Přeložila Lada Weissová
Triáda 2020, 192 s.
Hledání a konstruování minulosti a identity, ať už osobní či státní, zaměstnává autory z bývalých kolonií často. V případě Angoly jde o slepenec kultury bývalých portugalských kolonizátorů, tradic původních obyvatel a překvapivě i brazilských vlivů. Svou identitou si nejsou jisté ani postavy Agualusova románu Prodavač minulostí. Hlavní hrdina Félix je černoch-albín, nalezenec, který nezná své rodiče, a intelektuál, jenž se musí potupně živit vytvářením fiktivních životopisů. Novým elitám, které se dostaly k moci, prodává minulost staré kultivované honorace. Také identita vypravěče – ještěrky žijící s Félixem – je mlhavá. Postupně zjistíme, že je pouze další inkarnací duše, jež má za sebou řadu lidských podob. Záhadou zůstává i nejdůležitější Félixův zákazník – cizinec, kterému hrdina vytvoří falešné doklady, minulost i jméno José Buchmann. Od ostatních se liší tím, že svůj nový osud chce skutečně prožít. Vrací se na místo svého údajného narození a pátrá po smyšlené matce. Z prolnutí fikce a reality nás vysvobodí teprve závěr, kdy je Buchmann odhalen jako příslušník tajné policie. Tento moment dobře ilustruje překotný vývoj, jímž Angola prošla v době po osamostatnění roku 1975, kdy se historie přepisovala každých pár let – a s ní i minulost aktérů. Autor si nicméně mohl odpustit kvapný závěr, v němž nám vyjeví identitu řady postav ve stylu Cimrmanova Vichru z hor. A poněkud samoúčelně působí i zmínky o počinech velikánů portugalské i světové literatury.