Začněme kauzou ruských „ricinových“ diplomatů. V záplavě článků obviňujících českou stranu z provokací, se jeden vymyká. Překvapivě vyšel na serveru Vzgljad, který má blízko ke Kremlu a v zásadě vznikl na popud prezidentské kanceláře. Hlavní komentátor Jevgenij Krutikov zde 6. června publikoval text nazvaný Skandálem s Ruskem Česko maskuje ostudu své kontrarozvědky. Krutikov tvrdí, že se česká kontrarozvědka nechala nachytat na povídačku o ricinu a potom nevěděla, jak se dostat z nepříjemné situace. Proto si vymyslela, že jeden z pracovníků Ruského centra vědy a kultury udal české kontrarozvědce svého nadřízeného. Vtipné ovšem je, že Krutikov v zásadě přiznává, že i česká verze se může blížit realitě: „V každém velvyslaneckém kolektivu se občas vytvoří složitá psychologická atmosféra. V sovětských dobách byly intriky a vzájemné podrazy v diplomatických koloniích denním chlebem. A děje se to po celém světě. Diplomatická kariéra bohužel přitahuje nejen ty, kteří chtějí sloužit vlasti na nebezpečné a důležité frontě, ale také ty, kdo chtějí udělat kariéru. Není jich mnoho, ale stačí to k tomu, aby vytvořili složitou psychologickou atmosféru. A velvyslanec s tím nemůže nic dělat.“ Krutikov také potvrzuje, že i podle jeho zdrojů existoval konflikt mezi zastupujícím ředitelem Centra Andrejem Končakovem a jeho podřízeným Igorem Rybakovem. Mimo to autor článku upozorňuje, že Rybakov nestudoval diplomatickou akademii MGIMO, ale akademii ruské tajné služby FSB. Dále dovozuje, že česká tajná služba má uvnitř pražské ruské ambasády „krtka“, jenž vynáší informace, protože jinak by kontrarozvědka o konfliktu mezi Končakovem a Rybakovem nemohla vědět. „Nesmíme zapomínat, že příslušné ruské orgány mají na Rybakova v každém případě řadu otázek. A už je pokládají. Tahle historie zdaleka není u konce,“ vysvětluje Krutikov a zní to až výhrůžně.
Ekologickou havárii na poloostrově Tajmyr mnozí srovnávají se ztroskotáním tankeru Exxon Valdez u pobřeží Aljašky v roce 1989. Do přírody uniklo zhruba stejné množství ropy a ropných produktů a bude trvat desetiletí, než se místní ekosystém vzpamatuje. Prasknutí obřího zásobníku s naftou v elektrárně nedaleko města Norilsk přitom bohužel signalizuje, že podobné havárie se budou opakovat čím dále častěji. V listu Novaja gazeta se tomu 5. června věnoval komentátor Alexej Tarasov, jenž sám pochází z dálného severu: „Norilsk a poloostrov Tajmyr jsou typickým Ruskem. Přes 65 procent Ruska se nachází v zóně věčně zmrzlé půdy. Týden před havárií v Norilsku vyšel v deníku Washington Post článek, který upozorňoval na anomálně vysoké teploty na Sibiři. Tentýž den bylo v americkém hlavním městě naměřeno 15 stupňů, zatímco v obci Chatanga na Tajmyru, daleko za polárním kruhem, bylo 22,5 stupně.“ Pro srovnání: v Praze bylo v ten den 19 stupňů. Anomální teploty za polárním kruhem panují již několik let. Letos led v Karském moři popraskal o měsíc dříve než obvykle. Dosud se ruské úřady z podobného vývoje spíše radovaly. Slibovaly si, že díky globálnímu oteplování bude jednodušší těžit ropu a plyn na arktickém šelfu a bude možné přepravovat náklady Severní mořskou cestou z Číny do severní Evropy, což je kratší a levnější než kolem Indie a přes Suezský průplav. Jenže oteplování také znamená, že postupně taje permafrost. „V září 2019 analytik Julian Lee z agentury Bloomberg spočítal, že základy staveb v zóně věčně zmrzlé půdy už nedokážou vydržet takové zatížení jako v osmdesátých letech minulého století. Podle jeho propočtů se nosnost pylonů od roku 1980 do roku 2010 snížila o dobrou pětinu,“ zmiňuje Tarasov. Všechny stavby v zóně permafrostu přitom stojí na pylonech – teprve na nich se stavějí základy domů, závodů, ale i silnic nebo železnice. A právě to bylo podle oficiální verze důvodem havárie v Norilsku. Kvůli tání permafrostu se začaly propadat nosné pylony a obří nádrž s naftou následně praskla. „Odejít z Arktidy a Sibiře Rusko nemůže, to by byl jeho konec. Společnost Norilsk Nickel je dostatečně bohatá, aby mohla investovat a opravovat svou infrastrukturu. Havárie by ji měla přesvědčit o tom, že je to nutné,“ uzavírá Tarasov. Nezodpovězenou otázkou ale zůstává, jak to dopadne se stavbami, které patří méně výdělečným společnostem nebo státu.
A na závěr jedna pozitivní zpráva: čečenský Fond Achmata Kadyrova se letos rozhodl pomoci chudým Čečencům vykoupit nevěsty. Informoval o tom 8. června server Meduza s odvoláním na státní televizi. „Pomoc získali lidé, kteří se chystali oženit, ale kvůli pandemii koronaviru nedokázali sehnat dostatečné množství peněz na výkup nevěst od jejich rodičů. Každému z 207 žadatelů fond věnoval 50 tisíc rublů.“ Tedy necelých dvacet tisíc korun. Fond Achmata Kadyrova je pojmenován podle otce současného čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova. Funguje na základě v zásadě povinných darů od místních podnikatelů, ale část výplaty odevzdávají i pracovníci rozpočtové sféry. Fond například postavil největší mešitu v Evropě, která se nachází ve městě Šali, nebo financuje cesty věřících do Mekky. Nyní pomůže pár stovkám nových manželství – doufejme, že dobrovolných.