Přeložil Jiří Popiolek
Argo 2018, 204 s.
V překladu Jiřího Popiolka se v čase, kdy většina národa hledá příhodné dárky pro příbuzné a známé, na které si vzpomene přesně jednou za rok, objevila další kniha slovenské hvězdy literárního hororu Jozefa Kariky. Tma pochopitelně neujde srovnávání s pozdějším hitem, který autora proslavil – již i pro Český rozhlas zdramatizovanou a na Slovensku zfilmovanou Trhlinou. Lineární příběh s nekomplikovanou zápletkou popisuje několik vánočních dní, které televizní scenárista hodlá strávit o samotě v chatě na horách, aby si vyčistil hlavu – nakonec však vyjde najevo, že tak činí s křížkem po funuse. Už ve Tmě ohledává Karika možnosti autentifikace vyprávění, které v Trhlině bravurně dotáhl. Jde zejména o nalezené diktafonové záznamy, které hlavní hrdina nahrává, aby si zachoval příčetnost v situaci, kdy se ocitne slepý napospas třeskuté slovenské zimě a neznámé osobě, která mu podle všeho usiluje o život. Pointa je ale tentokrát tak trochu čekaná – především kvůli sevřenosti a úspornosti vyprávění, které moc jiných „vysvětlení“ toho, co se to vlastně hrdinovi děje, neumožňuje rozehrát. Ani dlouhé popisy kvílícího větru, sněhové vánice a hrdinovy velmi neobratné snahy o záchranu života napínavosti nepřidají. Samotný námět je sice přitažlivý, knize by nicméně prospělo, kdyby zůstala u povídkového rozsahu a neusilovala o to stát se novelou. O čtenáře přesto nouzi mít nebude – Karika se už stihl stát pojmem i u tuzemských příznivců kontrolovaného strachu.