Tíha každodennosti

Ve škole v zasněženém městečku Omaha na hranici Nebrasky a Iowy, skoro přesně uprostřed Spojených států, za chvíli zvonek ohlásí začátek ranní výuky. Píšou se sedmdesátá léta dvacátého století a brzy se na okamžik protnou osudy sedmiletého otloukánka a snílka Rustyho Browna a dalších hlavních postav nového kresleného opusu Chrise Warea. Jeden obyčejný zimní den na americkém středozápadě tvoří východisko vrstevnaté epopeje, která se záhy rozroste nejen na časové ose. Ware opět posouvá hranice komiksového média a jeho schopnosti vyprávět na omezené ploše příběhy dalece přesahující líčení sledu událostí. Přívlastek nový je v případě Rustyho Browna možná trochu zavádějící. Vznikal totiž přes osmnáct let a v ­průběhu této doby jeho části postupně vycházely v autorově sešitové – respektive již delší dobu spíše knižní – sérii ACME Novelty Library. Začal se rodit záhy po vydání jeho dosud nejznámějšího díla Jimmy Corrigan, nejchytřejší kluk na světě (2000, česky 2004) a se svým kultovním předchůdcem toho má ze všech Wareových počinů nejvíce společného, včetně masivního, podlouhlého knižního formátu.

Kreslená konstelace

Stejně jako Jimmy Corrigan a většina dalších Wareových komiksů je i Rusty Brown na první pohled silně formalistickou záležitostí s poměrně rigidní kresbou a složitými panelovými kompozicemi, které místy vypadají spíše jako kreslené grafy nebo mentální mapy. Nejde však o odosobněný manýrismus a komiksový kalkul. Přes veškeré hrátky s formou kresleného média funguje Rusty Brown stále především na hluboce lidské rovině a je až bolestně přesně odpozorovaným příběhem běžných (a běžně trpících) postav. Těch je zde, na rozdíl od Jimmyho Corrigana, který se soustředil téměř čistě na časově oddělené peripetie protagonisty a jeho dědečka, více. Jejich příběhy jsou vzájemně protkané do hutné tapiserie, jež postupně vyjevuje jejich osudy a motivace.

Zmíněnou osou úvodní části je školní den na zasněženém středozápadě. Zrzavý kluk jménem Rusty Brown vstává do školy a poté, co přes zeď vyslechne další z řady hádek svých rodičů, si vsugeruje, že jeho superhrdinskou schopností je nadpřirozený sluch. Jeho otec, depresivní pedagog a bývalý aspirující autor sci­-fi, učí na stejné škole druhý stupeň. A poprvé se ve škole objevují Chalky White a jeho starší sestra Alice, kteří se do Omahy právě přistěhovali. Chalky se první školní den snaží skamarádit s třídním outsiderem Rustym, Alice odráží dotěrné poznámky nových spolužáků, zejména rozmazleného výrostka Jordana Linta, který Rustyho ve volném čase s oblibou šikanuje. Rustyho třídu má na starost paní Coleová, hodná Afroameričanka, mezi jejíž záliby patří pečení a hra na bendžo. A starší ročníky učí výtvarnou výchovu svébytnou metodou pan Ware, autorovo opelichané alter ego, který s oblibou pozoruje dospívající studentky a kouří za školou trávu v autě Jordana Linta. Osudy všech zmíněných se v tento den protnou takřka bezvýznamně, stejně jako mnohokrát potom. Nejde o žádná osudová setkání, ale o náhodné a poměrně ­banální konstelace, které dál nikam nevedou a jež vnímá pouze čtenář.

Ordinérní osudy

Namísto rozvíjení vzájemných vztahů se Rusty Brown detailně zaměřuje na soukromou historii tří ze zmíněných postav: Rustyho otce, Jordana Linta a paní Coleovou. Pokaždé tak činí jiným vypravěčským způsobem. Exkurs do nadějně rozjeté spisovatelské karié­ry pana Browna v padesátých letech začíná komiksovým převyprávěním jeho ceněné sci­-fi prvotiny. Utopický příběh o budovatelské misi na Mars se brzy stočí do přízemnější roviny frustrovaných vztahů prvních marsovských osadníků. Tato poloha vyprávění záhy nabude na intenzitě a román ústí v artikulaci pocitu bezvýchodnosti. Ten do značné míry charakterizuje i dospělý život jeho autora, který při četbě vlastního dílka vzpomíná na okolnosti jeho vzniku. Sledujeme jeho první a poslední erotickou eskapádu s labilní kolegyní z lokálního periodika, v němž se živil psaním nekrologů, neslavný konec bouřlivého románku i takřka plynulý přechod do všedního rodinného života, plného nena­plněných tužeb.

Ordinérní osud je i náplní druhé části, v níž sledujeme životní příběh Rustyho trýznitele Jordana Wellingtona Linta, a to doslova od kolébky ke hrobu. Nad obyčejností obsahu zde zcela dominuje forma. Komiks, který vyšel samostatně pod názvem Lint v sérii ACME Novelty Library v roce 2010, totiž nejen vidí životní peripetie protagonisty „jeho očima“, ale také se snaží vykreslit Lintovo vnímání okolního světa v jednotlivých životních obdobích. Každá stránka zastupuje jeden rok jeho života, což zásadním způsobem ovlivňuje stavbu komiksu. První stránky se omezují na pár základních barev a podnětů, posléze se paleta věcí, tónů i významů začne rozšiřovat.

Skrze schopenhauerovsky nesmlouvavý svět vnímání zažíváme úmrtí Jordanovy matky, první konflikty s okolím, uvědomování si vlastního ega i sexuality. Dětství se valí kupředu nesmlouvavým tempem a odhaluje kořeny rasismu, homofobie i zloby u kluka, který pochází z bohaté rodiny, ale trpí citovou deprivací. Bouřlivé dospívání, plné alkoholových excesů, vrcholí autonehodou při řízení v opilosti, na jejíž následky zahyne Jordanův spolužák. Střízlivost přichází až s první velkou životní láskou a aktivním členstvím v místní křesťanské komunitě. Jordan, pracující ve firmě svého otce, kolem sebe vytváří stejně bigotní rodinné prostředí, z jakého sám vyšel. Mimomanželskou aféru následuje krize a rozvod, další vztahy, odhalení machinací v otcově firmě a mnohem později i skandální literární debut Jordanova druhorozeného syna, v němž je vylíčeno zranění, které mu v záchvatu vzteku otec v dětství způsobil. Jordanův nový vztah se následkem tohoto odhalení hroutí. Stárnoucí, stále senilnější Jordan zůstává sám a rozklížený obraz jeho světa, stejně jako jeho existence, nakonec vyšumí do ztracena. Jordan Wellington Lint umírá, aniž by napravil své životní přešlapy.

Kořeny zloby

Výjimečnost této části netkví ve vzrušujícím životě protagonisty – jeho osud je předvídatelný a poměrně fádní –, ale v unikátním způsobu vyprávění. Jedná se možná o Wareův zatím nejodvážnější pokus s formou a možnostmi komiksového média na ploše jednoho příběhu. Poslední část knihy je naopak formálně velmi krotká. Příběh afroamerické učitelky Joanne Coleové je vyprávěn na přeskáčku, ale využívá velmi jednoduchou kompozici a uměřený styl kresby. Vyznívá nejcivilněji, ačkoli pod slupkou všednodennosti řeší nejzávažnější témata: skrytý i otevřený rasismus ve školském systému i bludný kruh původu a sociálních poměrů.

Kniha, jejíž obsah vznikal skoro dvě dekády, je zároveň nejaktuálnější ukázkou současného Wareova stylu. Ten se od komiksového strukturalismu vrací ke kompozičně prostší kresbě, která se nesnaží do panelů a bublin vměstnat celý svět a lidskou zkušenost, ale představuje univerzální témata na ploše situačně sešněrovaných vinět. Epických příběhů o výjimečných jednotlivcích je v současném autorském komiksu celá řada. Málokdo ale umí nahlédnout tíhu každodennosti a hloubku obyčejné lidské existence tak věrně a empaticky jako Chris Ware.

Autor je publicista.