Velké nesnáze v malé Číně, později Věc nebo Halloween, pak Útěk z New Yorku a Jsou mezi námi. My, co jsme akční či hororovou popkulturu začali hltat zkraje devadesátých let, máme se jménem režiséra Johna Carpentera spojeny kultovní snímky, které zpočátku kolovaly jen na videokazetách. Zprostředkovaly nám spoustu formujících vjemů, mezi nimiž hraje klíčovou roli napětí, strach a hrůza – a zároveň jistá „béčková“ jinakost, jakou nenajdeme v hollywoodských velkofilmech. Antonín Tesař ve svém úvodním textu píše: „Carpenter je opravdu skvělým tvůrcem silných diváckých vzpomínek. V jeho filmech totiž často vítězí výrazné, neobvyklé části nad celkem.“ A dodává, že tyto části jsou mnohdy radikální a extrémní. To se týká též ideologických souvislostí režisérových děl, o nichž píše Kamil Fila. Společenskokritická část jeho filmografie má totiž podvratný, ba dokonce kontrakulturní potenciál. Proto jsou tato díla aktuální i dnes, což potvrzuje i postupné doceňování Carpenterových méně úspěšných titulů, nové interpretace (třeba Slavoj Žižek v Perverzním průvodci ideologií) nebo poslední sequel slavného hororu Halloween. A nebývale aktuální je i Carpenterova skladatelská produkce. Nízkonákladové řešení hudby k jeho filmům pomocí syntezátorů nejenže vytvořilo symptomatický zvuk většiny pozdějších hororů, ale také dodnes inspiruje elektronické žánry. Ostatně v současnosti se Carpenter – jak odpověděl na žádost o rozhovor autorům tématu Antonínu Tesařovi a Miloši Hrochovi – věnuje už jen skládání hudby a hraní počítačových her.