Velkou pozornost arabských médií vyvolal v polovině března teroristický útok v novozélandském městě Christchurch, kde Australan Brenton Tarrant zavraždil padesát modlících se muslimů. Komentátoři útok chápou jako logický důsledek celosvětově narůstajícího rasismu a islamofobie, jejichž šiřitelé paušálně svalují vinu za činy fanatických džihádistů na téměř dvě miliardy lidí. Fajsal Abbás ve svém textu uveřejněném 16. března na stránkách libanonského deníku an-Nahár pod názvem Terorismus nemá náboženství zdůrazňuje nesmyslnost spojování terorismu a extremismu s islámem a muslimy. Novozélandská tragédie je dalším z mnoha případů dokazujících, že k terorismu inklinují lidé různých náboženství, barvy pleti, národnosti i pohlaví. Skutečnost, že si Tarrant pro svůj čin vybral právě Nový Zéland, všeobecně považovaný za mimořádně tolerantní místo, kde spolu v poklidu žijí lidé z různých kultur, ukazuje, že před násilnými formami extremismu není bezpečno nikde na světě. Abbás velmi oceňuje jednoznačnou a velice empatickou reakci novozélandské premiérky Jacindy Ardernové, stejně jako bezpodmínečné odsouzení útoku ze strany papeže Františka, amerického prezidenta Donalda Trumpa, britské premiérky Theresy Mayové a řady dalších světových vůdců. V záplavě kondolencí se pochopitelně našli i nenávistní hlupáci typu australského senátora Frasera Anninga, který (podobně jako u nás Tomio Okamura) připsal odpovědnost za Tarrantův čin muslimským extremistům a zastáncům multikulturalismu. Podstatné však je, že se od Anningových slov okamžitě ostře distancoval australský premiér Scott Morrison. Abbás si rovněž všímá stále větší provázanosti terorismu se sociálními sítěmi. Facebook, Twitter a další sítě se dle něj staly platformami, díky nimž mohou extremisté poměrně snadno šířit svá nenávistná poselství. Je evidentní, že se mezinárodní společenství do budoucna nebude moci vyhnout řešení nesmírně ožehavé otázky, jakým způsobem kontrolovat a regulovat obsah sociálních sítí, uzavírá svůj článek Fajsal Abbás.
Skutečnost, že navzdory oblíbeným tvrzením islamofobů zdaleka ne všichni teroristé jsou muslimové, podtrhuje Ahmad al-Hinákí ve svém komentáři na stránkách panarabského deníku al-Haját z 15. března, nazvaném Brutální útok na Novém Zélandu. Ultrapravicoví teroristé se svým fanatismem a brutalitou vůči nevinným a bezbranným v ničem neliší od extremistů z takzvaného Islámského státu a stejně jako oni se sami dobrovolně vyřazují z lidského společenství. Hinákí považuje za zvláště zavrženíhodný fakt, že se masakr odehrál právě ve dvou mešitách, tedy v místech kontemplace a služby Bohu, navíc během páteční modlitby. Jde o zbabělý útok proti věřícím, zcela totožný s dřívějšími útoky džihádistů proti křesťanům v kostelech. Islamofobie je stejně jako ostatní formy nenávisti naprosto nepřijatelná. Na podporu svého tvrzení, že islám je na míle vzdálený brutalitě teroristů, Hinákí cituje výroky připisované proroku Muhammadovi a prvním dvěma chalífům Abú Bakrovi a Umarovi ibn al-Chattábovi, které ukládají muslimům v průběhu války dodržovat humánní principy, včetně respektu ke svatostánkům jinověrců. Pro vraždění nevinných civilistů nelze dle Hinákího nalézt ospravedlnění ani v obecných zásadách humanity, ani v islámu.
Situací kolem palestinské televizní stanice al-Quds, vysílající z libanonského Bejrútu, se zabývá Muhammad Ájiš na stránkách panarabského deníku al-Quds al-arabí v článku z 19. února, nazvaném Proč utichá stanice al-Quds. Televizní kanál, jenž dle Izraelců a Američanů slouží coby hlásná trouba hnutí Hamás, musel kvůli vleklé finanční krizi v únoru přerušit vysílání. Ájiš to označuje za velké vítězství nepřátel palestinského národního hnutí. V uplynulých deseti letech působila stanice al-Quds svým zpravodajstvím velké starosti izraelským okupantům a ti proti ní podnikali na palestinských územích rozsáhlá opatření. Přesto v úsilí umlčet odbojnou televizi nakonec uspěly až arabské režimy, které svou kolaborací s Donaldem Trumpem a Izraelci systematicky podrážejí Palestince. Zaprodaným arabským vládcům se dle Ájiše podařilo pod falešnými záminkami zabránit soukromým donorům ve financování televize, jež jim svým vysíláním stála v cestě. Za dané situace už nebude nikdo oponovat „dohodě století“, tedy dlouho avizovanému plánu na ukončení izraelsko-palestinského konfliktu, který chce šéf Bílého domu s pomocí svých lokálních spojenců prosadit, a jednou provždy tak pohřbít palestinské národní aspirace.