Název sloupku je vypůjčen od poslance Radka Holomčíka, který letos v únoru svolal stejnojmennou konferenci v Brně. Byla jednou z mnoha nevládních akcí, jež se pokoušejí řešit nástup klimatické změny i v Česku.
Změna klimatu se projevuje mimo jiné narušením jet streamů a z toho plynoucím „rozbitím“ ustáleného tlakového systému vzdušných mas nad Evropou. Výsledkem je častější jižní vítr, který přináší teplý a suchý vzduch z Afriky či střední Asie, a tím i nástup drastického sucha.
Krajina rychle vysychá i v důsledku růstu průměrné teploty, která více ohřívá krajinu a zvyšuje odpar nejen z půdy, ale i vodních ploch. Lesy trpí smrkovými monokulturami, které neodolávají dobře teplu, a proto je zákonitě a přirozeně kosí kůrovec. Průmyslové zemědělství bez mezí a doprovodné zeleně zabíjí půdní život biocidy a pojezdy těžké techniky, což utužuje půdu, plodí závadné potraviny i vodu a způsobuje vysušování krajiny, povodně a vodní a větrnou erozi.
Výše popsaný dominový efekt, složený z globálního oteplování a 150 let trvajícího ničení evropské krajiny a půdy, způsobil ekologickou katastrofu: klesá produkce potravin a pícnin, ubývá ptáků, hmyzu, potoky a řeky přestávají téct, stojaté vody jsou plné řas a sinic, podzemní voda se nedoplňuje, v průměru klesá množství sněhu. Srážky i teploty jsou chaotické, neplatí pranostiky ani vodohospodářská mantra, že úhrny srážek budou stejné. Rok 2018 byl po většinu roku třicet procent pod normálem; většinu území České republiky postihlo sucho, z polí se prášilo, schnuly stromy i tráva, přehrady vysychaly. Sedlák od Berouna vozil seno pro koně až od Wrocławi, protože jsme se během měsíce klimaticky ocitli v Maďarsku.
Jak tedy prolomit sucho? Jednak musíme omezit skleníkové plyny a zároveň rychle zajistit vodní retenci krajiny nejen v Česku. Z krajiny se zase musí stát houba na vodu, čímž se oživí celý vodní režim i stávající přehrady. Jinak hrozí vyschnutí s letními blackouty vlivem nedostatku chladící vody. Podle jedné z předpovědí ČHMÚ totiž do pětadvaceti let mohou české řeky ztratit až padesát procent průtoku. To by v létě znamenalo naprosté vyschnutí většiny toků a vysychání přehrad, a tudíž hrozbu nedostatku vody pro města i obce.
Na všech úrovních musíme společně pracovat na obnově retence. Do krajiny je třeba rychle dostat co nejvíce vody a zeleně včetně agrolesnictví. Možná opustíme orbu a rozhodně musíme urychlit grantování návratu vody. Potřebujeme tisíce nových mokřadů, desítky tisíc tůní, tisíce kilometrů znovu meandrujících toků a také znefunkčnit tisíce hektarů meliorací. Je třeba znovu zavodnit nivy, chytat vodu povodní řízenými rozlivy, zasakovat ji a šetřit s ní. Musíme upustit od devastujícího velkozemědělství a změnit skladbu lesů.
Jsme na křižovatce. Je to buď začátek konce, anebo bod obratu k odpovědnému žití, udržitelné ekologické a vodní stopě. Národní zájem číslo jedna už nejsou peníze ani hospodářský růst, ale zádrž vody. Peněz se nenajíme ani nenapijeme. Zatím je vodní stopa ČR největší v Evropě. Každý z nás musí udělat vše pro nápravu. Jsme totiž na střeše Evropy a nemáme nic než srážky…