Kde jsou doby, kdy dopravní infrastruktura spočívala v síti prašných cest, chůze byla norma, jízda na koni luxus a kravka či kůň v tahu byli hlavní pohonnou silou. Vynález zprvu zlořečeného čmoudícího vehiklu se spalovacím motorem na fosilní palivo, který smradem, hlukem, vířením prachu a „nepřirozenou rychlostí“ na hrbolatých cestách děsil lid, předznamenal nejen technickou revoluci, ale proměnil i vzhled krajiny. Z dnešního pohledu pomalý a křehký stroj se stal jedním ze základů průmyslové revoluce, podnítil pásovou výrobu a změnil se v symbol síly, rychlosti a soutěžení.
To všechno by se ovšem nestalo, kdyby cesty nebyly po římském vzoru zdokonaleny zpevněním povrchu. Vznikla gigantická cestní síť s asfaltovým povrchem, která umožnila masám individuální dopravu, ale také měla obří negativní dopad na životní prostředí. Silniční síť devastuje krajinu, napomáhá globálnímu oteplování i rychlému šíření škodlivých invazních druhů rostlin, přináší hluk, stres a toxický zápach, o obětech havárií – lidských i zvířecích – ani nemluvě.
Přesto se lidem po celém světě s vynaložením ohromných peněz, které automobilové koncerny utrácejí za reklamu, podařilo namluvit, že právě automobil je výrazem moderního stylu života. Auto se stalo normou, prostředkem pohodlného cestování, symbolem svobody či luxusu. A protože jedno auto v rodině nestačí, stal se vůz také symbolem dospělosti a nejen v hollywoodských filmech i častým darem k osmnáctým narozeninám. Cestovat pěšky už dávno není normou, ale výjimkou. Zato jet autem, to je normální.
Rozesmátí televizní hlasatelé pravidelně adorují různé motoristické srazy, závody a projížďky, které fakticky nejsou ničím jiným než bezcílným přesunem odněkud někam. O akcích milovníků veteránů se napříč mediálním spektrem i mezi lidmi příznačně mluví jako o srazech „milovníků vůně benzínu“. Auto či motorka se běžně stávají objektem lásky – zřejmě i proto, že nám umožňují ubíjet čas jízdou pro jízdu samotnou. Ale není to jenom neškodná zábava. Motorismus má nejen ohromný dopad na přírodu, životní prostředí i naše zdraví, ale také umožňuje trvalý rozvoj masového turismu, a tím i devastaci posledních ostrůvků původní přírody.
Měli bychom zabrzdit a své dávno zažité zvyky přehodnotit. Jezdit autem není normální, a když nemusíme, autem bychom jet neměli. Před každou cestou bychom se měli ptát: musíme skutečně vyjet i dnes? Je opravdu nutné zase trochu poškodit životní prostředí?