Obrazy ticha

Jedenáctý díl výstavní série Moving Image Department (Oddělení pohyblivého obrazu, MID) ve Veletržním paláci, o níž se stará šéfkurátor Národní galerie Adam Budak, nese název Image (of) Silence. Výstava složená z děl zahraničních umělců je na svém začátku uvedená několika pozdními akvarely Milana Grygara, jehož retrospektiva právě probíhá v hlavní lodi paláce. Obě výstavy se přirozeně doplňují, a přestože se Grygarova pečlivá a subtilní práce ve velké hale poněkud ztrácí, její umělecká síla a výpověď přesahuje až do sekce MID, kde na sebe znovu upozorňuje. I když jsou vystavené akvarely tradičně zarámované a pověšené na stěny, návštěvník je doprovodným textem nabádán, aby je viděl jako akustické malby – záznamy performativní aktivity, při níž je důraz kladen na zvukový vjem vznikající v průběhu tvorby. Grygar byl pionýrem takovéhoto přístupu k umění, osobností vskutku světovou.

Ozvěny Johna Cage

Doprovodný text jeho tvorbu z padesátých a šedesátých let spojuje s tehdejšími akustickými experimenty amerického skladatele Johna Cage. Ten zde sice není zastoupen žádným svým dílem, s ozvukem jeho tvorby se ale v rámci této výstavy divák setkává prakticky neustále, a to dokonce i v jejím samotném názvu. Snad není náhoda, že Silence je titul sebraných textů, které Cage vydal roku 1961 (česky 2010).

Jeho nejslavnější skladbu 4‘33‘‘ zpracovává holandská umělkyně Manon de Boer ve svém videu Two times 4‘33‘‘ (2008). Kamera tradičním způsobem zaznamenává dvě uvedení této skladby. Nejprve zabírá klavíristu, který čtyři minuty a třiatřicet vteřin sedí u piana. Podle tradiční interpretace skladby slyšíme všechny zvuky, linoucí se místností, a pozorně je posloucháme. Ve druhé části vidíme zdánlivě to samé, tentokrát však reproduktory ztichnou a my už neslyšíme ruchy publika, ale pouze pianistu, který si na časomíře odklikává sekvence, podle nichž je členěná jeho partitura. Kamera se velmi brzy odpoutá od muzikanta a pomalu zkoumavě přejíždí obličeje přihlížejících, až se nakonec obrátí ven z místnosti do deštivého větrného dne a pozoruje stromy a vzdálené město. V mých očích toto „vyhlédnutí z okna“ vyjadřuje pochybnost, zda skutečně nasloucháme světu tak, jak nás k tomu Cage nabádal.

Mizející aktivity

Záznamu téměř nepostřehnutelného se také věnuje video rakouské umělkyně VALIE EXPORT. Ve videu Breath Text: Love Poem (1970–1973) vidíme ženu, která na sklo svým dechem píše jakýsi vzkaz, podle názvu nejspíše milostný. Znovu, podobným způsobem jako u Grygara, se setkáváme s pokusem o záznam mizející aktivity, který má navíc u performativního umění celou vlastní problematiku. Kondenzovaný dech na skle mizí už během akce, a proto je potřeba obrátit se k videu. Akce není nijak drastická a nepřináší tak hluboké fyzické vyčerpání jako jiné performance té doby (za všechny jmenujme tvorbu Mariny Abramović a Ulaye), zároveň je ale stále velmi intenzivní a nestálá a od diváka vyžaduje velmi pečlivou pozornost. Není bez zajímavosti, že reproduktory jsou relativně nahlas, a proto dech umělkyně slyšíme dříve, než spatříme obraz.

Ve sluchátkách položených na vysokém bílém soklu není slyšet vůbec nic, to nás ale v kontextu této výstavy nemůže překvapit. Nezbývá než nakouknout do obrovského doprovodného textu, kde se píše, že se jedná o 3‘34‘‘ (2006) – hudební záznam sestavený z ticha mezi skladbami Johna Cage z desek ve vlastnictví umělce Pavla Büchlera. Ruchy použitého vinylu tam jsou, je však těžké je postřehnout.

Koncepčně už přece jen trochu těžkopádné dílo mi připomnělo zvukově daleko zajímavější a výchozí pozicí velmi příbuznou letošní desku hudebního projektu Wabi Experience. Hudebníci Federsel a Tarnowski pomocí mikrosamplingu zdánlivě hluchých míst mezi skladbami country legendy Wabiho Daňka vytvořili hypnotický minimalistický ambient jako vystřižený z postapokalyptické krajiny, kde někdo občas zabrnká na rozladěné banjo.

Toto společné objevování významu ve zdánlivém tichu dokazuje, že se v metadílech, která jsou na první pohled mnohdy nepřístupná, přeteoretizovaná a do sebe uzavřená, mohou skrývat naprosto aktuální a živé nápady a přístupy. Pouze přežívají v jiných podobách – osvobozené, vyslané do světa mimo laboratoř umělecké galerie.

Autor studuje dějiny umění.