Obdoba antirasistického hnutí Black Lives Matter na sebe nenechala dlouho čekat ani ve Francii a v souvislosti se smrtí George Floyda se vynořují tragické příběhy, které se od toho amerického příliš neliší. První větší demonstrace proběhla 2. června a měla název Justice pour Adama (Spravedlnost Adamovi). K nejznámější a dosud nevyřešené kauze, která se již čtyři roky pravidelně objevuje ve francouzském veřejném prostoru, se 2. června vrací deník Le Monde. Mladík černošského původu Adama Traoré byl 19. července 2016, v den svých čtyřiadvacátých narozenin, zastaven společně s bratrem policií, která dle svých slov prováděla běžnou kontrolu občanských průkazů. Adama se zalekl, protože u sebe měl údajně pytlík s marihuanou, a dal se na útěk. Policisté jej ale zadrželi a odvezli na nedalekou stanici Persan v severní části Paříže. Tam mladík po necelých dvou hodinách umírá. Následují demonstrace, soudní procesy a dokazování příčiny smrti. Rodina zesnulého v čele s jeho sestrou Assou Traoré, z níž se stala jedna z hlavních postav černošského hnutí ve Francii, se domáhá svých práv a chce vědět, proč Adama musel zemřít. Podle deníku „lékařské zprávy, které by měly vést k rozuzlení celé kauzy, jen prohlubují nejistotu. A byť se všech jedenáct doposud provedených studií shoduje, že smrt nastala následkem udušení, soulad už nepanuje v určení příčiny. Jeden ze svědků ji připisuje násilnému výslechu, při němž se tři strážníci silou opírali o Traorého záda. Poslední provedená studie ale shrnuje, že příčinou úmrtí byla srdeční zástava, k níž mohlo vést jak dlouhé dušení, tak i velký nával stresu.“ Le Monde jeden ze svých textů věnujících se této tragické události zakončuje konstatováním, že rodina Adamy Traorého a organizace, které ji zastupují, se zřejmě opět odvolají a budou požadovat další expertízu.
Nejde ovšem o ojedinělý příběh, protože 22. června přišla celá řada médií s popisem další události, která zřejmě neměla rasistický podtext. Deník Libération se v rozsáhlé reportáži věnuje neobjasněné smrti Cédrica Chouviata, kurýra, kterého policisté kontrolovali 3. ledna tohoto roku, když se na motorce pohyboval po pařížském nábřeží Branly, poblíž Eiffelovy věže. Důvod jeho zastavení je neznámý, údajně šlo o běžnou silniční kontrolu, ale deník Libération dedukuje, že se Chouviat „zřejmě cítil v nebezpečí, takže si celý incident natočil. Z nahrávky je zřejmé, že se obě strany častují lehkými nadávkami, následně je vidět a slyšet, jak muž opakuje, že se dusí. To řekne celkem sedmkrát a o dva dny později umírá na udušení.“ Článek dále zmiňuje, že vyšetřování je stále otevřené a ministr vnitra Christophe Castaner slibuje důkladné prošetření případu, z nějž vyvstávají „legitimní otázky, na které je nutné odpovědět“.
Mezi demonstracemi a vyrovnáváním škod, které napáchaly restrikce spojené s koronavirovou pandemií, se Francouzi a Francouzky v červnu také připravovali na odložené druhé kolo komunálních voleb, jež se mělo konat již 22. března. Tři měsíce tak byly spojené nejen s karanténou, ale také s nekonečnými politickými debatami, protože se Francie uzavřela s vědomím, kdo uspěl či neuspěl v prvním kole. Týdeník Le Point 23. června na titulní straně vzdává hold Zeleným (Europe Écologie Les Verts – EELV), kteří by se podle něj mohli stát naprostými vítězi těchto voleb. V klíčových městech jako Paříž se Zelení spojují se socialisty a komunisty a kromě toho posilují i ve městech, kde kandidují sami. Vypadá to, že získají například Lyon, kde od roku 2001 vede radnici Gérard Collomb, bývalý dlouholetý senátor za socialistickou stranu, následně přívrženec prezidenta Macrona a donedávna ministr vnitra ve vládě současného premiéra Édouarda Philippa. Předseda Zelených k tomu v týdeníku říká: „Pokud v Lyonu, Marseille, Toulouse, Grenoblu, Touru, Métách a Besançonu vyhrajeme, bude to znamenat, že se nám daří získat velké množství voličů na stranu udržitelného a silně ekologicky zaměřeného programu. A jestli se Lyon, Macronova výspa, stane zeleným městem, je jasné, že alternativa je možná nejen na lokální, ale i na národní úrovni.“
Podobně zajímavá je i situace ve francouzském hlavním městě. Zde se utká stávající a poměrně oblíbená socialistická starostka Anne Hidalgo s pravicovou kandidátkou za republikány Rachidou Dati a bývalou, velmi kontroverzní ministryní zdravotnictví Agnès Buzyn, která kandiduje za vládnoucí hnutí La République en Marche (Republika v pohybu). Týdeník Le Journal du Dimanche si na jaře nechal zpracovat předvolební průzkumy, z nichž podle něj jasně vyplývá, že se pařížská starostka o své křeslo příliš bát nemusí. V textu z 6. června se píše: „Hidalgo se drží stále na špici se zhruba čtyřiceti procenty hlasů, na popularitě jí navíc přidalo nedávné spojení se Zelenými. Přebírá také hlasy těch, kdo v roce 2017 volili v prezidentských volbách Emmanuela Macrona, protože jeho kandidátka je přímo spojována se zklamáním z řešení koronavirové krize.“ Bývalá šéfka resortu zdravotnictví proslula svými protichůdnými názory na přicházející pandemii, když v prosinci tvrdila, že se není třeba obávat, a v březnu, přesně měsíc po svém odchodu z pozice ministryně, vše popřela a nasypala si popel na hlavu. Její kandidatuře se 17. června věnuje také týdeník Le Nouvel Observateur, který s ní publikuje části rozhovoru. „Hlavní je vyhrát, jsme teprve na konci prvního poločasu a nyní je důležité přesvědčit lidi, aby k volbám přišli,“ neztrácí Agnès Buzyn naději. Týdeník zmínil i její poměrně ostrý střet s republikánskou sokyní Rachidou Dati: v televizní debatě si vzájemně vyčítaly, která z nich více či méně selhala; nakonec se ale shodly na kritice stávající radnice.