Festival Fluff a pražský klub Underdogs’, to jsou hlavní oblasti působnosti Michala Kočana. Zatímco místo zrušeného festivalu byla vyhlášena sbírka na pomoc migrantům, klub se aktuálně znovu probouzí k životu. Rozhovor se točil především kolem možností a limitů aktivismu spojeného s hardcorovou scénou.
Michal Kočan v klubu Underdogs’. Foto z osobního archivu
V důsledku situace způsobené koronavirovou pandemií se letos neuskuteční festival Fluff, který se konal každé léto už od roku 2000. Na rozdíl od mnoha jiných pořadatelů, kteří své akce přesouvali buď do online prostředí, anebo do druhé půlky roku, případně vymýšleli způsoby, jak je realizovat alespoň v omezeném modu, jste Fluff zrušili bez náhrady. Místo toho jste ve spolupráci s neziskovkou Pomáháme lidem na útěku zorganizovali sbírku na pomoc uprchlíkům na Balkáně. Jaké byly vaše motivace k tomuto kroku?
Na Fluffu šlo vždy o víc než jen o muziku. Festival vychází z hardcorepunkové scény a ta je s aktivismem a politickou angažovaností historicky spojená. Část příjmů z festivalu navíc vždy šla na podporu vybraných projektů a aktivit. Podpořit lidi, kteří prchají z hrůzných životních podmínek, je pro nás osobně důležité a velmi aktuální. Tito lidé uvízli před hranicí Evropské unie, která by jim mohla velmi snadno pomoci, ale rozhodla se k nim otočit zády. Jde o vyhrocené téma, které je zneužíváno politiky a polarizuje společnost. Motivů ke sbírce je ale víc. Zásadní bylo, že jsme měli skoro hotový program, zveřejnili jsme line-up a hrozilo, že veškerá práce přijde vniveč. Fluff si získal určitou pozornost, a tak nám přišlo škoda nevyužít ji k podpoře něčeho pozitivního.
I my jsme řešili různé alternativní možnosti pořádání festivalu. Asi ale není nutné něco produkovat za každou cenu. Prostě se jedno léto vynechá. Fluff je výjimečný v tom, že přesahuje hranice Česka, což se týká jak programu, tak i publika. Varianta jen s lokálními kapelami i návštěvníky by tuto výjimečnost ztratila. Menších festivalů bude i tak dost. Pauza nám navíc dává možnost soustředit se na klub Underdogs’, který momentálně vyžaduje víc energie. Online prostředí je sice fajn – i Fluff vlastně mohl vzniknout do značné míry díky rozšíření internetu kolem roku 2000 –, ale na internetu dnes vzniká paralelní svět, který až příliš podporuje falešné představy. I proto jsme se rozhodli pro sbírku. Pomoc totiž znamenají především peníze, lajkování nikomu nepomůže. Lidé by měli začít rozlišovat mezi realitou a online světem.
V době, kdy vedeme tento rozhovor, přispělo do sbírky 46 lidí a celková částka činí 33 402 Kč. Vypovídá poněkud vlažný přístup ke sbírce něco o hardcorové scéně jakožto subkultuře, která je obecně považována za společensky angažovanou? Nečekali jste, že iniciativa zaštítěná Fluffem bude mít větší podporu?
Že to bude probíhat takhle, mně před spuštěním kampaně říkal každý. Faktem ale je, že všichni návštěvníci dohromady za festivalový víkend utratí tak deset až dvanáct milionů korun – za cestu, vstupné, stravování, merch kapel a tak dále. A skoro všichni by se přihlásili k pomoci uprchlíkům, vymezili by se proti rasismu, podpořili by práva zvířat a podobně. Jenže tento druh angažovanosti je do velké míry obdobou zmíněného lajkování. Soukromě tomu říkám „samolepkový aktivismus“ nebo „aktivismus na triku“. Je to angažovanost, která se dá pochopit v prváku na střední, ale už o prázdninách mezi prvákem a druhákem by bylo fajn začít třeba s nějakou dobrovolnickou prací, například v místním útulku pro psy. A když dojde na to, že se ruší festival, na který bych jel a kde bych utratil dva až čtyři tisíce korun, tak by snad nemusel být problém poslat tisícovku na dobrou věc.
Ale není to tak, že bych cítil zklamání. Kampaň ještě neskončila, pořád zbývá zhruba měsíc a půl. A i kdyby se částka nijak výrazně nenavýšila – pořád to pro mě bude součást aktivistické práce spojené s festivalem. Celospolečensky je potřeba vysvětlovat, že lidem v nouzi se má pomáhat. Návštěvníci Fluffu to sice vědí, ale i jim je zjevně nutné připomínat, co přesně pomoc v tomto případě znamená.
Neuvažovali jste o tom, že byste zvolili model benefice? Benefiční koncert, za který zaplatíme o trochu víc než obvykle a na oplátku dostaneme bonus v podobě pocitu, že jsme přispěli na dobrou věc, sice svým způsobem „samolepkovému aktivismu“ přitakává, zároveň ale v hardcorovém kontextu zpravidla funguje. A poskytuje i prostor pro osvětu. Pokud má hudba působit jako prostředek aktivizace, nebylo by zkrátka účinnější, kdyby v tomto procesu zůstala fyzicky přítomná?
Původní ideou bylo během jara a léta představit plánovaný program festivalu a zapojit do kampaně i kapely, které měly na Fluffu hrát. Bohužel tomu ale nezvládáme věnovat tolik času. V momentě, kdy se rozhodovalo o definitivním zrušení festivalu, se nám sbírka zdála jako vhodná náhrada. A pořád si myslím, že to byl dobrý tah. Doplnit kampaň nějakým náhradním online programem mi přijde zbytečné. Online obsahu je už tak dost, navíc muzika je podle mě v první řadě něco, za čím se chodí ven. Plánujeme sice videokanál Underdogs’, ale ten by měl fungovat hlavně k propagaci živých koncertů.
Uspořádat živou akci bylo v době vyhlášení sbírky nemožné – a ani teď to není úplně jednoduché. Podmínky se sice uvolňují, ale třeba cestování přes hranice je pořád omezené. Kdybychom dělali akci spojenou se jménem Fluff, trval bych na dodržení určitého standardu. Uvažovali jsme o variantě, která obnášela alespoň ze dvou třetin zahraniční program, kapacitu přinejmenším tisíc návštěvníků a dostatečně uvolněné podmínky přímo na akci – na to se ale nebylo možné spolehnout. Teď se soustředíme na vytvoření lokálního programu do Underdogs’.
Pokud jde o benefici, tomu označení se vyhýbám. Ve spojení s Fluffem jsem ho nikdy nepoužíval, i když z festivalu vždy šly peníze do neziskového sektoru. Nepoužívali jsme ho ani v případě, kdy jsme na tyto účely odváděli přesně stanovenou částku z každé prodané vstupenky. To označení může být skutečně hodně zavádějící. Je jednoduché napsat na plakát „benefice“, ale často není jasné, jak velká část peněz jde na dobročinné aktivity a jaká na pokrytí nákladů, které mohou snadno drtivě převážit.
V místní hardcorové komunitě se v minulosti čas od času objevovaly tendence ke kádrování. Mám na mysli nejrůznější půtky o to, co je pravý hardcore, zda do něho patří to či ono, jestli na téhle v podstatě antikapitalistické hudbě náhodou někdo nevydělává a podobně. Přetrvaly na scéně tyto sklony, nebo už se podobné věci tolik neřeší?
Takové věci se budou řešit vždycky. Je například docela snadné spočítat, kolik se vybere na vstupném, ale není tak jednoduché vyčíslit, kolik peněz a úsilí stojí nějakou akci uspořádat. Zmíněné diskuse se nevyhnuly ani Fluffu. Docela zásadně ovlivnily velkou část mého života a trvalo mi celkem dlouho se s tím srovnat. Nakonec jsem se musel naučit házet některé věci za hlavu. Dnes se s tímto druhem moralizování setkávám výjimečně, ale je to asi i prostředím, které kolem sebe mám. A už mě jen tak něco nepřinutí do podobných debat zabřednout. Je to dané i tím, že Fluff funguje poměrně dlouhou dobu a dokázal si podle mě zachovat dost z počátečního étosu festivalu, který je dělaný na koleně a který nevznikl za účelem zbohatnutí, ale proto, že jsme měli vnitřní potřebu a chuť takovou akci uspořádat.
V jaké situaci je momentálně smíchovský klub Underdogs’? Báli jste se o přežití? Plánujete nějaké speciální akce na podporu prostoru, nebo se zkrátka jenom postupně vrátíte k běžnému provozu?
Dvou- nebo tříměsíční pauza pro nás nutně neznamená likvidaci, ačkoli s placením faktur jsme byli pozadu už před vypuknutím pandemie. Personál karanténu dokázal přežít s podporou od státu, dluh Underdogs’ se prohloubil… Co mě trochu děsí, je zbytek roku. Veškerá naše činnost je spojená s hudebními akcemi a naprostá většina z nich stojí na zahraniční produkci. Celosvětová situace je tak pro nás zásadnější než uvolňování protikoronavirových opatření v Česku. A už teď je jasné, že k návratu ke stavu před pandemií nedojde dřív než na jaře 2021. Obrátili jsme se proto na fanouškovskou základnu klubu s žádostí o podporu. V současné době nám posílá menší pravidelné částky zhruba padesát lidí. Nejedná se sice o bombastickou sumu, ale už samotný fakt, že nás ti lidé podporují, je hodně motivující. Pauza nám zároveň poskytla příležitost k práci na interiéru klubu. Prostor, který tu vzniká, i lidé, kteří se kolem něj soustřeďují, mě naplňují optimismem. Je ale jasné, že má-li klub přežít, musí se v něm konat akce a musí na ně chodit lidi.
Michal Kočan (nar. 1977) je nezávislý hudební promotér. V roce 2000 s Tomášem Kadlecem založil hardcorepunkový letní festival Fluff (název se zavedl od druhého ročníku), který původně probíhal v Plzni a v roce 2006 se přesunul na letiště v Rokycanech. Od roku 2016 provozuje klub Underdogs’, který se nachází v podzemí kulturně-komunitního centra Eternia v Praze na Smíchově. Jménem Fluffu, který byl letos zrušen v důsledku pandemie koronaviru, byla zaštítěna sbírka na pomoc upchlíkům (informace najdete na webu flufffest.net).