Na počátku března se každoročně koná formálně největší čínská událost roku, takzvané Dvojí zasedání. Jedná se o setkání Všečínského shromáždění lidových zástupců, čínské variace na parlament (s necelými třemi tisíci členy jde o největší politickou instituci svého druhu na světě), a Čínského lidového politického poradního shromáždění, které má díky zastoupení různých menšin a nepolitických kruhů pomáhat s formováním čínské politiky. Z pohledu fungování státu nejvyšší setkání zaplňuje titulní stránky čínských, ale také zahraničních novin. Článek na serveru Xinhua ze 4. března zdůrazňuje právě mezinárodní potenciál události. Cituje přitom předsedu Latinskoamerického parlamentu Elíase Castillu, řeckého experta na mezinárodní vztahy nebo Associated Press, kteří se ve svém hodnocení shodují: Dvojí zasedání je pro Čínskou komunistickou stranu především příležitost ukázat vůli k podpoře multilaterality a svobodného trhu. Xinhua uvádí, že „pro západní země je nesmírně důležité pochopit čínský ekonomický rozvoj“, a zahraniční média odhadují, že se čínské ekonomice dostane záruky stability skrze „realizovatelnou politiku stabilního růstu“. Text dále cituje čínskojazyčný The China Press, podle něhož jsou nyní „vhodné podmínky pro hloubkovou reformu daňového systému, finančnictví a státních podniků“. Nutno dodat, že jde o médium, přes něž se Komunistická strana Číny snaží ovlivňovat diskurs mezi krajany v USA. Stejně tak je namístě poznamenat, že na zmiňované reformy se čeká roky a stále jsou v nedohlednu, a tak už v ně skoro nikdo ani nedoufá. Přesto i deník Nikkei Shimbun, japonská obdoba Financial Times, uznává, že „směr, kterým se bude ČLR ubírat, ovlivní Asii, a dokonce i celou globální ekonomiku“. Dvojí zasedání je sice pouhým nástrojem sebepotvrzování linie čínského ústředí, ale přesto je důležité, neboť z něj zjistíme, co si Čína přeje, abychom viděli. Nikoli náhodou tam letos ve velkém zapojili cizince do svého vysílání a také vydali podivný „rapový“ klip v angličtině, jenž zemi ukazuje jako stabilní prvek světového uspořádání, a účinkující „rapper“ se v něm nepřímo trefuje i do amerického prezidenta Donalda Trumpa (video naleznete na YouTube pod názvem Two Sessions: A rap song extolling China’s annual political meeting).
Se stupňující se důležitostí studia ideologie v Si Ťin-pchingově Číně vzrůstá i důležitost Lej Fenga, pravděpodobně smyšleného hrdiny maoismu, který celý svůj život prožil v armádě, kde sloužil vlasti a lidu. Dodnes je prosazován jako vzor pro všechny uvědomělé Číňany a státní zaměstnance, vojáky a policisty především. Není tedy náhoda, že se mu věnuje přední místo v novinách Žen-min ž’-pao z 5. března. „Lej Feng je modelový příklad své doby, ale duch Lej Fenga je věčný,“ pronesl generální tajemník KS Číny a dodal: „Vy sami na svých místech buďte nikdy nerezavějícími šrouby a semínky Lej Fengova ducha.“ Podobné výroky jsou jasnou snahou znovu etablovat Lej Fenga jako příklad morálně čistého proletáře, jenž by měl být vzorem celé Číně. V minulosti byl neexistující hrdina terčem posměchu a satiry ze strany některých částí čínské populace, nyní se však zjevně znovu dostává na výsluní a jakákoli vůči němu namířená kritika se stává nebezpečnou. Mýtus Lej Fenga je projektem sociálního inženýrství a spolu s jeho jménem se znovu vynořují i nepříjemné odkazy na čínskou kulturní revoluci. Právě v souvislosti s návratem kultu osobnosti, rudých oper a dalších dříve tabuizovaných aspektů vrcholu maoismu je tak tento na první pohled směšný článek vlastně docela děsivý.
Čína nejen v důsledku své neblaze proslulé a dnes již zrušené politiky jednoho dítěte začíná čelit demografické krizi – populace rapidně stárne a ubývá pracovních sil. Během Dvojího zasedání tak byla jedním ze žhavých témat právě státní rodinná politika. Hlavními problémy jsou podle Wang An-pcheje, kádra ve vysokých postech několika institucí zabývajících se demografickými problémy a rodinným plánováním, právě struktura a velikost populace. V textu na serveru Ifeng News jsme se mohli 6. března dočíst, že je potřeba zvýšit kvalifikaci a rozvinout schopnost pracovních sil a nakonec správně implementovat politiku dvou dětí a vypořádat se s problémem, že lidé nechtějí nebo se neodvažují mít děti. Zmiňovaný politik nicméně uznává, že „pro porodnost není ani tak důležitá rodinná politika, jako ekonomická a sociální politika“. I přesto to nevypadá, že by se čínští komunisté chystali rodinné plánování deregulovat. Přelidněnost je zjevně větším strašákem než nedostatek mladých pracujících. Na Západě se podobné problémy řeší migrací, Čína je ale vůči imigrantům poměrně nevlídná a trpí negativním migračním saldem v řádu milionů. Čínští plánovači byli zaskočeni neustále klesající natalitou i po zrušení přísné politiky jednoho dítěte, která stvořila desítky milionů dětí, jež dodnes žijí zcela mimo systém jen proto, aby rodiče nemuseli platit likvidační pokuty.