Může to vypadat banálně, ale v Číně je cena vepřového masa obrovské téma. Už rok tam totiž řádí africký mor. Zatímco v Česku jde o záležitost týkající se několika kusů převážně divokých prasat, v ČLR vymírají celé chovy (mluví se o více než sto milionech kusů). Sociální sítě obíhají videa vesnic plných mrtvých prasat a podle dostupných informací se nákaza šíří z Číny i do Ruska a Severní Koreje. Cena pro čínskou kulturu naprosto zásadního druhu masa raketově stoupla. Když se v čínštině řekne „žou“ neboli maso, často se tím automaticky myslí právě vepřové. Jeho konzumace je navíc důkazem počínšťování, proto jsou Ujguři na severozápadě nuceni vepřové, které považují za nečisté, pojídat. Dokonce i v rámci obchodní války, v níž Čína omezuje dovoz amerických zemědělských produktů, má vepřové maso výjimku. Právě kvůli citlivosti tématu může být novinový článek v jednom z mainstreamových čínských médií Phoenix News (12. listopadu) celý postaven na tom, že cena vepřového klesla ve velkoobchodech pod padesát jüanů (cca 165 korun) za kilo. Nad padesát se přitom vyšplhala až v říjnu, po takřka padesátiprocentním nárůstu v srpnu. Ještě na začátku října se pohybovaly ceny okolo čtyřiceti jüanů (132 korun), o žádný zázračný pokles tedy nejde a růstový trend může pokračovat. Setrvávající problémy v čínských chovech naznačuje i stále se zvyšující objem dovozu. Ten například ve třetím čtvrtletí tohoto roku vzrostl o necelých čtyřiačtyřicet procent. Podle článku se místní vlády chystají podniknout desítky různých opatření na podporu prasečinců, včetně finanční podpory formou dotací. Fascinující na uvedeném textu je skutečnost, že v něm ani jednou není zmíněn prasečí mor nebo fakt, že prasata masivně vymírají. Ukazuje se, že i oficiálně nezávislá média podléhají přísné cenzuře a kontrole.
Server Xinhua News publikoval 13. listopadu rozhovor s „důležitým a odpovědným soudruhem z odboru pro regulaci fungování ekonomiky“. Tato instituce spadá pod superministerstvo s názvem Státní komise pro rozvoj a reformy, ale jméno „důležitého soudruha“ se nedozvíme. Rozhovor rozebírá opatření, která komise činí pro udržení stability cen energií a jejich dostupnosti. Toto téma je obzvláště ožehavé po energetické katastrofě, k níž došlo před dvěma lety, když se čínská ústřední vláda rozhodla omezit používání fosilních paliv při topení. V zemi, která je závislá na spotřebě uhlí, to vedlo k zásadnímu problému, kvůli němuž přišlo mnoho lidí o živobytí a dost možná také o život. Údaje o počtu umrzlých v důsledku tohoto centrálního příkazu nejsou dostupné. Kroku ale předcházelo vyhánění „low-end population“, tedy „populace nízké kvality“ (rozuměj nejchudší třídy), z velkých měst. O katastrofě svědčí i to, že vláda regule nakonec značně zmírnila. Podle „důležitého soudruha“ se letos nemusí nikdo bát, dokonce ani na severovýchodě země, kde počasí v zimě připomíná Sibiř. Již od července se na mrazy připravují různé místní úřady a firmy. Zásoby uhlí v této oblasti v současnosti vystačí na více než 24 dní, což je meziroční nárůst o šest až deset dní. Kampaň nazvaná Plyn místo uhlí bude nicméně pokračovat a topení uhlím v domácnostech bude nadále regulováno. Tentokrát prý ale bude plynu dost.
„Pokračujme v komplexní vládě podle zákona: Náš systém tak bude zralejší a dokonalejší,“ hlásá titulek článku názorové rubriky Žen-min ž’-pao (Lidový deník) z 12. ledna. Text vyšel dva týdny po čtvrtém plenárním zasedání 19. Ústředního výboru Komunistické strany Číny, na němž byla potvrzena Si Ťin-pchingova stranická linie. Ačkoli by mohlo spojení „vláda zákona“ odkazovat na tradiční západní interpretaci právního státu, je vhodnější mluvit o „vládě zákonem“. Současný generální tajemník se totiž snaží legalizovat kontroverzní praktiky, jako jsou přísný disciplinární dozor nad státními zaměstnanci nebo povinnost spolupracovat s čínskými tajnými službami při špionáži. Zároveň je nutno dodat, že sama státostrana stojí nad zákonem, takže o vládě zákona nemůže být řeč. „Dobré zákony jsou předpokladem dobré vlády,“ uvádí článek. Jen tak lze dosáhnout rozvoje společnosti a ekonomiky, což může zaručit „rozkvět Strany a státu“. Nicméně čínská realita má stále od dobré vlády podle dobrých zákonů daleko a práva jsou odpírána i kdysi respektovaným petentům, kteří podle tradice císařské éry často váží cestu přes celou zemi do Pekingu, aby si stěžovali na bezpráví. Tento zvyk vychází z představy, že císař (dnes generální tajemník) je určitě milosrdný a dobrý člověk na správném místě a pouze místní úředníci jsou zkorumpovaní. Zatímco v minulých obdobích byly petice alespoň přijímány, dnes jsou petenti často ignorováni, nebo dokonce fyzicky napadáni. Soudní systém je zcela ovládán státostranou a místními kádry, takže například ochrana před developery nebo tyranskými zaměstnavateli je prakticky nevymahatelná.