Blízko diaspoře

Jaký je vztah mezi hiphopovou subkulturou a migrací?

Velmi úzký. Připomeňme jen to, že každý Afroameričan ve Spojených státech vyrostl v rodině se zkušeností diaspory, což nutně dělá z hip hopu a migrace, ale také hip hopu a menšinové společnosti provázaná témata. Pionýři hip hopu, jako Kool DJ Herc, Grandmaster Flash a mnozí další, navíc měli z dětství nebo dospívání osobní zkušenost s migrací. Když se hip hop v New Yorku objevil, šlo o hnutí mladých Afroameričanů, ale také mi­grantů z Jamajky, Portorika, Haiti, Kuby a dalších zemí. V Německu byla hiphopová scéna raných osmdesátých let do velké míry tvořena mladými Turky, Kurdy, Italy a Jugoslávci. Také ve Švýcarsku byli Španělé, Portugalci, Italové, Turci a posléze i Jugoslávci poměrně významnými skupinami.

Proč je hip hop tak atraktivní pro mladé migranty a příslušníky menšin?

Hip hop nabízí mladým lidem bez ohledu na sociální status, etnický původ nebo náboženství velmi konkrétní návod, jak prožít sebe samy – na umělecké a tvůrčí úrovni máte příležitost vytvořit svůj vlastní styl, stát se díky němu rozpoznatelným a koexistovat a poměřovat se s ostatními. Okamžitě se stanete součástí skupiny mnoha podobně smýšlejících lidí, kteří působí na místní úrovni, ale také patříte ke globální subkultuře s vlastní historií, způsoby vyjadřování a pravidly chování, která si můžete osvojovat. To je velmi přitažlivé pro mladé lidi obecně, ale ještě daleko atraktivnější je to pro ty, kteří žijí na pomezí dvou kultur nebo nemají místo ve většinové společnosti.

V současném Německu je hip hop často vnímán jako kultura migrantů a označován hanlivým přívlastkem „kanakisch“, s odkazem na Novou Kaledonii. Jak se to stalo?

Došlo k tomu s nástupem street rapu a gangsta rapu, konkrétně když se objevil Bushido. Na začátku nultých let byl alternativou k rapperům ze Stuttgartu či Hamburku, kteří do té doby rozhodovali o podobě rapu v Německu. Musím ale dodat, že Bushido byl částečně uměle vyprodukovaná postava a v crew Aggro Berlin hrál roli jakéhosi zlého Araba. B­-Tight a Sido měli na starosti ironii a humor a Fler se do role naštvaného německého ­homeboye nemusel moc nutit, což platí pochopitelně i pro zbytek skupiny. Její rozvržení nicméně nebylo určitě náhodné. Bushido pochopitelně pracoval s klišé. Poprvé se ale stalo, aby rapper řekl: „Přicházím zdola a všechny vás ojebu.“ Bushido navíc prohlásil: „Nechci mít nic společného s vaší scénou a nejsem žádný rapper.“ A to všechno němčinou, která byla do té doby většinovou společností zesměšňována a vysmívána. Komici, jako například duo Erkan a Stefan, byli do té doby jediní, kdo s takovou němčinou seznámili širší publikum, ale jejich cílem bylo dělat z tohoto způsobu mluvy legraci. Skrývá se za tím samozřejmě rasistický záměr přesvědčit sami sebe, že jsme lepší, vzdělanější a inteligentnější než skupina, která nás rozesmívá. Bushido a jeho následovníci tyhle lidi provokovali.

Jakou roli hrála v tomto protiútoku otázka migrace? Rappeři, jimž Bushido otevřel dveře, se v Německu přece socializovali a nemají spojení s rodnými zeměmi svých rodičů.

To není pravda. Druhá generace gangsta rapperů a street rapperů v Německu jsou především lidé s přímou zkušeností s migrací a byli vždy součástí menšinové společnosti. Umělci jako Fard, Kurdo, Xatar, Bero Bass, Nazar, Eno, Zuna, Farid Bang, SSIO, MoTrip nebo Majoe přišli jako děti uprchlíků do Německa, takže zkušenost s migrací hraje v jejich životě významnou roli a přímo nebo nepřímo se to projevuje i v jejich tvorbě. Žádný z těchto MCs nepovažuje němčinu za svůj mateřský jazyk, a přesto dnes jejich městský hiphopový socioetnolekt dominuje slangu německé mládeže. Pouliční a gangsta rap v Německu prostě není primárně produktem třetí generace přistěhovalců. Gangsta rap je žánr, který čerpá svou svěžest a sílu z blízkosti k diaspoře.

Na konci devadesátých let vypadal německý rap úplně jinak než dnes – zmiňme skupiny jako Fantastischen Vier či Beginner nebo rappera Dendemanna. Jak došlo k tomu, že se vývoj zcela obrátil?

Slovo „kanake“ je toho dobrým dokladem. Původně to bylo hanlivé označení pro přistěhovalce z Jihu. Teď se však mezi mladými Turky, Kurdy a Araby používá k sebeidentifikaci a má podobnou funkci jako slovo „nigger“ mezi mladými Afroameričany ve Spojených státech. Menšina přebrala hanlivý termín, který vytvořila majoritní společnost, a dala mu jiný, pozitivní význam. Menšinové skupiny se jeho prostřednictvím nejen vymezí, ale udělají z něj pozitivní sebeurčení. Velké části většinové společnosti pak připadá váš sebevědomý postoj zajímavý a ráda sleduje, co děláte. Líbí se jí hudba, kterou tvoříte, jak mluvíte, jak se oblékáte. Takže se pro mnohé stanete modelem.

Co německou mládež střední třídy tak fascinuje na rapperech, jako je Haftbefehl nebo Xatar?

Podle mého názoru to má několik aspektů. Především je tu určitý voyeuristický popud. Rádi se díváte na odlišnost druhých, ale na rozdíl od příkladu s komiky Erkanem a Stefanem se v tomto případě člověk nepobaví – spíš trochu vyděsí. Příběhy rapperů jsou jako akční filmy a rappeři jsou jako superhrdinové. Mimo to vyzařují určitý druh vzpoury, což se teenagerům líbí. Představují tak idealizované typy, které se odlišují od rodičů i většinové společnosti. Klukům navíc nabízejí hypermaskulinní obraz mužství.

Také to, co tito rappeři provádějí s němčinou, je naprosto novátorské a tvůrčí. I to je důležitý faktor, proč jsou pro mladé tak přitažliví. Spisovná němčina se v jejich jazyku mísí s anglickým hiphopovým slangem, je obohacena vlivy nejrůznějších mateřských jazyků a konečně také regionálním dialektem daného německého města. Časy, kdy se někdo mohl smát člověku mluvícímu špatnou němčinou, jsou pryč. Dnes většinová společnost dohání jazykové hry rapperů a chce jim rozumět. Nejen mladí lidé, ale i první stránky respektovaných médií se věnují lidem, jako je Haftbefehl nebo Xatar. Stejně jako v Americe na konci osmdesátých let i v Německu na počátku let devadesátých novináři prováděli kulturní a lingvistický kvazivýzkum, jehož předmětem byl právě migrantský rap. Exotika fascinuje a novináři chtějí předat svým čtenářům něco snadno stravitelného. Samozřejmě právě v tom zmíněný voyeurismus hraje ústřední roli.

Do jaké míry jsou si rappeři, jako například Haftbefehl, vědomi této role? Že jsou na jedné straně modely formování identity a na druhé téměř „výzkumnými objekty“?

Myslím si, že Aykut Anhan si dobře uvědomuje, co jeho vzhled a slova znamenají a způsobují, když vystupuje jako Haftbefehl. Důležité je také poznamenat, že mnoho rozhodnutí je motivováno tržně a cílem je být obchodně úspěšný. V tomto ohledu rap představuje příležitost pro sociální vzestup. Lidé z prostředí migrantů nemají stejné zázemí a možnosti jako střední třída. Nemohou si říct: teď budu dělat gangsta rap a pak se vrátím na školu. A třeba Haftbefehl bude komerčně fungovat pouze tehdy, pokud bude sloužit stereotypům, jejichž naplnění se od něj čekává. Při osobním kontaktu se často ukazuje, že rappeři v soukromí zastávají zcela odlišné hodnoty, než by se dalo očekávat na základě jejich textů.

Není úspěch gangsta rapu tak velký spíš proto, že sbírá příběhy přímo z ulice a může se s ním identifikovat spousta lidí?

Ano, i proto tento druh hudby funguje tak dobře – a společně s poptávkou většinové společnosti ji to činí tak úspěšnou. Je také zajímavé, jak žánr sleduje migrační toky. Mnoho současných úspěšných rapperů pochází z rodin, které se do Německa přistěhovaly v osmdesátých let ze Středního východu. Následuje je generace mladých lidí, jejichž rodiče pocházejí z afrických zemí. Například v Kolíně nad Rýnem existuje afrotrapová scéna, která má svou specifickou identitu. A v dohledné budoucnosti jistě uslyšíme o německých rapperech, kteří uprchli před válkou v Sýrii. Estetická, hudební a jazyková podoba žánru je zkrátka úzce spjata s migračními životními zkušenostmi jeho protagonistů. V gangsta rapu zůstává zachován otisk minulých globálních migračních pohybů, který upomíná na války a krize, jež donutily lidi vše opustit a hledat si nový domov.

Z německého originálu Wie Migranten Rap geformt haben. Ein Gespräch mit einem HipHop­-Forscher, publikovaného na švýcarské mutaci webu noisey.vice.com, přeložila Marta Martinová. Redakčně kráceno.