Strašná souměrnost

Knihy čínského spisovatele Liou Cch’­-sina je na Západě nutné číst jako dialog. O románu Kulový blesk (Qiuzhuang shandian, 2005) to platí ještě víc než o trilogii Vzpomínka na Zemi (2006–2010, česky 2017–2018). Při čtení si mnohokrát uvědomíme, že Liou sice vychází z odlišné kultury, přitom ji ale nereprezentuje. V jeho díle jsou jasně patrné čínské kořeny, ale zároveň k nám skrze ně moderní Čína nepromlouvá o nic víc než Amerika padesátých let skrze romány Arthura C. Clarka či Isaaca Asimova. Volba obou klasiků „tvrdé“ science fiction není náhodná. Liou na oba navazuje a ke Clarkeovi se přímo hlásí jako k jednomu z hlavních inspiračních zdrojů. Asimov, Clarke i Liou rozvíjejí komplexní spekulace, jež vycházejí především z trendů v moderní vědě a technologiích, ale zahrnují i civilizační (a tedy i společenský a politický) rozvoj. Dobová témata a společenské postoje se v jejich textech spojují s kulturním zázemím a osobním přesvědčením autorů. A právě konfrontace s problematicky působícími pasážemi jsou na Liouově románu neobyčejně cenné. Kulový blesk sice ve srovnání s autorovou slavnější trilogií neobstojí, ale i tak jde o fascinující prózu.

Obludné parciální rovnice

Asi nejvíc odporu vyvolá scéna, ve které vystupuje teroristická jednotka Rajská zahrada, jejíž mluvčí působí jako hysterická hlásná trouba vágně tradicionalistických názorů, když pod výhrůžkou smrti nabádá děti, aby se zřekly vědeckých termínů, jako jsou například atomy, a raději se vrátily ke smysly vnímatelným elementům jako kov, země či vzduch. Narážíme tu na jeden z limitů autorova myšlení. Liou je evidentně technokrat, šovinista (jak vyplývá z paušálních soudů o vlastnostech žen) a jeho styl neodpovídá západním parametrům kvalitní literatury. Postavy jsou spíš nositeli určitých postojů než psychologicky propracovanými charaktery a vypravěčské strategie jsou bezelstně přímočaré. Liou se nezalekne ani takovýchto formulací: „Jakmile došlo na komplikované elektromagnetické struktury a struktury tekutin, matematika najednou vycenila zuby, obludné parciální rovnice se vplétaly jedna do druhé a husté matice se podobaly jámám plným ostrých dýk.“

Kulový blesk navíc postrádá epický záběr a vyhrocenou dramatičnost Vzpomínky na Zemi. Není to ohromující kronika války lidstva s mimozemskou civilizací, ve které se hraje o osud celého vesmíru, ale místy dost suchopárné vyprávění o skupině vědců, plné technických popisů a poněkud šablonovitých motivací postav. Ani spekulativní přesvědčivost této prózy není velká. Sám Liou přiznává, že vysvětlení principu kulových blesků, jež románoví vědci hledají a které jeho kniha tlumočí, není pravděpodobné a také pojetí kvantové mechaniky, která v určité fázi příběhu hraje zásadní roli, je až metafyzické. Liou navíc ve své vizi světa ovlivněného průlomovými vědeckými objevy důsledně pomíjí většinu společenských a politických kontextů. Vystačí si vlastně s rovinou spolupráce vědců a armády. A když dojde k válce, vypravěč nám dokonce zamlčí, s kým Čína vlastně bojuje.

Štěstí fanatismu

Na románu je nicméně cenné, že dokáže na čtenáře přenést fascinaci tématy, kterou s postavami sdílí nepochybně i sám autor. Pozoruhodné je už to, že si Liou za námět své knihy vybral právě zkoumání kulového blesku. Ve sci­-fi se obvykle setkáváme s nejnovějšími, často jen teoreticky konstruovanými zdroji energie, jako jsou jádro, plazma, „warp pohon“ a podobně. Liou se naopak vrací k elektřině, jež provokovala imaginaci vědců a spisovatelů v 19. století a stojí mimo jiné v pozadí děje jednoho ze zakladatelských děl sci­-fi, Frankensteina Mary Shelleyové z roku 1818. Na úrovni bazálních fyzikálních jevů se Liou pohybuje i při spekulacích o tom, jaká je podstata kulového blesku. O to silněji ale příběh o lidech bezvýhradně oddaných zkoumání tohoto fenoménu působí.

Ústředními postavami Liouovy knihy jsou vědec Ting I, který natolik věří ve vědecký pokrok, že je ochoten v jeho jménu podnikat kroky ohrožující životy spousty lidí, a Lin Jün, výzkumnice uhranutá zbraněmi. Každý z nich ztělesňuje určitou formu fanatismu – román ostatně začíná doporučením, podle něhož jediný způsob, jak prožít šťastný život, je zasvětit ho řešení konkrétního problému. Ting i Lin ovšem představují nezdravé, nebezpečné a deviantní formy takové posedlosti. Zásadní je hlavně postava Lin Jün, která vede vývoj „novokoncepčních“ zbraní, mezi něž patří bomby ve tvaru bambusu, tekuté pozemní miny či speciálně vyšlechtěné bojové vosy. Lin Jün má přitom ke zbraním výrazně estetický vztah – jako by šlo o umělecká díla. Jde o obdiv ke „strašné souměrnosti“ nástrojů destrukce v duchu slavné básně Tygr anglického preromantického básníka Williama Blakea. Obdiv k uhrančivé eleganci, s níž nové zbraně uskutečňují svůj ničivý potenciál, je u Lin silnější než ohled na lidské neštěstí. A právě nutkání k naplnění zkázonosných možností válečných technologií a v posledku i k „realizaci“ samotných fyzikálních možností, na nichž jsou tyto technologie založené, je jádrem Liouova příběhu.

Existence tygra

Zásadním a pro mnohé matoucím znakem Liouovy tvorby je fakt, že ač je scifista, není v žádném ohledu utopistou. V jeho dílech chybí etický kompas, který by rozhodoval, zda děj postupuje správným nebo špatným směrem. Temný les vesmíru ze Vzpomínky na Zemi nás učí položit si otázku po smyslu naší existence v kosmu jiným způsobem než prostřednictvím opozice přirozeného a umělého nebo otázky, zda je v pořádku kolonizovat jiné planety. Liouův vesmír je prostorem technologických válek civilizací, jež jsou natolik rozvinuté, že jejich střety nakonec ovlivňují i jeho základní fyzikální a snad i metafyzické vlastnosti. Naše místo ve světě je přitom určováno především schopností v konfliktech obstát.

V Kulovém blesku je tento aspekt ještě důležitější, protože zde etická rozhodnutí vystupují více do popředí. Liou se nespokojí s banálním prohlášením, že zbraně jsou špatné a lépe by se nám žilo bez nich. Vyznění románu je pesimistické a v podstatě předjímá kosmickou sociologii z následující trilogie. Závody ve vyvíjení čím dál hrozivějších válečných technologií jsou nevyhnutelné, pokud existuje možnost, že je nepřítel vyvine dříve. „Každá síla v přírodě, jakkoli něžná a neškodná lidem přijde, se může proměnit ve zbraň,“ prohlašuje jedna z postav, a odhaluje tak tragickou podstatu univerza, jež má povahu sudu se střelným prachem. Základem, na němž Liou Cch’­-sin buduje své spekulace, je vědomí existence tygra, který číhá v útrobách všech věcí.