Argo 2019, 178 s.
Když v roce 2016 vyšla zcela neznámému Michalu Vrbovi próza s protektorátní tematikou Prak, hodnotila ji kritika jako překvapivě vyzrálé dílo. Povídkový soubor Kolem Jakuba bohužel vzbuzuje jedině rozpaky. Přestože titul slibuje, že půjde o povídkový cyklus spjatý konkrétním krajinným bodem, rybník Jakub je dějištěm jen v první povídce, která je situována do období třicetileté války a svou syrovostí a bezvýchodností evokuje atmosféru válečné doby podobně jako prózy Durychovy či Körnerovy. V následující povídce Poušť u Jakuba se rybník objeví vlastně jen v názvu, ve třech zbývajících už o této lokalitě nepadne ani zmínka. Slibovanou provázanost jednotlivých textů tedy nenacházíme, přestože jsou všechny kromě prvního příběhu zasazeny do doby po skončení druhé světové války. Povídky – snad s výjimkou té první – ovšem nefungují ani samostatně. Zatímco ve Vrbově debutu byla znát poměrně dobrá obeznámenost s dobou příběhu, již autor využil ke smysluplnému tázání se po obtížném hodnocení dějinných událostí a činů, v aktuálních povídkách nacházíme víceméně prefabrikované a nikterak překvapivé historické výjevy. Přiznám se, že mě čtení Vrbových textů vysloveně nudilo, jejich zápletka i pointa je mnohdy předpokládatelná, jazyk a styl zaměnitelný, není tu zkrátka nic, co by čtenáře aktivizovalo k dalšímu čtení. Ne, tato knížka se někdejšímu nadějnému autorovi nepodařila. Doufejme, že si vyzkoušel určitý způsob vyprávění a došel k témuž závěru jako já: příště raději jinak.