Rap je v současnosti patrně nejvlivnější a nejpřístupnější hudební žánr, a tedy masový nástroj identifikace a šíření všemožných popkulturních stereotypů. Zároveň však slouží jako prostředek emancipace – nejen mladých lidí, ale také příslušníků menšin a migrantů, jejichž rapové tvorbě se v tomto čísle věnujeme. Na hip hop se přitom nedíváme jen jako na subkulturu, ale také jako na médium, díky němuž k nám doléhají umlčované hlasy lidí z okraje společnosti. Tuto funkci ostatně plnil už na počátku, v černošských ghettech. Současným migrantům umožňuje artikulovat témata jako nerovnost, sociální příslušnost, rasismus nebo vzpouru proti systému. Kromě toho pro mnohé marginalizované představuje příležitost k sociálnímu vzestupu nebo aspoň překročení hranic vyloučené lokality. Od většiny rapperů ovšem nelze očekávat nějaká pronikavá politická prohlášení, spíše jde o sondy do života na periferii. V tematických článcích zavítáme do Finska, kde žije početná somálská diaspora, mezi paneláky na francouzských předměstích, o kterých rapuje výjimečné alžírsko-francouzské rapové duo TripleGo, na německou gangstarapovou scénu, tvořenou z velké části přistěhovalci, i mezi asijské rapové hvězdy ve Spojených státech. České rapové emigranty zastupuje Dollar Prync, romský čávo, který „dýluje a krade“ v Británii a jehož autenticita je na tuzemské scéně výjimečná, protože vrací rap pouliční spodině. Zkrátka, jak uvádí rapper a hiphopový výzkumník Hannes Loh, „v rapu zůstává zachován otisk globálních migračních pohybů“.