V aktuální rozbouřené debatě kolem izraelského plánu na anexi palestinských území na Západním břehu zaznívá v arabském prostoru celá škála hlasů, od nekompromisně konfrontačních po takové, jež naopak nabádají k uměřenosti a kritiku směřují především „do vlastních řad“. K těm patří i text Antisemitismus a antipalestinství libanonského liberálního politického analytika Házima Saghíji, publikovaný 10. května na stránkách panarabského listu aš-Šarq al-awsat. Saghíja se v článku zaobírá senzitivním tématem, jímž je mezi Araby značně rozšířený protižidovský resentiment. Ten podle něho představuje velmi negativní jev, který je třeba jasně pojmenovat a odmítnout. Antisemitismus v arabské společnosti má přitom zcela jiné kořeny než antisemitismus evropský. Zatímco v Evropě čelili Židé v průběhu dějin permanentnímu útisku založenému na iracionálních lidových pověrách o rituálních vraždách či trávení studní a teologicky odůvodněném obvinění z bohovraždy, v arabském světě bylo až do moderní doby pronásledování Židů výjimkou. Současný arabský antisemitismus – přestože zvládl z Evropy převzít řadu absurdních motivů – má své racionální jádro v teritoriálním sporu a v mnohém k němu přispěli a přispívají svou politikou sami Izraelci. Je však nepřípustné, aby v globalizovaném světě – poté, co Západ po hrůzách holocaustu antisemitismus jasně odmítl – byla v arabském světě této nenávisti přisuzována legitimita, natož aby ji ještě přiživovali vrcholní političtí představitelé. Žádoucí podpora utlačovaným Palestincům má být dle Saghíji součástí univerzálního boje proti rasismu a nenávisti, ať již útočí na kohokoli, Židy nevyjímaje.
Při příležitosti závěru postního měsíce ramadánu se na stránkách panarabského deníku al-Quds al-arabí 24. května v eseji nazvaném Zbožní tváří v tvář autoritářům věnuje jordánská novinářka Ihsán al-Faqíh vztahu diktátorských režimů k náboženství. Autorka, inklinující k umírněné formě islamismu, předkládá text napsaný exaltovaným jazykem a plný podobenství či odkazů na historii islámu, jeho poselství je však vcelku jednoznačné. Arabští diktátoři zneužívají náboženství a budují si obraz věřících muslimů, přitom tvrdě potlačují všechny, kdo chtějí následovat pravé dědictví islámu. Ten byl podle autorky první velkou revolucí v dějinách lidstva proti despocii, morálnímu úpadku, sociální nespravedlnosti, útlaku mezi lidmi a zbožšťování člověka. Toto „revoluční“ jádro v islámu dodnes přetrvává, byť se jej během staletí snažili despotičtí vládci nevybíravými metodami potlačit. I dnes se autoritáři rádi obklopují servilními duchovními a apolitickými mystiky, kteří pro jejich trůny nepředstavují ohrožení, naopak jim vytvářejí fasádu budící zdání náboženské legitimity. Své oponenty arabští diktátoři nazývají fanatiky, extremisty a novodobými cháridžovci, ačkoli ti pouze v souladu se svým svědomím vystupují proti Bohem zapovězené tyranii a modlářství. Nejnovější výzvy k „modernizaci“ či „reformě“ náboženského diskursu, k nimž nabádá zvláště egyptský vůdce Abdulfattáh as-Sísí, jsou jen falešnou hrou lokajů Bílého domu, jejímž cílem je potvrdit jejich despotickou pozici, míní jordánská autorka.
Celosvětově kontroverzním tématem v souvislosti s pandemií nemoci Covid-19 jsou opatření takzvané inteligentní karantény a s ní spojené používání „trackovacích“ aplikací, umožňujících monitorovat pohyb nakažených osob a následně zjistit jejich kontakty za účelem selektivního testování. V popředí stojí – tak jako v souvislosti s celou pandemií – otázka, zda má přednost svoboda jednotlivce, či ochrana společnosti. Záležitosti se věnuje také Sajjid Alí na stránkách egyptského deníku al-Ahrám v článku Koronavirus a ztráta soukromí, publikovaném 22. května. Autor si je vědom nepopiratelné užitečnosti „inteligentního“ postupu, který umožní milionům lidí návrat k normálnímu způsobu života a pomůže obnovit chod společnosti ve standardní podobě. Stinnou stránkou věci je ale enormní riziko zneužití ze strany státní moci, která bude mít možnost sledovat doslova každý pohyb lidí, čímž bude zásadně ohroženo jejich soukromí. To se přitom netýká pouze diktátorských režimů, ale i států, které jsou pokládány za nejdemokratičtější a nejliberálnější. Covid-19 ve svém důsledku pro politiky představuje vítanou příležitost k „utahování šroubů“. A jak ukazuje praxe, mnohá původně dočasná opatření mají tendenci přecházet v trvalý stav. Rétorika světových lídrů hovořících o válce s neviditelným nepřítelem v tomto ohledu nevěstí nic dobrého, obává se Sajjid Alí.