Jméno Johna Carpentera se v loňském roce nejčastěji skloňovalo v souvislosti s restartem jeho ikonické teen slasherové série Halloween. Nová verze na Carpenterův originál nostalgicky vzpomíná, ale vede s ním i kritický dialog.
Halloween z roku 1978 je jedním ze zdrojových děl amerického slasheru a většina jeho příznivců si ho dodnes spojuje s osobností Johna Carpentera. Přestože jej legendární autor hororů zrežíroval, podílel se na scénáři a napsal k němu hudbu, není to film jediného tvůrce, ale výsledek pragmatické rozvahy tehdejších producentů, kteří se pokoušeli stvořit co nejvýdělečnější filmový typ. Rané slashery se proto pružně přizpůsobovaly dobovým podmínkám a parazitovaly na populárních žánrech. Objevují se v nich prvky tehdejších úspěšných filmů pro mládež (The Pom Pom Girls, 1976), prestižních hororových produkcí (Osvícení, The Shining, 1980), takzvaných gang movies (Horečka sobotní noci, Saturday Night Fever, 1977), vysokoškolských komedií (Zvěřinec, Animal House, 1978) nebo disko filmů (Roller Boogie, 1979). Projevem jejich komerční logiky byl také typ aktivní hrdinky. Mladé ženy tvořily až polovinu publika, a představovaly tudíž lukrativní cílovou skupinu. Slashery tedy nikdy nebyly pouze mužská zábava legitimizující násilí na ženách, jak se zdá z dobových ohlasů, na druhou stranu upřednostnění aktivních žen nebylo projevem emancipačního smýšlení, ale součástí pojetí slasheru coby ideálních filmů na rande. Viceprezident nezávislé produkční společnosti AIP Jere Henshaw v této souvislosti prohlásil: „Filmem, který děvče donutí přivinout se ke svému doprovodu, chybu neuděláte.“
Černé Vánoce na konci října
Urslasher paradoxně vznikl mimo americkou půdu. Je jím kanadský snímek Černé Vánoce (Black Christmas, 1974). Fúze procedurálního thrilleru, hororu s aktivní hrdinkou a filmu pro mládež byla určená především pro americký trh. Toto schéma pak úspěšně zkopírovali právě tvůrci Halloweenu. Za příběhem o Michaelu Myersovi, sériovém vrahovi uprchlém z psychiatrické kliniky, který v prostředí středostavovského maloměsta vraždí dospívající mládež, stála nezávislá produkční společnost Compass International Films. Carpenter film původně představil pod názvem Prey (Kořist), zatímco výkonný producent Irwin Yablans navrhoval titul The Babysitters Murders (Vraždy holek na hlídání). Toto pragmatické licitování bylo opět poplatné přesnému cílení na mladé a kvůli oslovení divaček psala veškeré dialogy dospívajících hrdinek spoluscenáristka Debra Hillová.
Uvedení Halloweenu ovšem provázely komplikace. Film nezískal distribuční smlouvu u žádného z velkých studií, a zůstal tak odkázán na vlastní distribuci a zisky ze vstupného. Producenti na to zareagovali reklamní kampaní, která předznamenala praktiky, jimiž se propagace slasherů řídila celou následující dekádu. Filmové plakáty měly film distancovat od nezávislé produkce a evokovat aktuální hollywoodské hity Přichází Satan! (The Omen, 1976) či Vymítač ďábla (The Exorcist, 1973), případně odkazovat na thriller Oči Laury Marsové (Eyes of Laura Mars, 1978), na jehož scénáři se Carpenter podílel. Hororový motiv ruky svírající nůž odlehčený symbolikou populárního svátku připomínal svým komiksovým stylem plakáty teenagerských komedií. Několik týdnů po uvedení zafungovala šeptanda. Halloween se stal sleeper hitem a jako jeden z mála slasherů zaznamenal pozitivní kritický ohlas, když například Gene Siskel referoval o „skvěle natočeném thrilleru, který je spíš šokující než krvavý“.
Slasher, v němž všichni postávají
Kromě pozice na pomezí studiového a nezávislého systému je pro slashery příznačná cykličnost. Dnes už globální fenomén se v různých intervalech nezdolně vrací, aby zabavil své mladé publikum a naplnil finanční plány producentů. Halloween samotný má mnoho pokračování a remaků. Loňský stejnojmenný sequel režiséra Davida Gordona Greena, který se odehrává čtyřicet let od původního filmu, přitom patří k těm nejpovedenějším. Snímek vznikl ve studiu Blumhouse, které během necelých dvou dekád existence prošlo strmým vývojem. Producent Jason Blum má cit pro aktuální trendy. Od laciných, ale extrémně výdělečných hororových franšíz, z nichž jsou nejznámější Paranormal Activity nebo Insidious, přešel k pečlivě diverzifikovanému portfoliu. Vedle linie tuctových hororů má v současnosti studio vlastní knižní edici a vznikají v něm snímky s oscarovými ambicemi i kvalitní televizní série, jako byly Ostré předměty (Sharp Objects, 2018) Jeana Marca Valléeho. Točí pro něj ambiciózní žánroví režiséři Jordan Peele nebo Mike Flanagan a už několikátou možnost zresuscitovat svoji kariéru tu dostal M. Night Shyamalan.
Aktuální Halloween je srozumitelný bez znalosti svého předchůdce, zároveň k němu ale má velmi těsný vztah a jejich souvislé sledování dojem z obou snímků prohlubuje. Všechny ostatní filmy franšízy kromě originálu ignoruje nebo odsuzuje jako slepou vývojovou větev, na což se naráží i během rozpravy o smyšleném sourozeneckém vztahu Laurie Strodeové a Michaela Myerse. Cituje se v něm řada konkrétních scén, ale drobné změny kontextu jim dodávají nový obsah. Udržuje si soudržnost i přes tempo plné odboček, retardací a zcizujících momentů, které připomíná metahorory jako Chata v horách (Cabin in the Woods, 2012), pojednávající o fungování hororových subžánrů.
Přizvání Johna Carpentera a Debry Hillové jakožto producentů a návrat hvězdy původního Halloweenu Jamie Lee Curtisové v roli Laurie vyvolává nostalgická očekávání. Na scénáři už ale pracovali tvůrci jako Danny McBride, který se podílel třeba na podvratné komedii Apokalypsa v Hollywoodu (This Is the End, 2013), v níž známí herci ztvárnili zbulvarizované verze sebe samých. Obratným lavírováním mezi smyslem pro kontinuitu a progresivním přístupem se podařilo aktualizovat cosi z dnešního pohledu natolik anachronického, jako byl slasher, v němž většina aktérů jen postávala, vedla bizarní dialogy nebo tupě zírala. Právě zdůrazňováním anachroničnosti starého Halloweenu s ním nejnovější sequel vstupuje do intenzivního dialogu a z potenciální slabiny se stává přednost. Neustále se třeba zvýznamňuje strnulá statičnost původního Halloweenu, který byl určován nehybností hrdinů a jejich rozvážným přecházením odnikud nikam. Laurie obviňuje místní autority, že „jenom postávají“, a mládež zde sice o Halloweenu bloumá městem podobně jako před čtyřiceti lety, ale řeší při tom, že dneska už vlastně není na historce o sériovém vrahovi a jeho několika obětech nic moc šokujícího.
Scream queen i final girl
Na místě však po několika dekádách stojí i samotní hrdinové: Mlčenlivý vrah Michael Myers opět prchá z přísně střeženého vězení a celý život Laurie byl poznamenán očekáváním jejich příští konfrontace. Její hermeticky opevněný dům připomíná prepperské bunkry, které si budují pomatenci posedlí koncem světa. V původním Halloweenu byla Laurie oběť a finální ránu Myersovi zasadil jeho psychiatr doktor Loomis, který se zjevil poté, co celou dobu nehybně zíral na dům Myersů a občas zpoza keříku děsil děcka provozující halloweenskou koledu. Také v jiném Carpenterově hororu Mlha (The Fog, 1980) byla Jamie Lee Curtisová spíše jednorozměrnou scream queen.
Protagonistkou nového Halloweenu je teď ale paranoidní žena vyššího středního věku, která se kvůli své celoživotní posedlosti sama stala pro svou dceru i vnučku tak trochu zrůdou. Připomíná to feministickou interpretaci slasheru Carol Cloverové, která v devadesátých letech pojmem final girl zastřešila typ aktérky, jež se v rámci závěrečného popasování s monstrem musí monstrem částečně sama stát. Laurie Strodeová ztvárněná Jamie Lee Curtisovou není pouhou připomínkou staré verze, ale komplexní postavou, která svým zarputilým výrazem a úsečným projevem připomíná nerudné eastwoodovské typy. Dynamika lovce a kořisti se zde problematizuje a zapuzení zla nakonec vyžaduje třígenerační ženské spojenectví. Propracovanost charakteru Strodeové dokazuje, že se tvůrci nového Halloweenu nebáli zpochybnit nemoderní a přežité role, zároveň ovšem inteligentně pracovali s halloweenskou mytologií. A k té koneckonců patří i to, že i když Michael tentokrát skončil v ohnivém infernu, nepochybně se zase vynoří v některém z příštích sequelů.
Autorka je filmová publicistka.