Nepokoje vyvolané policejní vraždou George Floyda jsou masovější než protesty, jež byly reakcí na brutalitu policie v předchozích letech. I když se Donald Trump snaží kauzu bagatelizovat jako ojedinělý přešlap, je stále patrnější, že problém tkví v institucionalizovaném rasismu a že k jeho řešení by mohly vést jen dalekosáhlé reformy.
Při vzpomínkových obřadech za George Floyda prohlásil šerif Chris Swanson, že smrt Afroameričana, kterého v květnu udusil policista v Minneapolisu, promění fungování všech policejních složek v USA. Totéž požadují i protestující po celých Spojených státech. Pozitivní změně však nebrání jen popírači systémového rasismu v americké společnosti, jakým je třeba prezidentův poradce pro národní bezpečnost Robert O’Brien, kteří policejní násilí přisuzují pouze osobnímu pochybení či rasovým předsudkům několika „zkažených jablek“ mezi policisty.
Je to i demokratické dědictví
Ti, kdo nyní prosazují zásadní změny ve způsobu vymáhání zákona ve Spojených státech, narážejí nejen na ignoranci a explicitní rasismus, ale především na historické dědictví rasistické minulosti. Ta zanechala hluboký otisk ve fungování řady institucí od školství přes bankovnictví až po trestní justici a dodnes se projevuje v míře nerovnosti ve společnosti. Rozsah nutných změn je obrovský a hrozí, že zasáhnou zájmy nejrůznějších společenských a profesních skupin. Zároveň je prosazují především představitelé Demokratické strany, která však sama v minulosti výrazně přispěla k přijímání politik, jež podporovaly represivní přístup vůči chudým a příslušníkům menšin.
Demokratický kandidát na prezidenta Joe Biden využil veřejného rozhořčení nad Floydovou smrtí k prezentaci svého programu reformy policejního a trestního systému. Její součástí podle něj mají být rozsáhlé investice do prevence kriminality (tedy do vzdělávacího, zdravotního a sociálního systému), které by zvrátily trend kriminalizace chudých, zajistily jim životní příležitosti a poskytly jim péči a podporu při řešení složitých životních situací. Kritici stávajícího systému ale poukazují na to, že k jeho vzniku významně přispěly škrty v sociální oblasti a represivní zákony, které byly přijaty za Clintonovy vlády v polovině devadesátých let.
Byl to také prezident Clinton, který během své vlády navýšil počet policistů o 150 tisíc. V souladu s ním Biden odmítá podpořit radikálnější požadavky na snížení rozpočtů policejních sborů či rozpuštění těch, jež mají dlouhodobé problémy s rasismem svých členů.
Jestliže tedy dnes demokratický kandidát na prezidenta požaduje, aby skončila praxe, kdy si města vylepšují své rozpočty masovým udělováním pokut a ti, kdo je nemohou zaplatit, jsou posíláni do vězení, vzpomenou si někteří z pamětníků, že finanční motivaci pro to, aby jednotlivé státy věznily co nejvíce lidí co nejdelší dobu, zavedl právě demokratický prezident. A rovněž militarizaci policie, kterou dnes Biden kritizuje, zahájil Clinton, když podpořil předání armádních přebytků místním policejním stanicím. V polovině devadesátých let tak během tří let policisté obdrželi 3800 pušek M-16, 2185 pušek M-14, 73 granátometů a 112 obrněných vozidel a tento program zdárně pokračoval ještě během Obamovy vlády.
Běžný jev
Biden se dnes odvolává na některé reformní kroky, které podnikla Obamova administrativa. Ty však byly realizovány dost pozdě a většinu z nich Trumpova vláda snadno a rychle zrušila. Patřilo k nim například posílení dohledu ministerstva spravedlnosti nad policií nebo instrukce federálním prokurátorům, aby udělovali nižší tresty za nenásilné trestné činy. I když se nedá popřít, že se za Obamovy vlády podařilo zastavit dlouholetý trend nárůstu vězeňské populace a disproporčního zastoupení vězněných Afroameričanů, Spojené státy zůstaly zemí s nejvyšším podílem uvězněných na počet obyvatel na světě a Afroameričan má stále mnohanásobně větší šanci, že skončí ve vězení, než bílý občan USA.
Rasové policejní násilí a na něj reagující protesty se v posledním desetiletí staly v USA běžným jevem. Protesty iniciovalo například zastřelení Trayvona Martina v roce 2012 na Floridě, zabití Erica Gardnera newyorskou policií v roce 2014 nebo zastřelení Michaela Browna ve Fergusonu tentýž rok. Zda nové hnutí, odkazující se na další z obětí policejního rasismu, alespoň částečně uspěje, bude záviset nejen na akceschopnosti a míře přesvědčivosti jeho odpůrců, ale do značné míry i na tom, zda se Demokratické straně podaří odříznout od politik podporujících kriminalizaci chudoby a etnických menšin.
Autor je antropolog.