V současnosti se klade veliký důraz na praktickou aplikovatelnost filosofie. Inu, takový už je svět. Problémem je, že možnosti její praktické aplikovatelnosti nejsou nijak valné – filosof se chtě nechtě musí smířit s tím, že nijak zvlášť užitečný (ve smyslu nějakých bezprostředně viditelných výsledků) prostě nebude. Na druhou stranu tak úplně beznadějné to není. Jednou z možností, jak to s tou praktickou využitelností nějak zachránit, je pustit se do etiky, a jedním z nejvíce sexy odvětví etického bádání je takzvaná etika autonomních vozidel, stručně řečeno aut, která jezdí ve větší nebo menší míře bez řidiče. Zde může filosof podle libosti prokazovat, jak je pro společnost nepostradatelný, a hloubat o etických problémech, které se při provozu samostatně jezdících aut nevyhnutelně vyskytnou. Jsou v tom navíc docela velké peníze, takže nakonec filosof ani nemusí být tak docela chudý. Pořádají se o tom celé konference, ostatně název tohoto textu jsem obšlehnul z názvu příspěvku na jedné z nich – už ani nevím, kde jsem to viděl, na nějakém plakátku asi.
Nic proti tomu nemám a vlastně tomu ani moc nerozumím, protože v tomhle ohledu nestíhám jít s dobou. Ale vzpomněl jsem si na to v souvislosti s věcí, která mě nanejvýš zaujala a které se odborníci na etiku dříve nebo později nebudou moci vyhnout. Stalo se, co pravděpodobně jednou přijít muselo: devatenáctiletá americká amatérská pornoherečka Taylor Jackson natočila desetiminutové video, jak se svým přítelem v autě řízeném autopilotem… hádejte co asi? Odehrává se to na dálnici, kolem jezdí jiná auta, do dáli ubíhá krajina. Je to popravdě řečeno dost nudné a je to taky tak trochu podfuk, protože chlapec má skoro celou dobu alespoň jednu ruku na volantu – co kdyby. Ale přece jen je to i něčím uhrančivé. Člověk přitom, jak říkával Bohumil Hrabal, sladce trne. Fascinovaně sleduje tu samořízenou jízdu – daleko spíš než souložící pár – a zároveň nechápe, jak se jim to mohlo celé podařit, protože se nelze zbavit pocitu, že našinec by byl nejspíš bez sebe hrůzou, a tudíž by nebyl schopen ničeho. V tomto ohledu tedy klobouk dolů před oběma.
Tak či onak Taylor Jackson video vyvěsila na internet a měla s ním mimořádný úspěch. Viděly to dva miliony lidí jen za první týden a děvče si vysloužilo (nebo si samo dalo, to nevím) přezdívku Tesla Taylor, neboť Tesla je značka dotyčného vozidla. Budiž jí – a jejímu etickému cítění – ke cti řečeno, že sama rozhodně nikomu nedoporučuje, aby podobný kaskadérský výkon napodoboval. Šlo sice o rovný kus dálnice, ale stejně to oba protagonisty skoro stálo život; hlavně proto, že během soulože Tesla nějakou blíže neurčenou částí svého těla vyřadila autopilota na chvíli z provozu. Zkrátka jak sama lakonicky, ale s filosofickou výstižností říká: „I wouldn’t recommend it since it is dangerous.“ K tomuto elegantnímu vyjádření lze sotva co dodat. Na internetu se též dozvíme, že Elon Musk, excentrický to milionář vlastnící firmu, která Tesly s autopilotem vyrábí, naopak s nějakým zvlášť silným etickým cítěním nereagoval: „Ukazuje se, že autopilot se dá využít více způsoby, než jsme si představovali.“ A později dokonce: „Měl jsem to předpokládat.“ Jeden si klade otázku, co tou poslední větou myslel. Že prostě nemá dostatečně vyvinutou představivost? Nebo že je jasné, že se bude v autonomních vozidlech souložit, akorát se to zapomnělo vzít v potaz? Nebo že kdyby to byl předpokládal, vyvodil by z toho nějaké důsledky? Vzhledem k ležérnímu a pobavenému tónu jeho reakcí se poslední zmiňovaná možnost nijak zvlášť pravděpodobná nezdá.
Protože se nikomu nic nestalo, je to vlastně legrace. Ale… co kdyby někoho přejeli? Nevyznám se v etice autonomních vozidel, pročež jsou následující otázky zcela amatérské, a především zcela hypotetické, protože výrobce automobilu explicitně doporučuje mít obě ruce na volantu, i když je autopilot v provozu. Ale čistě teoreticky (protože filosofie koneckonců zůstane teorií, i když má ten slavný praktický dopad): je důležité to, co v autonomním vozidle děláme, anebo je to jedno, protože prostě máme autopilota, který řídí za nás, a tudíž jsme zbaveni odpovědnosti? A když někoho zabijeme, záleží na tom, jestli se tak stalo při souloži? Existuje nějaká klasifikace aktivit, která určuje, co odpovědné je, a co odpovědné už není – je například z tohoto hlediska nějaký rozdíl mezi souložením a řekněme čtením Bible? Anebo se celá ta věc problémů etiky autonomních vozidel vůbec netýká, protože tam jde o to, co dělá auto, a ne o to, co dělá člověk v něm? Atakdále, atakdále. Nestává se mi často, že by mě nějaká pornoherečka přinutila se zamyslet – spíš naopak. Ale tohle by mě fakt zajímalo. Zeptám se na to poučenějších kolegů.
Autor je filosof a překladatel.