Donald Trump koncem března uznal izraelskou anexi syrských Golanských výšin. Jakkoli Izrael považuje Golany ze strategických důvodů za vlastní území už desetiletí, ze strany amerického prezidenta se jedná o další zpochybnění mezinárodního práva.
Trumpova administrativa je v blízkovýchodním konfliktu zaměřena na prospěch Izraele ještě mnohem jednostranněji než všechny předešlé. Nejdříve přestěhovala americkou ambasádu do Jeruzaléma, ačkoli většina zemí pokládá za hlavní město Židovského státu Tel Aviv, a letos se kladně vyjádřila k anexi Golanských výšin, které náleží roztříštěné Sýrii. Američané přitom očividně zneužívají faktu, že syrská vláda není po vleklé občanské válce schopna odporu.
Zabrání a vyhnání
Izrael zabral Golanské výšiny při šestidenní válce v roce 1967. Židovský stát během ofenzívy vyhnal z této hornaté syrské oblasti při hranicích s Izraelem přes 130 tisíc lidí. Podobně jako se šířil názor, že většina Palestinců odešla ze země při válce v roce 1948 dobrovolně, připisoval se i „odchod“ Syřanů z Golanských výšin jejich rozhodnutí. Mnozí skutečně uprchli sami – ovšem kvůli izraelskému bombardování a poté jim izraelská armáda zabránila v návratu. Někteří bývalí izraelští vojáci, kteří se invaze přímo zúčastnili, mluví přímo o nuceném vyhánění tamního obyvatelstva. Profesor organické chemie a veřejný intelektuál Israel Shahak, který působí na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a také na kalifornské Stanfordově univerzitě, zmiňuje svědectví dvou izraelských vojáků, podle něhož místní obyvatelé dostávali jednu hodinu na opuštění svých domovů. Zůstat smělo jen šest tisíc Drúzů. Dnes jich zde žije 22 tisíc, izraelské občanství jich má ale pouhý zlomek. Izrael ovšem do oblasti nastěhoval asi 20 tisíc židovských osadníků, což je – podobně jako na Západním břehu – politika, jež odporuje čtvrté Ženevské úmluvě, zakazující okupačním mocnostem stěhovat civilní obyvatelstvo do zabraných oblastí. Sýrie se ještě pokusila v roce 1973 v rámci Jomkipurské války získat hornatou oblast zpět, ale její útok byl odražen. Izrael pak roku 1981 odhlasoval oficiální připojení Golanských výšin v parlamentu, na což reagovala odmítavá rezoluce Rady bezpečnosti OSN.
Vzhledem k okolnostem anexe Golanských výšin je tedy krok Donalda Trumpa velice kontroverzní. Izrael obvykle obhajuje anexi Golan tím, že je to pro obranu země strategicky důležité území, a také v médiích se často zmiňuje, že Izrael musel Golanské výšiny zabrat při protiútoku na Sýrii. To je ovšem sporné. A samozřejmě se vůbec nemluví o etnických čistkách, které zábor provázely.
Relativizace práva
Někteří političtí komentátoři a analytici označili Trumpovo uznání anexe Golanských výšin za dárek Benjaminu Netanjahuovi k izraelským volbám, které proběhly 9. dubna. Trump patrně chtěl tímto krokem posílit jeho pozici. Izraelský premiér a čerstvý vítěz izraelských parlamentních voleb se nicméně cítil posilněn natolik, že v rámci předvolebních slibů neváhal lákat své voliče na to, že anektuje i některé židovské osady na okupovaných palestinských územích. Současná situace Palestinců je tak asi nejhorší za celou historii izraelsko-palestinského konfliktu. Na rozdíl od minulých vlád v Izraeli i Spojených státech už lídři obou zemí prakticky ani nezmiňují nutnost vzniku palestinského státu. Dokonce slábne i dřívější, byť třeba jen rétorický nátlak arabských monarchií. Těm nyní v důsledku sbližování s Izraelem na osudu Palestinců už v podstatě nezáleží.
Samotná Sýrie bude na uznání izraelské anexe reagovat nanejvýš rétoricky. Syrský prezident Bašár al-Asad má zatím plno starostí, aby konsolidoval svoji moc. Už nyní přitom zřejmě počítá s tím, že nikdy nebude mít zcela pod kontrolou kurdské oblasti. Kromě toho je v zemi turecká armáda a oblast Idlibu je stále pod kontrolou rebelů. Pro Asada tedy nejsou Golanské výšiny prioritou, nehledě na to, že je ovládl soupeř, jehož při současném rozpoložení sil není možné vojensky porazit.
Trumpovo rozhodnutí přemístit ambasádu své země z Tel Avivu do Jeruzaléma, čímž americká vláda de facto legitimizovala izraelskou anexi Východního Jeruzaléma, vyvolalo souhlasnou reakci několika států. Uznání připojení Golanských výšin k území Izraele by tedy mohlo rovněž podnítit státy k vyjádření souhlasu. Jisté je, že uznáním izraelské anexe Golanských výšin se americké sankce proti Rusku za zábor Krymu stávají naprosto pokryteckou záležitostí. Navíc se tu vytváří velice nebezpečný precedent: pokud to projde Izraeli (navíc s posvěcením Spojených států), proč bychom něco takového nemohli udělat i my? Oficiální připojení Golan tak přispívá k relativizaci mezinárodního práva a v budoucnu by mohlo sloužit i jako záminka k ospravedlnění agresivní politiky jiných velmocí.
Autor je publicista.