Argo 2018, 336 s.
Ačkoli německý kreslíř Reinhard Kleist patří mezi uznávané autory komiksů a většina kritik jeho posledního díla, grafického románu o australském rockerovi Nicku Caveovi, oceňuje originalitu narativního přístupu, založeného na prolínání fragmentů hudebníkova života a fikčního světa jeho písní, já sama jsem si nedokázala zodpovědět základní otázku: K čemu je tato kniha dobrá? Z tohoto důvodu opravdu nejsem schopna hodnotit Kleistovo dílo v kontextu toho, čím je, tedy komiksem. Nemohu se zkrátka přenést přes skutečnost, že Kleist zbytečně reprodukuje to, čeho je už tak nadbytek. Jakožto bývalou fanynku Nicka Cavea by mě teoreticky mohlo těšit probírat se stokrát omletými bohatýrskými historkami ze života takzvaného knížete temnoty, ale když čtu promluvy typu „A je ještě jedna zpěvačka, jmenuje se PJ Harvey. Dokonce chlápkovi jako ty zlomí srdce. Jinej by se utopil v alkoholu, ty z toho uděláš album“, stydím se i před svou kočkou, která mě při čtení pozoruje. Nemohu si pomoct, za nápadem vizuálně zpracovat Caveovu biografii a písně slyším jen cinknutí zlaťáku o stůl. Pokud už má Kleist, který by se údajně po Johnnym Cashovi a Caveovi rád pustil do Davida Bowieho, potřebu vrtat se v životech hudebních hvězd jako v bolavé noze, proč musí jít vždy o úspěšné a všeobecně přijímané muže? Není to projev tvůrčí zbabělosti? Kdyby radši vytvořil třeba komiks o Karen Carpenter. Za smrt této zpěvačky ovšem nemohou drogy, ale anorexie. A to se příliš nehodí do popkulturní mytologie.