Znáte bratislavskou křižovatku Trnavské mýto? Až tudy budete popojíždět trolejbusem, díky kolonám aut budete mít dost času prohlédnout si budovu Nové tržnice a na druhé straně pak Dom odborov Istropolis. Obě chátrající stavby byly dokončeny v roce 1981 – což je i dnes dostatečný důvod k tomu, aby jim hrozila demolice. Zejména monumentální Istropolis je přitom jednou z nejzajímavějších poválečných bratislavských staveb. Odborná veřejnost volá po záchraně, zatímco primátor Vallo si alibisticky myje ruce, ale nejaktivnější je zatím developerská strana barikády, která by na místě ráda měla něco výdělečnějšího. A tak do médií prosakují PR články společnosti Immocap, kde se dočítáme, že Trnavské mýto, „prakticky bratislavský Times Square“, je dnes „jazvou na tvári meniaceho sa mesta, ktoré sa čoraz viac približuje západným metropolám“. Kombinace copywritingu, antikomunismu a východního komplexu méněcennosti dokáže strašné věci: dokonce i tržnice je prý symbol totality. Čeho jsou potom symbolem nákupní centra? Raději nemyslet – tak jako jeden komentátor, který se na webu časopisu Týždeň svěřil, že se mu na Istropolisu nelíbí mramor (navíc kubánský, prý jde o dar od Fidela Castra), protože mu z mramorových obkladů vždycky bylo smutno. Ano, i mně je smutno, když pomyslím, kolik dekád ještě promrháme neschopností přijmout vlastní dějiny a probouráváním se na mytický Západ.