Asbestos, neboli nezničitelný. Azbest je obecný název pro skupinu šesti vláknitých silikátů patřících mezi serpentiny a amfiboly. Použít ohnivzdorné, dobře izolující a chemicky stabilní azbestová vlákna do všech možných výrobků, od hasičské výstroje přes brzdové destičky až po eternitové střešní krytiny, odpadní roury, obvodové pláště budov a nástřiky na ocelové konstrukce, se možná kdysi zdálo jako skvělý nápad, ale přineslo to problém obřích rozměrů: neviditelná a lehce vdechnutelná azbestová vlákna totiž mají rakovinotvorný a mutagenní účinek.
Zrodil se průmyslový obor, chrlící do světa tisíce azbestových výrobků. Celosvětově se zpracovávaly miliony tun azbestu ročně a nikdo nepřemýšlel nad tím, zda azbest neškodí zdraví. První doklad jeho nebezpečnosti je přitom z roku 1898. Britští dělníci, kteří s ním pracovali, začali po letech trpět nemocemi dýchacího ústrojí. Přesto trvalo neuvěřitelných 97 let, než bylo užití azbestu v roce 1995 pro jeho zdravotní škodlivost celosvětově zakázáno. Navzdory zákazu se ho nicméně ještě v roce 2007 na světě vytěžilo 2,3 milionu tun.
Česko sice světový zákaz akceptovalo přijetím národní legislativy, ale ta se obchází a státní kontrola je jen málo účinná. Azbest odstraňují většinou firmy, které to neumějí a nejsou k tomu ani oprávněné, nebo ty, které to neumějí, přestože oprávněné jsou. Nikdo si tak nemůže být jist, že azbestová vlákna nevdechuje. Vidět v Česku likvidaci eternitové střechy v rozporu se zákonem není nic výjimečného. To samé platí pro likvidaci „stoupaček“ v bytech či výměnu boletických panelů školek, škol a nemocnic. Zbývá přitom odstranit ještě sedm milionů tun azbestových materiálů. Samostatnou kapitolou je současný stav různých veřejných objektů, zejména škol a školek. Bez kontroly na výskyt azbestu totiž nelze vyloučit, že děti vdechují tuto látku ještě 24 let po jejím mezinárodním zákazu. A aby toho nebylo málo, několik desítek lomů u nás dodnes produkuje kamenivo s azbestem, které končí v železničních svršcích, jako podklad silnic nebo dokonce jako posyp pro zimní údržbu komunikací (například na Brněnsku). Zaměstnanci lomů se tak – aniž by to tušili – pohybují v prostředí, jež mnohonásobně překračuje limit doporučený Světovou zdravotnickou organizací.
Srovnejme český přístup s tím ve Velké Británii. Tam byla po zjištění, že v řadě škol je azbest, provedena okamžitá kontrola všech školních budov v zemi a během několika let byl odstraněn. U nás měření koncentrace azbestu v ovzduší škol probíhá zcela výjimečně, a když už, málokdy v předepsané délce. Lépe jsou na tom i v Polsku, kde národní program s cílem zbavit se azbestu s podporou Evropské unie běží už od roku 2010. Kolik lidí ještě zemře na karcinom pohrudnice po vdechnutí azbestových vláken, než se i náš stát odhodlá k potřebným krokům?