Petrkov 2020, 60 s.
Plastové postavičky indiánů provázely dětství několika generací v dobách, kdy Divoký západ ještě patřil mezi hlavní motivy dětských her i fantazií. A právě příběh o malém klukovi a jeho kufříku plném rudých panáčků nakreslil a napsal výtvarník Pavel Čech, jemuž se na malém prostoru podařilo vystihnout fascinaci, v níž se určitě pozná i leckterý dospělý čtenář. Zdá se přitom, že autor čerpal především z vlastních klukovských zážitků, které jsou ovšem v lecčems univerzální – což může potvrdit i pisatel těchto řádků, jenž kdysi vlastnil sbírku pečlivě pojmenovaných válečníků velmi podobnou té, s níž si hraje hrdina knihy Jirka a indiáni. V jednoduchém vyprávění dojde ke zvratu ve chvíli, kdy chlapec od rodičů dostane slavnou práci Mé srdce pohřběte u Wounded Knee, mapující indiánské války v 19. století. Kniha mu nedá spát a čtenáře obeznámeného s jejím tragicky realistickým obsahem maně napadne, že ji hrdina dostal možná příliš brzy. Nakonec se mu ale podaří usnout a freudovské zbytky dne se stanou základem snu, v němž se Jirka ocitá ve světě skutečných indiánů, kterým jde o život, protože na ně útočí modrokabátníci. Jak to dopadne, neprozradím, ale jsem si jist, že většina malých čtenářů bude po přečtení této knihy chtít víc. A v rámci dobrodružné literatury budou mít i z čeho vybírat. Začít mohou u Karla Maye a přes Forresta Cartera se třeba jednou pročtou až ke zmíněné klasice Mé srdce pohřběte u Wounded Knee. A to je myslím vůbec nejlepší vysvědčení Čechovy indiánské knížky.