Tisíce podob smrti

Žánrový spisovatel a bestsellerista Jozef Karika je u nás známý především povedenými mysteriózními horory Trhlina a Strach, případně svými ranými knihami o slovenské mafii. Nyní však česky vyšla kniha Na smrt (2012), která z autorova díla výrazně vybočuje historickým zaměřením, zároveň ale stvrzuje Karikovu schopnost napsat silný a napínavý příběh s dobře zvládnutými žánrovými atributy. Skoro sedmisetstránkový román zaráží ambiciózností, která v československém literárním prostředí posledních deseti let pravděpodobně nemá obdoby. Jedná se totiž o epický narativ takřka hollywoodského střihu se dvěma paralelními liniemi, které sledují životní peripetie dvou ružomberských rodáků mezi druhou polovinou dvacátých let a koncem druhé světové války. Je to vyprávění plné utrpení a vévodí mu, jak napovídá titul, smrt.

Mezi New Yorkem a Birkenau

Osudy dvou přátel Viktora Hilera a Karla Schmidta, kteří jsou oba zamilovaní do židovské dívky Sáry, se nadlouho rozdělí poté, co Schmidt nešťastně zabije syna místního vlivného podnikatele. Prchlivý Žid Hiler na sebe vezme vinu a utíká za bratrancem do New Yorku, zatímco Němec Schmidt se stěhuje do Mnichova, když je jeho otec vyslán pracovat do tamní firmy Bayerische Motoren Werke.

Hiler se ocitne v New Yorku, jenže realita země zmítané ekonomickou krizí vůbec není tak idylická, jak se to jeví z Evropy. A zde začíná jeho hra se smrtí, protože se přidá k židovské mafii a z poslíčka se navzdory své vůli dostane mezi hitmany, kteří jsou najímáni k vyřizování účtů a likvidaci nepohodlných osob. V této fázi knihy sledujeme povedenou gangsterku, v níž jde o růst vlivu, mocenské boje mezi jednotlivými klany, věčný strach a postupné přivykání smrti. V okamžiku, kdy v mafii zavládne paranoia, musí Hiler utéct zpět do Evropy, nad níž se stahují stíny války a rasové politiky.

Schmidt mezitím v Mnichově studuje medicínu a seznamuje se s ideologií národního socialismu. Poté, co ho Heydrich přijme do nově vzniklé zpravodajské služby Sicherheits­dienst, vypukají zde mocenské boje mezi jednotlivými frakcemi a zájmovými skupinami. V dramatické špionážní zápletce se Schmidt účastní všech důležitých událostí včetně Noci dlouhých nožů nebo Křišťálové noci. Následně díky svému lékařskému vzdělání vypracovává pro gestapo centrální metodiku mučení, posléze zamíří na východní frontu, kde je jako organizátor přítomen všem nelidským masakrům. Po převelení z fronty se dostáváme přímo do jámy pekel – do největšího nacistického vyhlazovacího tábora Birkenau. A zde už jsme v hájemství hororového žánru. Je to horor o to strašnější, že zpracovává skutečné události.

Hrůzné memento dehumanizace

Smrt se v Karikově románu objevuje v mnoha podobách a je prakticky všudypřítomná – v newyorské židovské čtvrti, v životě oddaného služebníka nacismu, v koncentračním táboře i nakonec během partyzánských akcí v okolí Ružomberku. S násilím jsou dokonale sžity obě hlavní postavy, nicméně Schmidt se na rozdíl od Hilera dá na dráhu posla smrti dobrovolně a pracuje na zdokonalování nelidské mašinerie, protože to chápe jako ideologický úkol: „Schmidt byl prototypem fanatického nacionálního socialisty přesně podle Heydrichova gusta – jeho fanatismus se týkal výhradně efektivity a povinnosti dosáhnout maximálního výkonu. Věděl, že je jenom kolečkem v obrovském stroji, ale chtěl být tím nejlepším, nejspolehlivějším a nejpreciznějším kolečkem ze všech.“ Popsaný mechanismus, vedoucí k dehumanizaci milionů lidí prostřednictvím propagandy a „vědeckých“ poznatků a jejich následné likvidaci, velmi dobře známe z šoa literatury. Karika však dokáže zachytit okamžik, kdy je humanita přebita hesly, která jsou velmi dobře známá i z dnešní doby: optimalizace, produktivita a efektivita. Z masové vraždy se stává výkaz s číselnou hodnotou.

Karika jako veskrze žánrový autor dokáže čtenáře až narkoticky vtáhnout do fikčního světa, vytváří tísnivou atmosféru a stupňuje napětí. Vhazování plechovek cyklonu B do plynové komory, v níž se tísní stovky lidí, dým stoupající z krematorií a experimenty padlých lékařů s Mengelem v čele – tyto obrazy byly už mnohokrát vykresleny nejen v krásné, vzpomínkové či odborné literatuře, ale i v popkultuře na tisíc způsobů. Navíc ve spojení s hypertrofovaným násilím a nelidskou hrůzou by se mohlo vyprávění snadno zvrtnout a z hrůzného mementa by se mohla stát exploatace. Jenže tak tomu v případě knihy Na smrt není. Karika své dvě postavy s naléhavostí a mnohdy nesnesitelně vypjatou krutostí vláčí historií a v dobrodružném příběhu rozpracovává obecné téma hranic lidskosti i otázku individuální viny.

Je evidentní, že autor načerpal značný objem zdrojů týkajících se všech prostředí, v nichž se román odehrává, a nejen díky tomu se mu podařilo vytvořit opulentní román, jehož předvídatelné vyústění se dá považovat za součást hry. Je to velmi kvalitní populární literatura, která má potenciál přesvědčit současného čtenáře, otupělého přemírou násilí a všemožných relativizací, o hrůze války a rasové nenávisti.