Přeložila Šárka Melanie Sedláčková
Pistorius & Olšanská 2019, 200 s.
Čtvrtý román izraelsko-palestinského spisovatele Sajjida Kašuy nese opět autobiografické stopy, které se týkají prožitku vykořenění – tentokrát ale nejen duchovního, nýbrž také faktického, jež nakonec vede vypravěče s celou rodinou k emigraci z Izraele do Ameriky. Hlavní hrdina je bývalý novinář a zkrachovalý spisovatel, jemuž za celý život vyšla pouze jedna povídka. Přitom napsal celou řadu knih. Živí se totiž jako ghostwriter a zpravidla na přání potomků zaznamenává vyprávění rodinných seniorů, která oživuje vlastními vzpomínkami. Jde mu to tak dobře, že je za své přijímají i jeho klienti. Kašua zas a znovu osvědčuje smysl pro absurditu společenské pozice izraelských Arabů – palestinský autor zde hebrejsky píše biografie Židů přeživších šoa nebo těch, kteří se jako statisíce dalších podíleli na izraelsko-arabských válkách. Pokud je Kašuovým osudem vyprávět hebrejsky příběh prostých Palestinců, jeho poslední literární alter ego je na tom mnohem hůř. Zaznamenává židovské osudy, přepisuje je a nakonec přetváří do knih, jejichž náklad nepřekročí deset výtisků a na obálkách pochopitelně chybí jméno skutečného autora. Melancholický příběh spisovatele, jenž není doma ani uvnitř vlastní rodiny, sice nedosahuje kvalit předešlých románů, ale civilním způsobem demaskuje situaci mnoha unavených izraelských Arabů, kteří už nemají sílu bojovat a stejně jako hlavní postava románu by mohli prohlásit: „Nevím, kdo je nepřítel a jakou vlajkou mává spojenec.“