Nedlouho po oslavách výročí konce druhé světové války, které provázely poněkud neuvěřitelné mediální kauzy, se v tomto čísle zaměřujeme na československý protinacistický odboj. Jak se ukazuje, i zde platí banální fakt, že dějiny píšou vítězové – a také že ledacos podstatného nám stále uniká. „Navzdory vytrvalému zájmu vědců toho o odbojářích a jejich činnosti stále víme málo,“ konstatuje Jan Hamerský v eseji, v němž se soustředí na úskalí historického zkoumání aktivit, které ze své podstaty probíhaly v anonymitě a utajení. Zároveň poukazuje na účelové psaní o odboji po roce 1989, z něhož by se mohlo zdát, že „proti nacismu bojovali hlavně katolíci, skauti nebo sokolové“ a že „komunistický odboj je v jádru okrajová záležitost“. Hned několik textů připomíná Revoluční skupinu Předvoj. Mluví o ní i spisovatelka Alena Wagnerová, podle níž se jednalo o svébytnou „inovaci marxismu, která se projevila i jinou řečí, jiným způsobem vyjadřování“. Nakolik jsou některá z dobových ideových východisek skupiny podnětná, zjistíte z výběru článků, které vycházely v instruktážním časopisu této organizace. Dále se dočtete o ikonické roli Julia Fučíka coby odbojářského mučedníka, o německých odbojářích působících na území Sudet nebo o antifašistickém umění a o tom, co si z něj vzít pro dobu krize a ekonomické recese. A na závěr bych chtěl doporučit dva netradiční nekrology: esej Romana Kandy o filosofu Ladislavu Hejdánkovi a textovou koláž z rozhovorů s jednou z klíčových postav industrialu Genesisem Breyerem P-Orridgem.