antifeminismus

První prázdninové číslo A2 je věnováno tématu, u kterého si sice příliš neodpočinete, ale rozhodně si u něho vytříbíte názory. Zaměřili jsme se na jednu frontu aktuálních kulturních válek: boj proti feminismu, genderu a emancipaci. Právnička a odborářka Šárka Homfray se v eseji čísla vrací k počátkům ženského emancipačního hnutí, podává typologii zpochybňování ženských práv a konstatuje, že debata o feminismu se neustále točí v bludném kruhu: „Feminismus a antifeminismus jsou jako dvě sestry, které se zrodily z téhož. Obojí vyvolala společnost nerovností a obojí přetrvá, dokud bude společnost na nerovnostech založena.“ V rozhovoru s politoložkou a filosofkou Zorou Hesovou se dozvídáme, proč se antigenderovými baštami staly země východní Evropy, a Eva Klíčová s přihlédnutím k literatuře a médiím ohledává kořeny antifeminismu české provenience. Nevidí je ve středoevropském klimatu „se zesíleným smyslem pro ironii a černý humor“, jímž nedůvěru k feministickým myšlenkám vysvětloval Václav Havel, ale v tradici disentu nebo v dezinformačním diskursu devadesátých let, jehož součástí byli například i Josef Škvorecký či Ludvík Vaculík. Mariana Prouzová interpretuje dílo umělkyně Tracey Emin, svázané s tělesností, sexualitou a autobiografičností, a o banálním antifeminismu esejistky Camille Paglii, která se sama bůhvíproč považuje za nástupkyni Susan Sontag, píše Natálie Drtinová. Doporučuji i ekologické texty Terezy Stöckelové a Matouše Hrdiny, které by mohly zchladit popírače klimatické krize, jejichž hlasy po vydatných deštích z uplynulých týdnů opět nabraly na síle.