Přímá gesta

Jak zpětně hodnotíte výstavu Live Long and Prosper v pražské galerii Artwall?

Byla to pro mě nová zkušenost s veřejným prostorem. Situace, v níž výtvarná práce bezprostředně komunikuje s divákem, dává autorovi možnost sdílet obsah mnohem naléhavěji. Uvidím, jak se to odrazí v mé další práci.

Když se vaše výstava přesunula do veřejného prostoru, některá gesta jste obměnil. Proč jste se rozhodl pro tyto změny?

Původním záměrem série Studie ruky bylo realizovat klasický motiv ruky, která má v kontrastu s popkulturním gestem reálný předobraz, přímo na stěně. Závěsný obraz má své přednosti, ale já chtěl využít interiér galerie. Tím, že je malba součástí stěny, dostává nový rozměr, je expresivnější a více koresponduje s kritickým obsahem motivu. Spolupráce s kurátorkami Lenkou Kukurovou a Zuzanou Štefkovou na prezentaci ve veřejném prostoru galerie Artwall pro mě byla novou zkušeností. Vytvořil jsem velkorozměrné tušové skici, které byly následně digitalizovány, vytištěny a instalovány. Jelikož byla výstava Live Long and Prosper oproštěna od instituce kamenné galerie, interiéru a stěn, a naopak byla přímo přístupná veřejnosti, chtěl jsem posunout původní sérii dál, směrem k přímému gestu, a ne jen opakovat motivy z předešlých výstavních projektů, které byly realizovány nástěnnou malbou. Nová situace si sama žádala nové pojetí.

Upustil jste od typických znaků své techniky, třeba využití barevných kontrastů, ale zachoval jste spojení klasické studie rukou a popkulturních prvků. Nepřešel jste redukcí obrazu na linie svým způsobem ke grafickému designu?

Ano, souhlasím. Záměrně jsem si pohrával se dvěma odlišnými výtvarnými přístupy při realizaci jednoho výrazu. Chtěl jsem vytvořit expresivní kontrast a využít přitom i vizuální slovník grafického designu.

Zpracovávání společenských a politických témat je ve vaší tvorbě přítomno kontinuálně. Okruh námětů je ovšem široký, od náboženských přes politické až po fenomény dnešní společnosti. Nevyhýbáte se ani kontroverzi. Jak si volíte témata, kterým se věnujete?

Osobně neinklinuji k žánrovosti a čisté estetice v malbě ani ve výtvarném umění obecně. Žánr a estetiku používám spíše jako prostředek kritického vyjádření k problematice, která mě něčím provokuje, fascinuje, překvapuje nebo i děsí, ale především není vůbec krásná. Realita, v níž žijeme, se pochopitelně odráží i v tvorbě, jejímž prostřednictvím se vyjadřujeme. Proto je podle mě důležité zaujmout postoj k současnému sociálně­-politickému dění, ať už v globálním nebo lokálním měřítku. Je ale samozřejmé, že každý má jinou strategii a jinou poetiku. Byla by to přece jen nuda, kdybychom všichni tvořili stejně. Ale abych vám odpověděl: někdy mám pocit, že si svá témata nehledám, ale ona si naopak nacházejí mne.

Domníváte se, že společenské skupiny s protichůdnými postoji mezi sebou neumějí nebo odmítají komunikovat?

Ano. Příkladem je současná prezidentská kampaň na Slovensku. Setkávají se zde fašismus, xenofobie, populismus, autokracie, ale i boj za občanskou společnost. Extrémní polarizace společnosti je ovšem nutným důsledkem ne­­ujasněného vztahu k minulosti a současného ideového směřování. Je fascinující, do jaké míry dokážeme být zpátečničtí a progresivní zároveň. Třeba propast mezi současným výtvarným uměním a divákem je skutečně obrovská. Setkáváme se tak s problémem nezájmu ze strany veřejnosti, která nicméně nemůže za to, že vzdělávací systém zcela selhává a nepřipravuje lidi na vnímání současné kultury. Najít odpověď na vaši otázku je složité, domnívám se však, že je potřeba začít reformou vzdělávacího systému. Jinak budeme nejen neschopní vzájemné komunikace, ale staneme se analfabety ve všech otázkách společensko­-kulturního vývoje a budeme náchylnější k extremismu.

Galerie Artwall dala prostřednictvím vaší výstavy jasně najevo svůj postoj k mezinárodní studentské stávce Fridays for Future, do níž se 15. března zapojila tím, že přes díla umístila polep s nápisem „Stávka za klima“. Jaký je váš postoj k tomuto tématu?

To, jak se galerie zapojila do akce, je skvělé. Problém klimatu se týká nás všech, a hlavně našich dětí. Děsivé a tragické je, že si to většina z nás neuvědomuje.

Budete navazovat na aktuální sérii, nebo připravujete něco nového?

Provokací a témat je bohužel víc než dost. Nové práce na danou tematiku by měly být prezentovány v Srbsku, v tamějším galerijním prostoru, kde budou realizovány technikou nástěnné malby i vyškrabáváním a sekáním přímo do omítky. Ještě uvidím, jak to celé dopadne. V Srbsku každopádně vládne nacionalistický režim a jsou tam občanské demonstrace. Je to trochu jiné prostředí, ale o to víc inspirující.

Do poloviny dubna probíhá vaše výstava ve Středoslovenské galerii v Banské Bystrici, kde jste díla spolu s kurátorem Michalem Stolárikem nainstalovali přímo do kleneb galerie.

Formálně je to úplně něco jiného než práce prezentované v galerii Artwall, ale obsahově jsou si obě pojetí blízká. Prezentuji tam velkoformátové malby, které reflektují společenskou polarizaci, agresivitu a projevy militarismu. Daný prostor je specifický, je to renesanční měšťanská stavba, která mě provokovala k tomu, abych její povahu zohlednil i při práci s obsahovou rovinou výstavy. Instalace tak snad nabízí výraznější a rozvrstvené vnímání vystavených prací.