Vláda národní destrukce

Brazilský prezident Jair Bolsonaro se zahraničnímu publiku představil v souladu s přezdívkou „tropický Trump“ hlavně vyhrocenou a konfliktní rétorikou. Je právě tohle podstatou Bolsonarovy vlády?

Bolsonaro je mnohem horší než Trump, protože u něj jde o víc než jen o silácké vystupování nebo verbální útoky. Bolsonaro v podstatě vládne válečnému kabinetu, což ostatně dosvědčuje i to, že se obklopil vojáky z autoritářsky naladěné části armády. A nejméně ve třech oblastech soustředěně útočí na dosavadní podobu brazilského systému.

Zaprvé jde o útok na pracovní a sociální práva. Dochází k rozkládání zákoníku práce, k ohrožení nedělního odpočinku, a Bolsonaro dokonce tvrdí, že by rád odstranil mechanismy sloužící k prevenci otrocké práce. Podařilo se mu schválit penzijní reformu, jež ztíží odchod do důchodu. Brazilci tak půjdou do důchodu starší a chudší.

Zadruhé se jedná o útok na životní prostředí. To, co se děje v Amazonii, není žádná náhoda. Je to zločin podněcovaný Bolsonarem a členy jeho vlády, plánovaná devastace s cílem obstarat co největší zisk konkrétnímu hospodářskému sektoru, který na oplátku podporuje současný kabinet.

Třetí útok je veden na demokratické instituce. Bolsonaro je z podstaty autokrat a neskrývaný obhájce autoritářských režimů v Brazílii i v jiných zemích. Například jednoho z nejhorších mučitelů diktatury vojenské junty (­1964––1985) označil za národního hrdinu a vdovu po něm přijal v prezidentském paláci. O novinářích prohlašuje, že by měli sedět za mřížemi, obhajuje brutální bezpečnostní politiku ve favelách a pokouší se cenzurovat kritické filmy nebo knihy.

Mnozí by namítli, že první měsíce Bolsonarovy vlády ukazují také jeho neschopnost efektivně vládnout. Politická spojenectví se rozpadala, z navržených zákonů se s výjimkou nakonec zmírněné reformy penzijního systému nepodařilo prosadit nic, a dokonce odstoupili někteří členové vlády. Není to tak, že má Bolsonaro silácké řeči a vytváří otrávenou atmosféru ve společnosti, ale mnoho konkrétních kroků neuskuteční?

Neřekl bych, že jde o Bolsonarovu neschopnost. Přestože není pochyb o tom, že není na nejvyšší funkci ve státě připraven, jedná se podle mě o vědomou strategii. Prezidentovi nejde o spojenectví se stávajícími institucemi, naopak s nimi úmyslně vyvolává konflikty a dokola mobilizuje nejtvrdší jádro svých příznivců, nějakých pětadvacet až třicet procent Brazilců.

K čemu by Bolsonarovi byla taková strategie? Například Trumpovi může zmíněných třicet procent mobilizovaných příznivců přinést vítězství ve volbách, protože americký systém je tak nastavený. V Brazílii se ale prezident volí skutečnou většinou ve dvou kolech, a hlava státu se navíc musí opírat o Kongres složený ze zástupců ne dvou, ale desítek stran.

To je právě ono. Kdyby Bolsonaro uvažoval jako demokratický politik, musel by fungovat jinak – ostatně jeho popularita se od nástupu do funkce smrskla na polovinu a dnes je nejnižší, jakou měl v tomto bodě kterýkoli brazilský prezident. Já v tom ale vidím jiný, mnohem nebezpečnější kalkul. Bolsonaro chce dosáhnout takové míry bezvládí a společenského napětí, že bude moci situaci vyřešit prostřednictvím autoritářských metod. Demokratické instituce, od parlamentu přes soudy až po nezávislá média, vždycky vnímal jako překážky na cestě k realizaci svých představ o fungování státu. Proto musí být zničeny.

Není to ostatně žádné tajemství, stačí poslouchat, co říká sám Bolsonaro nebo členové jeho rodiny. Například syn Carlos, který stál za vytvořením armády internetových trollů, jež otci pomohla ke zvolení, na svém twitterovém účtu napsal, že Brazílie nemůže potřebných změn dosáhnout v demokratickém systému. Další Bolsonarův syn Eduardo, z něhož se nejspíš stane velvyslanec v USA, se pro změnu už dříve vyjádřil o možnosti vojensky si vynutit uzavření Nejvyššího soudu.

Domníváte se, že by k něčemu takovému skutečně mohlo dojít? Poslední prezidentská kampaň probíhala ve vyhrocené společenské atmosféře, ale existují objektivní podmínky pro nějaké autoritářské řešení?

Myslím, že ještě ne. Bolsonaro a jeho spojenci zatím nemají dost sil na to, aby změnili režim. Ale všechno nasvědčuje tomu, že na tom intenzivně pracují. Stačí se podívat, jak nadbíhají armádě. Není náhoda, že uprostřed šetření ve všech myslitelných oblastech dostanou právě vojáci rekordně přidáno.

Zatímco některým veřejným univerzitám hrozí zavření, protože nemají ani dost peněz na placení účtů za elektřinu, v rozpočtu se našlo skoro pět miliard realů (27 miliard korun) jen na různé benefity pro příslušníky armády. A nejde jen o peníze. Bolsonaro s vojáky udržuje úzké osobní vztahy, chodí každý týden pravidelně do kasáren, aby se zúčastnil vojenských promocí. Ve vládě se obklopil větším množstvím ministrů z řad armády, než kolik jich bylo v době vojenské diktatury.

Většina vojska by se dnes jistě nepostavila na prezidentovu stranu, kdyby se pokusil o převrat. Ale za tři roky může být situace jiná. Koho před třemi lety napadlo, že se z řadového extremistického poslance stane nejmocnější člověk ve státě? Úpadek brazilské demokracie je mnohem rychlejší, než si kdokoli z nás uměl představit.

Bolsonaro má kromě armády blízko také k policii. Dovolil bych si tvrdit, že kdyby neslíbil vyřešení špatné bezpečnostní situace, nemohl by v prezidentských volbách zvítězit. Jakou roli hraje v jeho administrativě právě důraz na boj proti zločinu, mimo jiné prostřednictvím posílení policejních složek a sebeozbrojování?

Brazílie byla v poslední době svědkem eskalace násilí v městských oblastech. Podle poslední dostupné statistiky bylo v zemi za jediný rok zavražděno 65 tisíc lidí. Brazílie je tedy nebezpečnější než řada válečných oblastí a není divu, že velká část obyvatel žije v permanentním strachu. Dalo by se mluvit o všeobjímající kultuře násilí, jejíž součástí je i mimořádně brutální policie.

Příčiny tohoto stavu jsou komplexní, ale velmi důležitou roli hraje destruktivní protidrogová politika – státní orgány se dlouho chovaly, jako by šlo o válečný konflikt, nikoli o sociální problém. Bolsonaro svou populistickou rétorikou všechno ještě zhoršuje, když nepokrytě vyzývá policii k tomu, aby zabíjela co nejvíc domnělých „kriminálníků“.

A jaké jsou výsledky? Stačí se podívat na to, co se děje v Riu de Janeiru, jehož guvernér je Bolsonarův spojenec. Jen za letošní rok v tomto státě zemřelo rukou policie víc než sedm set lidí včetně osmileté holčičky Ágathy Félixové a dalších čtyř dětí. Nejradikálnější část společnosti takovému chování tleská, ale věřím, že podobné strašlivé případy velké většině Brazilců ukážou, že další stupňování násilí nemůže bezpečnostní situaci vyřešit.

Co by ale mohlo brazilskou veřejnost přesvědčit, že lepší řešení než Bolsonaro nabídne zrovna politická levice, k níž se hlásíte? V zemi vládla mezi lety 2002 a 2016 a za tu dobu nedokázala bezpečnostní politiku změnit k lepšímu. A nejde jen o otázku kriminality – levice přece selhala i v oblasti životního prostředí, kde měla velmi blízko k zemědělské lobby a prosazovala ničivé megaprojekty v Amazonii bez ohledu na odpor místního obyvatelstva.

Strana pracujících (PT) pod vedením prezidenta Luly da Silvy a prezidentky Dilmy Rousseffové prosadila spoustu důležitých sociálních opatření, díky nimž se podařilo dostat miliony lidí z chudoby, zvyšovaly se výdaje na vzdělávání a obecně se zlepšovala dlouhodobě podfinancovaná veřejná infrastruktura.

Není ale pochyb, že zároveň došlo k mnoha pochybením. Dvě z nich už jste zmínil – nepodařilo se prosadit demilitarizaci bezpečnostní politiky ani ukončení války proti drogám a dekriminalizaci jejich uživatelů, jako se to stalo v Kanadě nebo v sousední Uruguayi. Právě naopak, za Lulovy vlády došlo ke schválení tvrdého protidrogového zákona, který ještě zvýšil počet lidí za mřížemi za užívání omamných látek.

Stejně tak se nijak nezměnil ekonomický model závislý na velkoplošném zemědělství a těžbě surovin. Bylo by možné zmínit řadu dalších věcí, například neschopnost vypořádat se s chováním bank, které neváhají klientům účtovat těžko uvěřitelný 280procentní roční úrok na kreditních kartách, nebo chybějící reformu politického systému náchylného ke korupci. Na tato a další pochybení musí levice reagovat a musí je reflektovat, pokud chce být skutečně věrohodnou alternativou k současné destruktivní vládě.

Může tato levicová alternativa vzniknout na bázi již existujících politických stran? Mně se totiž nezdá, že by PT i po prohraných volbách byla takové reflexe schopná. Když se naposledy objevily návrhy na to, aby opozice navrhla jednotného kandidáta na starostu São Paula, byla to právě Strana pracujících, kdo podobnou iniciativu zablokoval.

Velkou úlohu podle mě budou zastávat sociál­ní hnutí. Za jedno z hlavních pochybení PT i dalších levicových stran považuji to, že se přestaly zajímat o podporu zdola, o nejohroženější vrstvy společnosti. Jejich místo pak obsadily třeba různé evangelikální církve, které mají dnes blízko k Bolsonarovi. Právě toto mohou sociální hnutí zvrátit. Ale nelze opomenout ani politické strany.

Myslím, že jsme v situaci, kdy musí všichni odpůrci Bolsonarovy „vlády národní destrukce“ začít táhnout za jeden provaz a přestat ukazovat prstem na domnělé viníky z minulosti a vyřizovat si osobní účty. Zastavit Bolsonara je obrovský úkol, který vyžaduje skutečnou jednotu, a to nejen ve volebních místnostech, ale i v ulicích. Protože jestli všechno bude pokračovat stejným směrem jako doposud, dost možná se k volbám ani nedobereme a jediná naděje spočívá v celospolečenské mobilizaci.

Jak a čím chcete mobilizovat společnost proti Bolsonarovi? Která témata podle vás mají největší potenciál? A může vůbec mobilizace v ulicích něco změnit? V červnu například v Brazílii proběhla generální stávka proti penzijní reformě, které se zúčastnily miliony lidí, a přesto byla o několik měsíců později schválena Kongresem.

Zatím největší množství lidí do ulic dostaly škrty v oblasti vzdělávání a jejich potenciál se určitě ještě nevyčerpal, protože útoky Bolsonarovy vlády na rozpočty veřejných univerzit stále pokračují. Za další témata schopná sjednotit levicovou opozici považuji obranu demokracie, národní svrchovanosti a zaměstnaneckých práv.

A životní prostředí?

Myslím, že v otázce životního prostředí se může sjednotit ještě mnohem širší koalice. Za obranu Amazonie se v Kongresu angažují třeba i někteří obhájci penzijní reformy, s nimiž bychom určitě nenašli společnou řeč v otázce práv zaměstnanců.

Vážně? Měl jsem pocit, že požáry v Amazonii vyvolaly mnohem silnější reakci na mezinárodní scéně než v Brazílii samotné.

To je pravda. V poslední době došlo i v Brazílii k významným protestům v rámci globální klimatické stávky, ale pořád byly výrazně menší než některé jiné letošní demonstrace. Přestože se řada lidí o Amazonii zajímá, v době tolika cílených útoků často vyvolávají větší zájem kroky, jejichž dopady pociťují okamžitě ve vlastních peněženkách.

Které další otázky jsou klíčové pro pochopení současné Brazílie?

Rád bych se ještě zmínil o Bolsonarově vztahu k milicím, což považuji za zcela zásadní a zároveň v zahraničí málo diskutované téma. Milice jsou ozbrojené skupiny, které ovládají určitou část města a od místních obyvatel požadují výpalné – poplatky za „ochranu“ nebo zajištění různých služeb, jako je třeba zavedení kabelového připojení.

Vše nasvědčuje tomu, že právě příslušníci těchto milicí loni zavraždili zastupitelku Ria de Janeira Marielle Francovou, a na povrch začíná vycházet jejich propojení s Bolsonarovou rodinou, jak ukazuje případ Fabrícia Quei­roze. Ten působil jako poradce Bolsonarova syna Flávia, u nějž měl zprostředkovat zaměstnání příbuzným jednoho z velitelů milic v Riu. Zároveň je vyšetřován kvůli podezřelým vkladům na účet prezidentovy současné manželky.

A pak je tu případ bývalého prezidenta Luly da Silvy, který zůstával ve vězení i poté, co na veřejnost unikla konverzace mezi prokuraturou a zodpovědným soudcem Sérgiem Mo­­rem, momentálně Bolsonarovým ministrem spravedlnosti, která potvrdila, že k jeho stíhání a odsouzení vedly politické důvody. Už nemůže být pochyb o tom, že Lula skončil za mřížemi proto, aby se nemohl znovu ucházet o prezidentský post. Ať si myslíme o jeho vládě cokoli, Lula byl déle než rok a půl politickým vězněm. [pozn. redakce: Lula da Silva byl 8. listopadu propuštěn na svobodu]