Efektivismus kapitálu

Jedním z neblahých důsledků integrace postkomunistických zemí do globálního trhu jsou od počátku i dopady jejich začlenění do globální logistiky – do onoho údajně „volného“ pohybu surovin a zboží. Už Václav Havel si ve své době všímal divokého bujení nevzhledných zploštělých kvádrů na okrajích měst a vesnic, vždy ale v blízkosti dálničního spojení. Dlužno připomenout, že tento jev docela hlasitě kritizoval – především za jeho ošklivost. Ačkoliv estetické výtky jsou v případě velkoskladů bezesporu legitimní, výstava Krajiny Logistiky v pražské galerii Vi Per, připravená kurátory Kateřinou Frejlachovou, Miroslavem Pazderou, Tadeášem Říhou a Martinem Špičákem, ukazuje, že výčet negativ tím rozhodně nekončí. Logistické uzly, které dohromady vytvářejí jakýsi cévní systém tržní ekonomiky, jímž proudí životadárné materiální substance vyživující tělo celoplanetárního Leviathana, jsou totiž také místem propojení ekonomických, politických, ekologických, architektonických i estetických problémů.

Racionalita šílenství

Architektonicky můžeme velkosklady chápat jako perfektní ztělesnění ducha standardizovaného „kapitalistického funkcionalismu“, kde je veškerá estetika podřízena imperativu efektivity, která ztrácí jakékoliv humánní rysy i měřítko. Možná bychom měli tento nenápadný architektonický směr současnosti označit spíše jako „efektivismus“, který požadavek účelnosti naplňuje tak umně, že na něm založené komplexy vytvářejí svého druhu xenoracionální, člověku odcizenou architekturu, připomínající svou odosobněností spíše artefakty mimozemské civilizace než lidský výtvor.

Zdráhám se v této souvislosti mluvit o „ra­­­­cio­­nalizaci“ architektury na ­nejvyšší možnou­ míru, jak o tom uvažují autoři v některých doprovod­ných textech. Podle fran­­couzského filosofa Gillese Deleuze je kapi­­ta­lis­mus axiomatickým systémem, přičemž jeho axiomy nejsou úplně nahodilé, ale ani zcela racionální. S kapitalismem se to v takovém pojetí má jako s teologií: pokud akceptujeme axiomy neposkvrněného početí, vzkříšení nebo dědičného hříchu, ukáže se nám teologie jako naprosto logický systém, a můžeme tak mluvit o teologické racionalitě. Stejně tak pokud akceptujeme tržní způsoby distribuce, imperativ zisku nebo mechanismus konkurence jako ekonomické axiomy, vyjeví se nám kapitalismus jako dokonale racionální způsob organizace a můžeme mluvit o specifické kapitalistické racionalitě. Pouze v jejím rámci je přitom možné uvažovat o tom, že podoba současných „logistických parků“ je výsledkem pokročilé racionalizace. Deleuzovými slovy: „Všechno v kapitalismu je racionální, kromě kapitálu a kapitalismu samého. Burza je bezesporu racionální; můžeme ji pochopit, studovat, kapitalisté vědí, jak ji používat, a přesto je naprosto šílená.“

Právě v tomto smyslu můžeme chápat racio­nalitu logistického parku: jeho mechanismy jsou naprosto precizní, ale principy, které artikulují, nejsou ničím jiným než šílenstvím, jež s každou další technologickou inovací přináší větší dehumanizaci. Efektivita zde znamená dokonale hladký a mechanický proces, obnažující limity současné fáze automatizace: člověk v poloautomatizovaných halách už stroje neovládá, ale naopak je plně podřízen strojové logice, nachází se uvnitř ní a funguje už jen jako doplněk tam, kde jej stále ještě nedokáže nahradit umělá inteligence, případně se to dnes ještě ekonomicky nevyplatí.

Antiestetický program

Na výstavě je tato logika nejsilněji vyjádřena zavěšeným standardizovaným vodotěsným izolačním panelem, sestávajícím z tepelné izolace v plechovém plášti, jehož estetické využití je limitované předepsanou barevnou škálou šesti odstínů. I proto se velkosklady stávají svého druhu horizontálními paneláky – architektonickými symboly své doby.

Ačkoliv to patrně nebylo záměrem autorů, vystavený panel se zároveň přibližuje původnímu konceptuálnímu umění s jeho důsledně antiestetickým programem. Zatímco ale konceptuální antiestetismus historicky selhal, když se ukázalo, že svým přístupem nakonec nevědomky vytvářel další svébytnou estetiku, u současného efektivismu můžeme nabýt dojmu, že je v tomto ohledu oproti starému konceptuálnímu umění podstatně úspěšnější. Ostatně podobně jako měly být prvotní konceptuální instalace reprodukovatelné pomocí jednoduchých a přesně popsaných instrukcí, jsou i standardizované velkosklady realizované podle předem daných plánů.

Ctnost neokázalosti

Můžeme tedy logistické velkosklady považovat za bezděčná veledíla konceptuálního land artu? Tak daleko naštěstí autoři výstavy nezacházejí. Věnují se především každodennímu fungování těchto molochů, ekologickým dopadům jejich výstavby, zabírání úrodné zemědělské půdy a samozřejmě i pracovním podmínkám jejich zaměstnanců. Zdaleka ne všichni jsou přitom stálými pracovníky: mnozí jsou verbováni agenturami na dočasné úvazky, které berou, protože se nacházejí v obtížné životní situaci, nebo se jedná o cizince, kteří jsou ochotni prodat svoji pracovní sílu velmi levně. Dozvíme se však také, že co do zaměstnanosti velkosklady žádný významný přínos pro svoji lokalitu neznamenají – ať už vlivem pokročilé automatizace, která redukuje potřebu lidské pracovní síly na minimum, nebo zkrátka proto, že nepřinášejí žádná pracovní místa s přidanou hodnotou.

Kromě videí, ze kterých si můžeme vyslechnout zkušenosti zaměstnanců nebo „sousedů“, jimž postavili velkosklad za domem, můžeme ve vitríně zhlédnout konkrétní nástroje, jež zvyšují pracovní efektivitu, nebo 3D model „dosažitelnosti“ české kamionové dopravy, která je okruhem vymezeným devíti hodinami cesty schopna obsáhnout teritorium o 150 milionech obyvatel. Vynikajícím materiálem k prostudování je i sborník, respektive katalog existujících standardizovaných logistických center. Sestává z oficiálních propagačních materiálů jednotlivých developerských firem, kterými oslovují potenciální nájemce a investory. Poněkud jednotvárné – ale zároveň fascinující – listování nabídkami je velice trefně prokládáno tematickými články v médiích nebo třeba „ideologií Amazonu“ v podobě motivačních citátů: „Každý je lídr, majitel a odhodlaný pracovník“, „Od každého v Amazonu očekáváme, že se bude chovat jako lídr“ apod.

Ve výsledku se jedná o vynikající výstavní projekt, který navíc díky svému doprovodnému programu opouští stěny galerie a vyniká střídmou jednoduchostí – ať už ve volbě tématu nebo v jeho zpracování. Přínos Krajin Logistiky tak spočívá i v tom, že přesvědčivě ukazuje, že držet se věcné stránky tématu bez různých okázalých gest je možná tím nejsvědomitějším způsobem, jak si najít cestu k divákovi.