Až do konce světa

Slovenští umělci Maroš Kontroš a Peter Maščák (první z nich získal v roce 2015 třetí místo v soutěži Malba roku) se během krátké doby etablovali na umělecké scéně, nicméně nalézt o nich nějaké bližší informace je poměrně těžké. Není to náhoda – oba autoři tímto způsobem bojují proti konformismu a komodifikaci umění.

Název jejich společné výstavy v brněnské Galerii Industra Art Till the End of the World byl původně pracovním označením pro soubor děl, která zamýšleli na výstavě prezentovat. Nakonec se sice společně s kurátorem Adamem Mackem rozhodli pro drobné obměny a také pro omezení počtu prací, čímž došlo k částečnému posunu koncepce, název však zůstal zachován – a stejně tak jeho apokalyptické vyznění. V duchu velkých i malých katastrof, znepokojení a zármutku se nesou všechny vystavené objekty. Hned po vstupu do expozice návštěvníkův pohled upoutají neonově zářivá plátna Maroše Kontroše. Ten ve své tvorbě zkoumá možnosti lidského těla, které zobrazuje plošnou stylizací a expresivními barvami, s odkazem k estetice ošklivosti a bad paintingu. Skličující náměty znázorňuje hravou formou, místy připomínající ilustrace dětských knih. Vzniká tak napětí mezi hrůznými výjevy a jejich zdánlivě veselým vizuálem.

Dětské hrůzy

Svým postavám umělec často přidává výrazná gesta a atributy, čímž vytváří nové symbolické roviny, významy a konotace. V Kontrošových dílech najdeme spousty popkulturních odkazů (například plátno Visíme na konári a nie je nám dobre je pojato jako narážka na známý Jakubiskův film) i historických referencí (instalaci The Eye of Ted Bundy tvoří dřevěné veslo se zvířecí čelistí a fotografií oka Teda Bundyho, masového vraha a nekrofila). Především ale scény na obrazech reflektují enormní množství negativních zpráv, které se na nás valí z médií, ať už se jedná hořící domy nebo letecké havárie, jak je vidíme na plátnech OD – Online Digital a Breakthrough.

Kontrošovy malby pro své psychologizující vyznění, patrné především na portrétních obrazech, bývají často interpretovány jako niterná zpověď či zhmotnění vnitřních démonů, od čehož se však autor distancuje. Proces tvorby pro něj není odhalováním duševních pochodů a skrytých neuróz, ale promyšleným výtvarným konceptem, jenž vzniká nikoli odhalováním, ale naopak překrýváním a vrstvením (například obraz Human Fidget Spin­ner vznikal po dobu několika měsíců kvůli neustálým přemalbám a změnám motivů).

Všichni jednou zemřeme

Kontrošovu tvorbu doplňují tematicky blízké malby a instalace Petra Maščáka, jenž v poslední době tvoří pod pseudonymem Lavra. Lavrova díla jsou v porovnání s těmi Kontrošovými subtilnější a temnější, pracují více s neokonceptuálním přístupem. Také je v nich přítomná ona chvějivá nejistota a napětí, avšak s explicitnějším důrazem na existenční tíseň, smrtelnost člověka a jeho pozemské strasti – příkladem může být obraz Alexander, zachycující namodralého kojence s oddělenými končetinami, instalace Deconstruction and Reconstruction of Mannequin Head, která doslova „odhaluje krásu nitra“ hlavy figuríny, nebo rozměrná malba na dřevěné desce We All Die One Day, spojující dohromady vývěsní ceduli motelu, nahou mrtvolu ženy a smutně hledícího psa Pluta. Nenápadné, ale velmi působivé je drobné dílko Home For Sale: v rohu místnosti je upevněna větev s ptačím hnízdem a s cedulí, která informuje o prodeji této „nemovitosti“.

V kurátorském textu je zmíněn kulturní teoretik Mark Fisher a jeho kniha Kapitalistický realismus (2009, česky 2010), jejíž překlad u nás vyšel s podtitulem Proč je dnes snazší představit si konec světa než konec kapitalismu. Může nám posloužit jako jeden z interpretačních klíčů. Výstavu Till the End of the World pak lze chápat jako reakci na destruktivní chování lidstva jako celku. Ještě bolestivější je však vnímat jednotlivá díla v osobní rovině.

Autorka je historička umění.