Francouzským odborovým centrálám se zatím nedaří zařadit vyšší rychlost ve stávkách a protestech namířených proti chystané důchodové reformě. Ta přitom patří k hlavním prioritám prezidentského mandátu Emmanuela Macrona. Živelnější a neorganizované protesty žlutých vest se ve zpětném pohledu jeví jako úspěšnější.
Část francouzských odborových centrál, počínaje levicovou CGT (General Confederation of Labour) a alternativní platformou Solidaires, vyzvala k protestům a stávkám, které začaly ve čtvrtek 5. prosince. Očekávání byla velká a z větší míry se i naplnila. Po celé Francii dle odborářů demonstrovalo zhruba 1,5 milionu osob (podle ministerstva vnitra 806 tisíc), přičemž stávka zaznamenala hojnou účast hlavně ve veřejném sektoru, a sice ve školství a hromadné dopravě. Jednalo se tak o jeden z nejmasovějších protestů za vlády prezidenta Macrona a jeho ministerského předsedy Édouarda Philippa.
Odboráři záhy vyhlásili dalším mobilizačním dnem úterý 10. prosince, aby udrželi tlak na vládu a premiéra, který měl den poté představit podrobnosti chystané reformy. Druhé demonstrace se ale účastnilo o poznání méně lidí. Účastníků bylo dle odborů i ministerstva vnitra zhruba 750 tisíc a akce měla výrazně menší úspěch. Významnou výjimku představovali hromadná doprava v pařížském regionu Ile-de-France a železničáři, kteří vedle důchodů protestují i proti zamýšlené liberalizaci osobní železniční přepravy. Koneckonců zaměstnanci státního přepravce SNCF (Société nationale des chemins de fer français) mají za sebou již dlouhou sérii stávek z jara loňského roku, vyvolanou železniční reformou, kterou prezident prezentoval jako symbol svého ekonomického liberalismu.
Rozdělené odbory
Jestliže se zatím vládní garnituře daří požadavky protestujících odborářů více méně ignorovat, je to také kvůli stavu samotné odborářské scény. Ta je dnes rozdělená na několik vnitřních frakcí a každá z nich má jiný přístup k vládním reformám. CGT a Solidaires jsou odhodlanější vyjít do ulic a především tradiční levicová centrála hledá způsob, jak obnovit svou hegemonii. Vedle toho stojí centristická federace CFDT (Confédération française démocratique du travail), která sice některá vládní opatření kritizuje, protesty ale spíše šetří a snaží se dosáhnout změn pomocí přímého dialogu u stolu. To je i případ důchodové reformy, kterou CFDT neodmítá jako celek a chce vyjednávat o jednotlivých parametrech. Mediálně je tento rozpor vylíčen jako boj mezi CGT a CFDT, což jsou dvě federace s nejvyšší podporou mezi francouzskými zaměstnanci. Autonomní pozici má třetí centrála FO (Force Ouvrière) a jednotlivé odborové sektory, kde mají ovšem silný hlas i místní federace. Protesty proti důchodové reformě jsou tak další kapitolou boje o definici odborového hnutí ve Francii. Umírněná část odborářů chce méně protestovat a více vyjednávat a tím zajistit zemi sociální smír. Je však otázka, zda takový přístup nakonec jen neuvolňuje pole jiným formám protestů. Koneckonců jednoho z nejvyšších zvýšení minimální mzdy dosáhlo vloni hnutí žlutých vest, nikoli odborové svazy. Ačkoli protesty žlutých vest nejsou tak početné, svou živelností dostaly vládu pod větší tlak než odborářské megademonstrace.
Za jakoukoli cenu
Jistým specifikem letošních stávek je skutečnost, že vypukly ještě předtím, než byl znám celý obsah reformy. To jen ukazuje, že jakákoli snaha o změnu důchodového systému budí ve Francii silné reakce. V posledních pětadvaceti letech bylo těchto pokusů mnoho. Sérii začala zamýšlená reforma z roku 1995, kterou ale musel tehdejší premiér Alain Juppé pod tlakem silných protestů stáhnout. Masivní demonstraci zažil také prezident Nicolas Sarkozy, který však část svých změn dotáhl do konce. Na rozdíl od minulosti by se však Macronova reforma neměla tolik týkat jednotlivých parametrů, jako je věk odchodu do penze, ale charakteru celého systému. Prezident a jeho vláda chtějí zavést univerzální důchodový systém. Ten by měl nahradit stávající podobu, která má více než čtyřicet sektorů, z nichž každý má vlastní specifické podmínky pro odchod do důchodu. Vládní zastánci univerzálního systému argumentují, že dnešní zaměstnanci stihnou za svoji pracovní kariéru vystřídat celou řadu druhů zaměstnání a rozdrobení systému na mnoho desítek sektorů je tak pro ně velice nepraktické. Odboráři na to jednoduše namítají, že každé povolání má specifické vlastnosti (co do náročnosti i fyzického opotřebování), což by měl penzijní systém taktéž reflektovat. Navíc penze představují odloženou mzdu, takže zhoršení podmínek odchodu do důchodu de facto snižuje mzdovou úroveň.
Macron se bude snažit prosadit svůj návrh prakticky za jakoukoli cenu. Vláda se dušuje, že žádný ze zaměstnanců, který má v dohledné době jít do penze, nezůstane na holičkách. I proto se plánuje, že by reforma platila až pro současné čtyřicátníky či čerstvé padesátníky. Ani změny by neměly být skokové. Pokud by však tyto premisy nebyly dodrženy, protesty by mohly najít onu vyšší úroveň mobilizace, která jim scházela v úterý 10. prosince.
Autor je spolupracovník italského deníku Il Manifesto.