Trocha žánrové zášti

I kdybychom se sebelépe snažili popsat děj Abercrombieho trilogie První zákon (Sama čepel, 2006, česky 2008; Až budou viset, 2007, česky 2009; Poslední argument králů, 2008, česky 2009) a na ni volně navazujícího prvního dílu nové trilogie A Little Hatred (Trocha zášti), nedospěli bychom k ničemu, co by uspokojivě vysvětlilo stoupající popularitu jeho knih, pozitivní ohlasy kritiků a nominace na četná žánrová ocenění. Jeho fikční svět je zakotvený v relativně nudných a zavedených fantasy reáliích inspirovaných evropským středověkem a renesancí. V jeho středu funguje mocná civilizovaná Unie, na severu se to hemží vzdorovitými kvazivikingskými klany, v jižních pouštích vládne absolutistické císařství inspirované světem islámu, sem tam se mihne nějaký čaroděj, meče jsou špičaté, brnění nablýskaná, sex šťavnatý a násilí brutální. Abercrombie na fanoušky epické fantasy neklade přehnané nároky, dává jim to, na co jsou zvyklí, ale zároveň s postupy žánrové tvorby dovedně experimentuje.

Hrdinové zevnitř i zvnějšku

Na rozdíl od progresivních autorů typu Ursuly K. Le Guinové či Chiny Miévilla se nesnaží vymyslet nic nového v oblasti motivů fikčního světa či ideové komplexity příběhů, ale ukazuje, jak lze zkonstruovat strhující vyprávění jen prostřednictvím precizně vymyšlených postav. Stejně jako v trilogii První zákon i v Troše zášti pracuje jen s několika málo hlavními hrdiny a ti se z vlastní vůle či shodou okolností stávají zásadními aktéry přelomových událostí své doby. Tentokrát jde o děti a následovníky původních protagonistů, kteří se bouří proti generaci rodičů a jejichž osobní dospívání se odráží i v proměně okolního světa: feudalismus ustupuje dravě se rozvíjející průmyslové revoluci. Houževnatá a vychytralá, ale trochu neotesaná seveřanka Rikke, zhýralý a sám sebou pohrdající princ Orso, bohatá femme fatale Savine a arogantní frajírek Stour Nightfall se potýkají s válkami, dělnickými vzpourami i intrikujícími čaroději, ale také s manipulacemi svých nadřízených a bortícími se iluzemi o vlastních schopnostech.

Fantasy a další příbuzné žánrové proudy už sice dávno opustily primitivní schémata souboje dobra a zla, ale navzdory snaze o větší nejednoznačnost zápletek a postav se často jen obtížně vymaňují z primitivního konstruování charakterové komplexity podle modelu „Batman je hodný, ale zároveň traumatizovaný“. V ranku epické fantasy už mezi jinými naznačil východisko George R. R. Martin, na nějž se občas odvolává i sám Abercrombie, ale v jeho Písni ledu a ohně můžeme i přes veškerou šeď a víceznačnost jednotlivé protagonisty stále vnímat jako buď kladné, anebo záporné postavy. Abecrombie však žánrová schémata zcela dekonstruuje způsobem, jakým to v superhrdinském komiksu udělal Alan Moore prostřednictvím svých Strážců (1987, česky 2005), a jeho hrdinové jsou natolik realističtí a živí, že u nich koncepty zla či dobra nadále nedávají smysl.

Děj románu je strukturován nikoli vnějšími událostmi, ale překvapivým střídáním perspektivy mezi vnitřním monologem postav a jejich skutečným chováním popisovaným zvenčí: odvážný a vychytralý politik se tak nakonec vyjeví jako zbabělý pozér, přemýšlivý a vnitřně nejistý válečník je ve skutečnosti psychopatický vrah a ze sebejisté a rafinované intrikánky se vyklube nedospělá holka s pokřivenými rodinnými vztahy. Otázka, nakolik nás formuje vlastní sebevnímání a nakolik výsledné jednání, zůstává nezodpověděna. Výsledkem jsou ale postavy, s nimiž se čtenář může pokaždé naprosto ztotožnit. I proto, že po dílčí sebekritice dal Abercrombie slovo především ženám a mužská ega a patriarchální schémata dostávají na frak skoro na každé stránce.

Meč a magie a ekonomie

Jeho bolestně živé postavy jsou nakonec zbaveny posledních iluzí o vlastním sebeurčení a agendě vhozením do světa, který není na rozdíl od klasické fantasy řízen emocemi a motivy individuálních aktérů či nadpřirozených sil, ale zcela realisticky prostřednictvím širokých sociálních a ekonomických pohybů. V trilogii První zákon to byl střet mezi stagnujícími feudály a stále mocnějšími obchodníky, v Troše zášti už propuká otevřený konflikt mezi vykořisťovanými dělníky a dřevními kapitalisty. Magii nahrazuje parní stroj a i přes množství krve, vnitřností a rozsekaných těl nad meči a sekerami vítězí peníze. Všechny aspekty světa jsou propojeny, lidé mají šéfy, šéfové ideologie, jež jsou vedeny pragmatickými motivy, a individuální záchvěvy lásky, pomsty či nenávisti mnoho nezmohou.

Kdyby Abercrombie svůj román nenapsal o krutých bitvách svobodomyslných klanů s koloniálním impériem, ale o soupeření volejbalových týmů na ukrajinské vesnici, fungoval by stejně skvěle. Svým řemeslným mistrovstvím v budování postav a následném posouvání děje prostřednictvím jejich propracované psychologie, a nikoli pomocí podružných dramatických zápletek je srovnatelný s dalšími legendami žánrové literatury typu J. K. Rowlingové či Jamese Ellroye. Mohl by být vzorem pro spoustu ambiciózních spisovatelů, kteří na kurzech tvůrčího psaní louskají Nabokova či Hemingwaye, ale jejich formální schopnosti těžce zaostávají za ideovou kreativitou. Přestože se autor nevyvaroval klasického neduhu fantasy ság, tedy zbytečného natahování děje, jeho romány ze světa Prvního zákona ukazují cestu, po níž by se epická fantasy mohla vydat, bude­-li usilovat o to, stát kvalitní literaturou, která žádné žánrové přívlastky nepotřebuje.

Autor je vedoucí programu Radia Wave.