Básník Kamil Bouška a kritik Martin Lukáš napsali manifest, kterým vystupují proti imperativu odpovědnosti a bujení falešné morálky v současné literatuře: „Zříkáme se odpovědnosti za stav světa, kterou jsme nikdy ani neměli. Jsme pro radikální neodpovědnost a proti odpovědnosti, která je nám vnucována spasiteli, léčiteli a zlepšovateli světa všeho druhu.“
Nejsme odpovědní za to, že jsme se narodili. Nejsme odpovědní za to, do jaké rodiny, na jakou planetu a do jakého světa jsme se narodili. Nejsme odpovědní za svou tvář ani za své tělo a tím méně za své myšlenky. Jsme v každém okamžiku zde, v tomto těle a v těchto podmínkách někým jiným, než jsme. Zříkáme se jakékoli odpovědnosti za své myšlenky, vášně a jednání. Odmítáme se jim podrobovat, protože všechno, co dosud utvářelo naši identitu, s námi nemá nic společného. Neneseme žádnou odpovědnost za podmínky, které jsme si nevybrali a v kterých je nám dáno se realizovat a vyjadřovat. Jestliže je život v soudobých podmínkách téměř nežitelný, je to věc a vina odpovědných lidí. Jestliže planeta kolabuje, je to věc a vina odpovědných lidí. My nejsme odpovědnými lidmi! Zříkáme se odpovědnosti za stav světa, kterou jsme nikdy ani neměli. Jsme pro radikální neodpovědnost a proti odpovědnosti, která je nám vnucována spasiteli, léčiteli a zlepšovateli světa všeho druhu.
Chceme o člověku přemýšlet jinak než jako o produktu rodiny, vzdělávacího systému, společenských a kulturních struktur nebo jako o hříčce přírody. A protože na člověku ještě něco milujeme, něčím na člověku také pohrdáme. Milujeme na člověku všechno nepředvídatelné, nebezpečné, nepříčetné a neodpovědné. Milujeme na člověku všechno nepravidelné, nehotové a nevědoucí. Pohrdáme na člověku vylhanou soudností, vylhaným štěstím a vylhanou odpovědností. Pohrdáme na člověku ustrašenou duší, zaopatřenou lidskostí, vyřízeným osudem. Planetu nezachrání únava z odpovědnosti, únava z honby za osobním štěstím a profitem, ani únava z věčných kompromisů. Zachránit ji může pouze radikálně neodpovědné jednání.
Teprve je-li člověk vědomě neodpovědný, začíná žít sám za sebe – a pro sebe. Žije-li člověk neodpovědně, nepředstírá, že žije nebo myslí pro druhé, neusiluje kohokoli zachraňovat, kárat nebo mentorovat. Nenamlouvá si, že ví lépe. Proto také nikoho nemanipuluje, nekontroluje, neomezuje v jeho možnostech, nikoho neovládá a ovládat nechce.
Odpovědnost jako pochybný imperativ znásilňuje člověka, není než projevem strachu z radikální otevřenosti. Člověk lže sám sobě, jestliže se domnívá, že je něco víc než dobře uhnětený, ohebný produkt nezaviněných, neosvojených vlivů a tlaků. Staví-li se do role vykupitele, opět si lže, protože se sprostě těší z vlivů, které uplatňuje, aniž by chápal, že ubližuje. Kdokoli si osobuje odpovědnost, prosazuje své zájmy. Kdo prosazuje své zájmy, říká, že jeho zájmy jsou větší a lepší než zájmy jiných lidí. Kdo se zamilovává do své domnělé bezúhonnosti, tluče jiné pendrekem své falešné morálky. V tom spočívá hysterická povaha odpovědného jednání.
Radikálně neodpovědná praxe
Záleží-li vám na planetě, vyhoďte do vzduchu svoje pohodlí, srovnejte se zemí svoje štěstí a zničte své iluze o zabydlenosti na světě. Planeta vám nepatří a nikdy nepatřila. Jste tady pouze na návštěvě.
Záleží-li vám na planetě, neobtěžujte přírodu svou přítomností. Nevyhledávejte pobyt v přírodě. Objevte přírodu v sobě samých. Čeká tam na vás.
Záleží-li vám na planetě, nedělejte nic a planeta se nadechne.
Záleží-li vám na planetě, kterou ničí společnost, v níž žijete, bojujte proti svému společenskému zázemí.
Buďte neodpovědní v oblasti společenského života:
— Nebuďte stoupenci žádného myšlenkového směru, náboženství nebo politické organizace.
— Nepřirůstejte ke svým názorům. Nemějte žádné názory.
— Buďte vědomě v každém okamžiku někým jiným.
— Neusilujte o vyšší společenské postavení.
— Postavte se proti soudobým konvencím, začít můžete odkudkoli a skončit nemusíte nikdy.
— Čiňte, co chcete.
Všem básníkům a autorům
Vezměte rozum do hrsti a zahoďte ho.
Vaše díla devastují ekosystém. Psaní a publikování je neekologické. Pište a publikujte s tímto vědomím. Pište vědomě.
Poezie ničemu neprospívá a prospívat nemá. Pište, co chcete, ale hlavně neprospívejte a prospívat nechtějte.
Vaše slova se vám nemůžou vyplatit.
Přestaňte své básně a texty nadívat argumenty. Vaše básně a texty jsou argument.
Nejste, nikdy jste nebyli a nebudete odpovědní za své básně a texty.
Vaše morální postoje z vás nedělají lepší autory.
Zkuste alespoň jednou zapomenout na to, že vůbec jste.