Tragický čin francouzského vysokoškolského studenta, jenž se pokusil o sebeupálení a je v kritickém stavu, vyvolal diskusi o podfinancování veřejných univerzit a nuzném životě části studujících. Ze spánku se probralo i studentské hnutí, které se připojí k velkým protivládním protestům plánovaným na 5. prosince.
Francouzskými vysokými školami otřásl případ Anase K., studenta Univerzity v Lyonu, který se 8. listopadu pokusil o sebevraždu upálením. Mladík, jenž byl aktivní ve studentských odborech a anarchistických skupinách, popsal důvody svého činu na Facebooku. Zmiňuje prekarizaci, kterou každodenně zažívají studenti z nižších vrstev a jež pro něj byla nesnesitelná. Příspěvek byl zakončen výzvou kolegům, aby nepolevili ve svém boji za zlepšení materiálních a existenciálních podmínek studentů.
Studentský život
Na první pohled se zdá, že šlo o nešťastný propad sítem sociálního státu. Známí i učitelé mladíka popisují jako klidnou a vyrovnanou osobnost otevřenou dialogu. Anas K. ale ve druhém ročníku nedostal stipendium, které tvořilo výraznou část jeho příjmů, a proto se musel odstěhovat z Lyonu zpět k rodičům do Saint-Étienne. „Ale i když jsem stipendium ještě měl, myslíte, že ze 450 eur se dá žít?“ ptal se mladý student ve svém vzkazu na rozloučenou. Žádost o sociální dávky mu byla i přes nuzné materiální poměry zamítnuta, což dále prohloubilo jeho materiální nedostatek, který nedokázaly zmírnit ani různé studentské úlevy.
„Prekarita zabíjí,“ napsali lyonští studenti na transparenty během okupace kampusu, která vypukla po pokusu jejich kolegy o sebeupálení. Situace, do které se dostal Anas K., není totiž ojedinělá. „Zhruba osm procent vysokoškolských studentů někdy vážně pomýšlelo na sebevraždu. To je dvakrát tolik než ve zbytku populace. Finanční prekarita má dopady nejen na prospěch, ale také na duševní stav,“ vysvětluje Orlane François ze studentských odborů Fage. Ačkoli sociologické studie mluví o tom, že průměrný příjem francouzského studenta přesahuje 900 eur měsíčně, fakticky jejich materiální podmínky úzce souvisí s rodinným zázemím. Provázanost podmínek studia a rodinného původu je koneckonců aspektem, za nějž je kritizováno celé francouzské školství. Zhruba pětina dospělých do 24 let tak žije pod prahem chudoby. Další desítky procent studentů jsou na tom sociálně o trochu lépe, ovšem za cenu, že dělají špatně placené brigády či sdílejí pokoj, aby se na studiích finančně udrželi. Jejich situace je přitom v celospolečenské debatě banalizována stereotypním poukazem na specifika „studentského života“. Na univerzitách je situace ještě viditelnější, protože tam není třídní síto tak selektivní jako u elitních „grandes écoles“ či na technických vysokých školách. Jak poukazuje Antoine Dulin z lyonské pobočky sociální neziskovky Habitat et Humanisme, ve vysokoškolských kampusech jsou pravidelně umisťovány menzy a obchody pro sociálně slabé.
Macronova vojna
Pokus o demonstrativní sebeupálení zasáhl nejen obyvatele Lyonu, ale také probudil dřímající studentské odbory, které začaly žádat více peněz na podporu studentů, například pomocí škrtů daňových úlev pro bohatší domácnosti. Ministerstvo školství se nakonec zmohlo pouze na zřízení tísňové linky pro studenty v sociální nouzi. Více peněz na sociální programy vláda odmítá vyčlenit. „Již teď Francie utrácí za vysokoškolská stipendia více, než je rozpočet ministerstva zahraničí,“ sdělil státní tajemník pro mládež Gabriel Attal, jenž v jednáních zastupoval ministryni školství Frédérique Vidal, která se zrovna nacházela na pracovní cestě na Antarktidě. Podobný postoj zastává i prezident Emmanuel Macron, který při setkání se studenty v rodném Amiensu připomněl, že existuje i část francouzské mládeže, jež je úspěšná, a současně si postěžoval, že Francie sebe samu vidí příliš negativně. Podobný narativ o přehnaně negativním naladění společnosti prezident použil už před rokem, když čelil živelným protestům žlutých vest. Nakonec byl ovšem přinucen k ústupkům.
Priority studentů a vlády se tedy výrazně míjí. Zatímco studenti žádají více prostředků i pozornosti pro univerzity, jež ve francouzském vysokoškolském systému hrají roli popelek, vláda pracuje na zhoršení přístupu k univerzitnímu vzdělání a na zavedení takzvané Národní univerzální služby (SNU). Tato „Macronova vojna“ předpokládá, že Francouzi starší šestnácti let absolvují čtyři měsíce služby v bezpečnostních složkách či v sociálních službách. Podle státního tajemníka Attala má SNU „vzbudit v mladých lidech pocit, že jsou užiteční“. Rok po protestech žlutých vest se arogance mocných vrátila do starých kolejí.
Francouzská vláda má však stále důvod ke znepokojení. Bezprecedentní akt Anase K., jenž utrpěl popáleniny na 90 procentech těla, uvedl do pohybu univerzitní hnutí v době, kdy se snaží aktivizovat i další sociální aktéři. Vedle hnutí žlutých vest se chystá také demonstrace odborů proti zamýšlené reformě důchodů a za zlepšení financování veřejného zdravotnictví. „Stávky a demonstrace v akční den 5. prosince budou masovější než poslední obdobné protesty,“ odhadují odborové centrály. Různé části protestního hnutí se zatím rozvíjejí nezávisle na sobě. Jejich eventuální propojení v ulicích je ovšem přesně tím, čeho se Macronův kabinet nejvíce obává.
Autor je spolupracovník italského deníku Il Manifesto.