Bioart coby specifická oblast umění stojí na interdisciplinárním pomezí. Využívá totiž aktuální vědecký výzkum a laboratorní metody, ať už jde o genetiku, molekulární biologii, antropologii či biotechnologie. V tomto čísle se mimo jiné dočtete o konceptuální genetické modifikaci octomilek, kukuřice či bakterií nebo o rekonstrukci obličejů ze vzorků DNA sebraných z nedopalků a žvýkaček odhozených na ulici. Umělecké realizace, které manipulují s geny a jiným biologickým materiálem, pochopitelně často vyvolávají kontroverzi. Etické či právní otázky, které jejich recepce vyvolává, však mohou pomoci vymezit hranice pro budoucí využití těchto technologií. V rozhovoru s finskou výtvarnou umělkyní Almou Heikillou se dozvíme, k čemu je dobrý průzkum skrytého světa hub, plísní a bakterií. Slovinská bioložka a umělkyně Špela Petrič mluví o příbuznosti lidí a rostlin. Brazilská umělkyně Fannie Sosa se zamýšlí nad kyborgy, gynekologickým násilím a kolonizací ženského těla. A konečně Rosangela Barcaro ve svém eseji varuje, že se bioart pomalu začíná přibližovat oblastem, které původně kritizoval. Umělci a vědci podle ní mohou „být využiti jako svého druhu okultní mistři, kteří tím, že do společnosti uvádějí konkrétní vynálezy a inovace, rozptylují pozornost veřejného mínění a třeba i oprávněné námitky“.