Dobré špatné vychování

Po nikterak inspirativním debutu Thorough­breds (2017) přichází americký režisér Corey Finley s ostrým dramatem o finančním podvodu, který je symptomem problémů vzdělávání v USA a obecně lidské pohodlnosti. Špatné vychování má tři klíčové aktéry – oblastního školního ředitele Franka Tassona, jeho kolegyni Pam Gluckinovou a začínající reportérku školních novin Rachel Bhargavovou. Samotná zápletka je poměrně jednoduchá, což zahraniční kritika filmu opakovaně vyčítala, stojí ale na skutečných událostech, jež popsal Robert Kolker v článku The Bad Superintendent (Špatný oblastní ředitel), publikovaném v roce 2004 v The New York Magazine.

Tassone a Gluckinová dlouhé roky parazitovali na školním rozpočtu, dokonce s vědomím některých členů školní rady, a jejich odhalení a odsouzení ve své době otřásly důvěrou ve vzdělávací instituce a přerozdělování státního kapitálu. Zároveň však otevřely nečekaný problém. Přes rozpadající se zázemí a zkorumpované vedení byly totiž výsledky studentů školní oblasti Roslyn extrémně dobré. Amorální systém se tak ukázal jako výsostně úspěšný.

Tváře pana ředitele

Bylo by však příliš reduktivní chápat Špatné vychování pouze jako školní kriminálku, protože práce s napětím tu ustupuje do pozadí. Na první pohled nenápadité vyprávění je založeno na vrstevnatém odkrývání souvislostí a na problematizaci našeho pohledu na protagonisty. Jakkoli jsou jejich činy ilegální, nikdy nepůsobí jednoznačně. Ústřední postava dokonale slizkého Franka Tassona v podání Hugha Jackmana neustále mění svou pozici ve struktuře vyprávění a hraje si s diváckými očekáváními. V úvodní části vyprávění vyznívá Tassone jako ideální mentor povzbuzující studenty k nejlepším výsledkům – je to paradoxně on, kdo nepřímo motivuje Rachel, aby se ve svém článku zaměřila na problém školního rozpočtu. Jackmanův herecký projev zde vyvolává sympatický dojem. Jeho Tassone srší empatií, záleží mu na studentech, pamatuje si jejich jména, ale také poněkud komicky dbá o svůj vzhled a životosprávu. Neustále ho vidíme aplikovat si obličejové krémy a usrkávat zdravá smoothies, po stole se mu válejí časopisy radící, jak „porazit smrt“.

S nástupem závažnějších problémů začnou jednotlivosti nabývat úplně jiných významů. Nejprve jsou to drobné ruptury v jinak dokonalém vystupování (za znalostí jmen stojí didaktické biflování a oslňování hostů na večírku je výsledkem mechanicky naučených proslovů), posléze se stále explicitněji formuje paralela mezi vzděláváním a byznysem. Péče o studenty jako by byla nutným krokem na cestě za kumulováním kapitálu. Tassone tak představuje pragmaticky uvažujícího obchodníka, který musí absolvovat povinné schůzky, aby získal důvěru rodičů, měl dobré výsledky (přijetí jeho studentů na školy Ivy League), a získal tak dotace. Díky tomu pak může trávit čas tak, jak opravdu chce (v Las Vegas). Dokonce i péče o mladický vzhled a zdraví pak zpřítomňují ředitelovu závislost na pohodlné finanční situaci umožněné exploatací státního rozpočtu. Tassone je muž, který se do poslední chvíle drží pořádku, z něhož těží. Stává se hrozivým ztělesněním pravidla „proč měnit něco, co funguje“.

Skrytá symetrie

Divák je se zmíněnými posuny v tónu vyprávění neustále konfrontován, protože Špatné vychování systematicky pracuje s frontálními záběry. Tradiční využití záběru a protizáběru ustupuje do pozadí a důležité promluvy jako by směřovaly přímo k divákům – jednotlivé postavy hájí své motivy a snaží se ospravedlnit své jednání. Přitom se až obsedantně navracejí kompozice, úhly rámování i práce s prostorem. Moment, kdy kolegové odhalí činy Pam Gluckinové, je symetrický se scénou, kdy na Franka Tassona čeká FBI. Stylistických paralel obsahuje film několik a ukazuje se, že za stylem, jenž je na první pohled jednoduchý a neviditelný, stojí poměrně dost neklasických postupů.

Špatné vychování může na první pohled působit jako extrémně nezajímavý a nenápadný film podle skutečné události. Pod touto slupkou se ovšem skrývá stylisticky i narativně promyšlené vyprávění o kolizi dvou přístupů – empatické snahy vzdělávat a pragmatické kumulace kapitálu – a o problematickém hledání viny.

Autor je filmový kritik.