Nacionalisté využili koronavirové krize, aby se pasovali do role obhájců osobních svobod proti omezujícím opatřením, jež vlády přijaly takřka na celém evropském kontinentě. Vedle Německa, kde se obhajoby chopili pohrobci Pegidy, došlo k nejmasivnějším protestům ve Španělsku, a to hlavně v Madridu. Tamní nacionalistická strana Vox, jež se ani nesnaží zakrývat svoji frankistickou nostalgii, iniciovala bubnování do hrnců, tzv. cacerolazo, ve středostavovských čtvrtích Madridu proti vládě socialistů a Podemos. Obyvatelé těchto čtvrtí jsou často podnikatelé v pohostinství a cestovním ruchu a vládní nařízení jim zastavila byznys. Podporovatelé strany Vox chtěli dokonce vyjít i do ulic, ačkoli její pohlaváři s oblibou říkají, že nákazu rozesely v Madridu feministky na demonstraci k Mezinárodnímu dni žen. Nakonec proběhla motorizovaná manifestace, jež výrazně zvýšila tamní smogovou situaci. Španělští fašisté tak chtěli zřejmě naznačit svou koncepci společnosti: stojící a smrdící kolona, kde každý mává národní vlajkou.