Kočičí princezna

Na spoustě fotografií, které po zadání jména Cashmere Cat do Googlu vyhledávač najde, si bude norský DJ a producent Magnus August Høiberg, známý spoluprací s Kanyem Westem, Arianou Grande, Britney Spears nebo nejnověji FKA twigs, zakrývat tvář. V éře, kdy je vizuální anonymita a maskovaná existence oblíbeným trademarkem řady elektronických hudebníků, může takové gesto působit poněkud lacině nebo dokonce vypočítavě. Vlasatý skandinávský kluk v ošoupaných keckách a mikině s kapucí je ale prostě jen plachý. Při prezentaci své druhé desky Princess Catgirl tak introvertní tvůrce namísto sebe staví do popředí virtuálního avatara – animovanou kočičí princeznu. Jejím úkolem ovšem není jen zastoupit svého tvůrce, ale také nasytit touhu publika po výrazné vizuální reprezentaci, která je alfou a omegou současného hitparádového popu.

„Princess Catgirl jsem stvořil, aby se stala tváří mé hudby,“ prohlásil Cashmere Cat před vydáním desky. „Díky ní se cítím v bezpečí.“ Potvrzuje to závěr klipu ke skladbě Emotions, kdy po „odzoomování“ z plátna, na němž sledujeme sólový tanec kreslené postavičky, zjistíme, že se v prostoru před projekcí jako předloha jejího animovaného pohybu vlní herečka a baletka Margaret Qualley, a to v konejšivém objetí se stydlivým beatmakerem. Tohle zvláštní gesto virtuálního eskapismu do značné míry charakterizuje celou kariéru tvůrce, který před publicitou utíká do světa roztomilé symboliky. Cashmere Cat rád dává najevo, že nechce být viděn. Zato je ale poslední dobou hodně slyšet.

Bedroom producent

Navzdory své tolik zdůrazňované plachosti si dospívající Magnus vybral koníček poměrně náročný na veřejnou prezentaci a stal se DJem. Jeho klubová kariéra začala, podobně jako v případě jeho kolegy producenta Hudsona Mohawka, DJskou ekvilibristikou. ­Mohawk a Cashmere Cat, tehdy ještě pod přezdívkou DJ Final, na konci minulé dekády dokonce několikrát reprezentovali Norsko v DJském turnaji DMC. Žonglování s beaty dozajista ovlivnilo Høibergovu formující se zvukovou estetiku – na některých videích z jeho DJských performancí, které se stále dají zhlédnout na YouTube, můžeme ostatně rukopis budoucího popového demiurga krásně rozeznat.

Kolážový přístup šel u začínajícího producenta ruku v ruce s touhou dělat „měkčí“ varian­tu elektronické hudby, než jaká v době jeho dospívání duněla v klubech. „Když jsem začal skládat písničky, nepředstavoval jsem si klub nebo koncert, ale kluka nebo holku, co je poslouchají sami ve svém pokoji,“ řekl hudebník o začátcích své tvorby, jejímž základem jsou jakési introspektivní smyčky. ­Cashmere Cat je typický „bedroom producent“, který tvoří sám v pokoji a s „pokojovým settingem“ v mysli. Po počátečních pokusech, kdy se ještě pod jménem Final dostal mimo jiné i k oficiálnímu remixu pro Jaga Jazzist, přišlo nové jméno a s ním i nové angažmá. Už jako Cashmere Cat se Høiberg stal součástí hippopového bandu zpěváka a skladatele Pedera Losnegårda, který v té době vystupoval jako LidoLido. Později si umělecké jméno zkrátil na Lido a stal se společně s Høibergem hlavním představitelem nové skandinávské klubové vlny. V začátcích ho ovšem Cashmere Cat pouze „doprovázel na gramce“ coby člen kapely obstarávající scratche.

Vrzání a mňoukání

Současnou kariéru producenta hudebních hvězd zahájil Cashmere Cat sérií neoficiálních remixů 2 Chainz, Jeremiha, ale také Lany Del Rey. Následovalo první EP Mirror Maru (2012), vydané na belgické značce Pelican Fly a dodnes považované za definici stylu, kterým Cashmere Cat proslul. Nasekané R&B a hiphopové samply norský producent obohatil o hybnost elektra a rytmický arzenál stylu New Jersey Club, od něhož si vypůjčil i zvukový rejstřík, včetně typického zvuku vrzající postele – doplnil ho ovšem vlastní sonickou paletou, ze které se většině posluchačů pod kůži dostalo především nezaměnitelné mňoukání. Mimochodem, Cashmere Cat zdaleka není jediným nositelem aliterovaného animálního pseudonymu – obdobné přezdívky si zvolili také internetoví producenti Trippy Turtle, Booty Beaver nebo ­Drippy Dolphin, kteří pod hlavičkou kolektivu FoFoFadi zaplavili Soundcloud.

Cashmere Cat se z tohoto zvířecího pelotonu ovšem záhy vydělil větší seriózností své tvorby a mnohem širším žánrovým rozptylem, ačkoli ani při experimentech nerezignuje na popový záběr. „Žádný divný zvuk pro mě nemá sám o sobě smysl, pokud není v kontrastu s něčím opravdu popovým. A naopak, ryzí pop mě nezajímá, pokud v něm nenajdu moment, u kterého si říkám, co to sakra je. Je to jako s jídlem – mám chuť na něco sladkého a kyselého zároveň.“ Zvláštní popové chutě ostatně rozeznáme i na jeho debutovém albu 9 (2017). K jeho nahrávání si – tehdy už coby etablovaný a vyhledávaný hudebník, který produkoval pro Kanye Westa nebo Britney Spears – přizval početnou řádku hostujících vokalistů. Hvězdná jména, mezi nimiž nechybějí The Weeknd, Ariana Grande, Selena Gomez, Ty Dolla Sign nebo MØ, působí jako splněný sen domácího beatmakera: najednou mohl pracovat s lidmi, které dřív jen samploval. Ve výsledku nicméně tato deska zní spíše jako producentské portfolio a ukázka skladatelských schopností než jako otisk mentálního světa citlivého tvůrce.

Šedá eminence

Po vydání debutu se Cashmere Cat na nějakou dobu úplně odmlčel – možná proto, aby ze světa velkého popu udělal krok zpátky, do prostředí, které jeho sólové tvorbě lépe vyhovuje. Letos se vrátil s druhou deskou ­Princess Catgirl a místo plejády hostujících hvězd se vynořil zmíněný kočičí avatar. Sedmiskladbové album trvá jen necelých dvacet minut, a přesto jde o tour de force svého autora. Jeho typický sound, který se dá ve zkratce popsat jako kombinace masivních beatů a zasněných melodií, je zde vydestilován do zatím nejucelenějšího tvaru. Motto tvůrce, který míchá maximalistický zvuk s minimalistickými postupy a výsledek aplikuje na genofond současného popu, hip hopu a R&B, zní: „0 procent balast, 100 procent Cashmere Cat.“

Cashmere Cat se pravidelně dostává se svou produkcí do hitparád, hlavně díky spolupráci s producentem Bennym Blancem. Můžete si být takřka jisti, že v žebříčku Billboard Hot 100 najdete Høiberga podepsaného vždy alespoň pod jednou skladbou – aktuálně třeba pod hitem Señorita od Camilly Cabello a ­Shawna Mendese, který se momentálně pohybuje na horních deseti příčkách. Nejde přirozeně o tak nekompromisní přístup, jaký razí třeba experimentátorka Sophie, která na několika „Cashyho“ tracích hostuje. ­Cashmere Cat své produkci obrušuje hrany, takže se může zdát, že svou hudební vizi přizpůsobuje potřebám popu. Často je to ale naopak. Cashmere Cat stojí coby šedá mňoukající eminence v čele producentů, kteří ze současného hitparádového popu dělají místy opravdu futuristickou záležitost.

Autor je publicista.