Když nahlédneš do propasti…

Tvorba amerického režiséra Paula Schradera kolísá mezi nenáročnými žánrovými filmy brakových kvalit, jako jsou Kočičí lidé (Cat ­People, 1982) nebo Prokletý kšeft (Dog Eat Dog, 2016), a mnohovrstevnými příběhy duchovně založených hrdinů nesmířených se světem – sem spadají snímky Mishima: A Life in Four Chapters (Mišima: Život ve čtyřech kapitolách, 1985) nebo Okamžik vzkříšení (Adam Re­­surrected, 2008). Že jde o díla psaná a režírovaná týmž tvůrcem, lze poznat snad jen z charakteristicky ireálné barevné stylizace, umocňující vyšinutí smyslů postav. Schraderův poslední film Zoufalství a naděje v Česku zatím vyšel pouze na DVD, přestože patří mezi režisérovy pozoru­hodnější a náročnější filmy.

Život jako stav zoufalství

Původní titul First Reformed odkazuje k ná­zvu prvního reformovaného protestantského kostela ve státě New York, kde působí reverend Ernst Toller (Ethan Hawke). Ten ve válce v Iráku přišel o syna, načež jej opustila žena, zdraví i naděje – a tu se pokouší znovu nalézt při psaní deníku. Otevřená introspekce odrážející vnitřní skepsi si ovšem zásadně odporuje s Tollerovými veřejnými projevy. Reverend často spekuluje, že mohl něco vyjádřit před věřícími lépe, jako by mluvil především za křesťanský protokol. V soukromí vyprazdňuje jednu sklenici whisky za druhou, zatímco před druhými odmítá alkohol jako nic neřešící škodlivinu. Nejsou to však ani tak projevy pokrytectví, jako spíše snahy vzbuzovat v životech druhých naději, přestože sám ve svém osudu žádnou nalézt nemůže. Právě k Tollerově definici života jako stavu zoufalství, jejž je nutné vyvažovat nadějí, odkazuje zjednodušující český distribuční titul.

Vysokou koncentrací vnitřních sebezpytných monologů a filosofických sporů nad různým vnímáním světa Zoufalství a naděje připomíná filmy Ingmara Bergmana o psyché moderního člověka. V nich hrdinové debatují o velmi obecných aspektech lidské existence (o lásce, štěstí, víře) a vztahují se k nim individuálními činy. Výsledná pluralita přístupů vyjeví komplikovanost jak postav, tak života. Schraderův film stojí na přesvědčivě motivovaném Tollerově charakterovém přerodu z kazatele počestného života, založeného na víře, odpuštění a laskavosti, v extremistu připraveného ničit a snad i vraždit. Jeho proměnu pohánějí scenáristicky propracované hodnotové spory s lidmi odlišných hledisek a světonázorů.

Průmyslový ďábel

Toller se snaží pomoci environmentálnímu aktivistovi Michaelovi, který svou těhotnou ženu nabádá k potratu, neboť nechce přivést dítě do světa, jenž podle jeho přesvědčení bude pro budoucí generace neobyvatelný. Vyvstává otázka, zda je člověk ohroženým druhem, nebo planetu ohrožujícím parazitem. Zda je potrat zmařením Boží vůle, nebo úlevou pro ekosystém a ranou z milosti uštědřenou dítěti, které by nás jednou proklelo za to, co jsme s planetou provedli. Paradoxní situa­ce, kdy ekologicky poučený farník chce pro záchranu světa obětovat dítě, vzbudí v Tollerovi potřebu angažovat se proti původcům problému, jejichž lokálním zástupcem je průmyslový magnát Balq. Jelikož Toller vidí svět spirituálně jako Boží dílo, v jehož projevech se Bůh skutečně zpřítomňuje a jež je třeba aktivně bránit, nabývá jeho konflikt s Balqem rozměrů boje proti ďáblu. Podobně jako tomu bylo v případě Martina Luthera nebo Jana Husa, s ním však začnou představení jednat jako s kacířem, po němž se žádá návrat do „opravdového světa“ pasivity a přijetí statu quo. Není přitom pochyb, že představení figurují na Balqově výplatní pásce a jejich „duchovní hodnoty“ mají i ekonomickou dimenzi.

Vliv peněz na podobu ideálů, nebo ­přímo na jejich absenci, je výrazným tématem Zoufalství a naděje. Tollerův kostel má po 250 letech nepřetržitého provozu status historické památky přitahující různé výletníky, pro něž reverend supluje turistického průvodce a prodává jim suvenýry. Občas od nich vyslechne oplzlý vtip nebo dostane spropitné. Jeho vyšetření v nemocnici zdržují nejasnosti ohledně zdravotního pojištění. Jindy musí reagovat na dotazy o smyslu víry od nezaměstnaného, jemuž po třech měsících modlení stále nepřichází pracovní nabídka. Zatímco jedni věří, aby si materiálně pomohli, jiní investují, aby se věřilo v ně. Balqův kapitál, z něhož je dotován i Tollerův kostel, pasuje průmyslníka do role boha, který má vždy pravdu, protože stanovuje rozpočet, píše prémie a může zaměstnat nešťastníka, který se tři měsíce marně modlí. Kostel, do nějž na Tollerova kázání běžně dochází pár lidí, dokáže Balq na pompézní jubilejní oslavě zaplnit do posledního místa svými obchodními partnery. Svatá půda ožívá mocí peněz jednotlivce, nikoli komunitním sdílením duchovních hodnot.

Zhoubný balast

Je to svět, v němž zoufalství přepadá ty, kteří cítí osobní zodpovědnost vůči budoucímu, zatímco snazší, bezstarostnější a blahobytnější život vedou ignoranti a lidé šířící étos pasivity. Tollerův příběh má paralelu v osudech japonského patriota a tradicionalisty Jukia Mišimy, o němž Schrader v roce 1985 natočil netradičně strukturovaný životopisný film: oba muži získávají nutkavý a neodbytný pocit, že svět kolem nich podlehl korupci, nedokážou v něm, po boku lhostejných mas, nadále žít v souladu se svými hodnotami a připravují demonstrativní sebevraždu.

Můžeme nabýt dojmu, že se v nás Schrader snaží vzbudit pochopení pro všelijaké extremisty, za jejichž zoufalými činy, třeba i teroristického charakteru, stojí osobní beznaděj, ztráta víry nebo potřeba upozornit na přehlížený problém – zkrátka pochopitelné a zdůvodnitelné lidské pohnutky. Ve hře je však i aspekt Tollerovy postupné izolace, opouštění někdejších přesvědčení i přátel, nesoudného propadnutí ideologii. Schrader s Hawkem charakterizují Tollera nejen konverzačními, ale i ryze filmovými prostředky, zejména v předfinální fázi děsivého nahlížení do propasti šílenství. Duchovní je v nezdravém jasu laptopu za temného dunění pohlcen internetovou investigací a jistotou těch, kdo přičichli ke konspiračním teoriím a na svůj kus pravdy nabalili příliš mnoho zhoubného balastu. Ve zdevastované krajině s fialově přibarveným nebem o sobě smýšlí jako o spasiteli, jehož akt ničení bude zároveň aktem stvoření. Toller je zranitelný i nebezpečný, sympaťák i protiva balancující na hraně dobra a zla – komplexní hrdina, jakého jsme dlouho neviděli.

Autor je filmový publicista.