Uprostřed stávek a protestů proti chystané důchodové reformě padl v Paříži v pátek 20. prosince dlouho očekávaný rozsudek v kauze vlny sebevražd v bývalé telekomunikační společnosti France Télécom v letech 2007 až 2010. Firma tehdy procházela výraznou restrukturalizací a vedení snižovalo personální stavy. Po desítkách dnů slyšení nakonec senát došel k závěru, že praktiky vedení vykazovaly znaky „institucionálního mobbingu“, a odsoudil sedm bývalých manažerů a nástupnickou firmu, operátora Orange. Nejtěžší trest si odnesl někdejší šéf Didier Lombard, který se proslavil výrokem, že k snížení počtů zaměstnanců musí dojít „ať už dveřmi nebo oknem“. Lombard odešel od soudu s podmíněným trestem, a sice dveřmi… Před vynesením rozsudku mnozí manažeři varovali, že v případě odsouzení Lombardovy party bude takřka nemožné provádět ve Francii další firemní restrukturalizace. Kéž by tomu tak bylo. Snad si vedoucí firem začnou zvykat na to, že právo může působit i ve prospěch zranitelných.
J. Horňáček
„Tohle je kulturní genocida. Jsme na tom úplně stejně jako indiáni v Amazonii!“ vykřikl zoufale starší pán na nedávném setkání občanů Prahy 1. Rozhořčených lidí se mačkaly v sále desítky, tématem setkání totiž bylo Airbnb a další platformy „sdíleného“ ubytování, které obyvatelům centra udělaly ze života peklo. Jejich problémy jsou přitom neustále zlehčovány. Kdo totiž nežije v domě s takto pronajímanými byty, často si nedokáže představit, co takový život obnáší. Často jde o stovky návštěvníků ročně, nezřídka hlasitých, nevychovaných a někdy i nebezpečných, kteří ve dne v noci okupují a nezřídka ničí společné prostory budov, pořádají nekonečné party a porušují všechna pravidla, na která jsme v bytových domech zvyklí. Původní obyvatelé tak přišli o pocit bezpečí a do jisté míry i o domov. Na nová ohrožení ovšem musí společnost reagovat. Podobně jako máme třeba zákony o ochraně životního prostředí, musíme vyvinout a dodržovat legislativu, která ochrání obyvatele měst. Pokud tak co nejrychleji neučiníme, bude to znamenat, že jsme v podstatě rezignovali na existenci právního státu.
A. Medková
Když teoretik Mark Fisher v roce 2013 sepsal text o opouštění upířího hradu, byla to pro české čtenářstvo zajímavá sonda do západního liberálně-levicového internetového diskursu a jeho honu na čarodějnice. Nedávno jsem dělal rozhovor s Rhysem Ernstem, transrežisérem, jehož film Adam vyvolal vlnu bojkotů kvůli údajné transfobii. Řada kritiků ho přitom ani neviděla a domněnky vydávali za fakta. Překvapilo mě například, že má známá, internetová aktivistka, sdílela rozčilený tweet, který Ernsta usvědčoval z queer reakcionářství. Zeptal jsem se jí, jestli film viděla. „Ne, nebudu podporovat transfobní dílo.“ Film odsoudila jen proto, že je postavený na kontroverzní knize. Na to, že sporná – a kritizovaná – scéna z předlohy v adaptaci chybí, mezi 280 znaky už místo nezbylo. Přiznám se: mám trochu obavy, aby k nám tento diskurs skrze stále přítomné intelektuální dohánění Západu neprokapal. Jako by v něm byla nějaká příměs, která škodí kritickému myšlení.
O. Trhoň
Zatímco v České republice rozebíráme vánoční poselství prezidenta republiky, v němž předvedl naprostý nezájem o dosavadní vědecké poznání, ve světě se mluví o Alexandře Elbakyan, která pro zpřístupnění vědeckých poznatků udělala asi víc než kdokoliv jiný za posledních pár desetiletí. Kazašská neurovědkyně v roce 2011 založila server Sci-Hub, který umožňuje bezplatný přístup k většině elektronicky publikovaných článků v odborných časopisech, s denní návštěvností přes čtyři sta tisíc uživatelů. Prestižní vědecký časopis Nature v roce 2016 zařadil Elbakyan mezi deset nejdůležitějších osobností roku. Na konci prosince minulého roku ale vyšlo najevo, že tvůrkyni Sci-Hubu vyšetřuje americké ministerstvo spravedlnosti kvůli možné spolupráci s ruskou vojenskou rozvědkou. Rusky mluvící vědkyně prý pro tuto rozvědku díky svým hackerským schopnostem získává od dodavatelů Pentagonu informace podléhající vojenskému tajemství. O tom, co americké úřady k tomuto závěru vedlo, zatím není nic bližšího známo. Ihned po zveřejnění zprávy ovšem zareagovalo přední akademické nakladatelství Elsevier, kterému soud už v roce 2017 přiznal za škody, jež mu Sci-Hub a podobné weby způsobily, nárok na odškodné ve výši patnácti milionů dolarů. Všem univerzitám naléhavě doporučilo, aby na svých sítích přístup k serveru neprodleně zablokovaly.
M. Tomek
Je Boží hod a mě večer čeká cesta z Prahy do rodného kraje – poprvé vlakem společnosti Arriva, která na základě tržních konzultací ministerstva dopravy v půlce prosince nastoupila na tanvaldské rychlíky místo Českých drah. Sestra vyráží už ráno a píše mi z hlavního nádraží: „Tak prej sto minut zpoždění, jdu potupně na bus.“ Nedá mi to a kontroluji aktuální zpoždění na webu SŽDC: vyroste na dvě hodiny, po kterých má odjíždět další spoj, potom vlak z registru zmizí. Na Twitteru píše jeden vlakvedoucí Českých drah: „Nevyjel. Všechny lidi vezu teď já osobákem…“ Stane se. Ale Arrivě se toho za necelé dva týdny provozu stalo tolik (odřeknuté spoje, nevyjeté stoupání, netopící soupravy, projetá návěst „stůj“), že se snad ministerstvo i kraje chytí za nos a příště si rozmyslí, jestli je tenhle lowcostový holubník skutečně tím, co chtějí cestujícím ordinovat. Pravda, mají aspoň wi-fi, takže si člověk cestou nastuduje, kolik jízdenek musí nově mít, pokud ho čeká přestup… Je večer a já nakonec usedám do osobáku ČD: Pomalu, ale jistě, říkám si.
M. Špína