Rozhovor s umělcem Janem Matýskem jsme pojali poněkud netradičně: proběhl při sledování fotbalového utkání a jeho součástí se stal i projev televizního komentátora. Kultura fotbalu byla zásadní pro autorovu výstavu Choreografie zápasu v galerii Pragovka v roce 2018.
(Hlas fotbalového komentátora) RB Leipzig, který je aktuálně na druhém místě v tabulce, hostí na svém hřišti šampiona Bayern München. Byla to ale sezona!
ONDRA: To máš na sobě dres Bayernu? Netušil jsem, že jsi takovej fanoušek fotbalu.
HONZA: To je dres německýho národního týmu. A ne, nejsem. Nikdy jsem se na něj moc nekoukal. Líbí se mi ta móda. Jak se to leskne – to je fajn.
ONDRA: Takže je to trochu tvůj kink?
HONZA: Jo, to rozhodně.
Emil Forsberg byl se svými šestnácti přihrávkami a osmi góly stěžejním hráčem Leipzigu…
HONZA: Taky mě baví, jak je to hřiště neskutečně zelený. Hlavně jak to ve všech hospodách svítí. Úplná meditace.
ONDRA: Myslíš si, že to všechny hypnotizuje tou zelenou?
HONZA: Jo! Určitě! Vlastně to je jeden z důvodů, proč jsem udělal video Choreografie zápasu. Travnatý hřiště mi přijde téměř jako green screen a hráči, co na tom hřišti běhají, jsou pixely. A je jedno, jestli jsi doma před obrazovkou, anebo na stadionu. Na to, jak je obraz fotbalisty v naší kultuře neskutečně silnej, je zároveň hrozně virtuální a nedosažitelnej.
Forsberg proklouzl mezi bránícími hráči. Přihrává Marcelu Sabitzerovi…
ONDRA: Gól!
Marcel Sabitzer! Neskutečné! Skvěle si připravil pozici a Lipsko díky němu vede 1:0 po pouhých šedesáti sekundách hry.
ONDRA: Je hezký, jak se všichni kluci objímají. Každopádně „no homo“, to je jasný. Ale někdy jsou vůči sobě hodně intimní. Plácaj se po zadcích, dávaj si pusy…
HONZA: Však kolik je podobných věcí na pornostránkách… Zpomalený záběry, na kterých jeden hráč druhýmu stahuje během hry trenky a podobně. I když tohle funguje hlavně u ragbistů.
ONDRA: Co může být vlastně homoerotičtější než zpocený svalnatý fotbalisti, kteří si po vstřeleným gólu sundají dresy, naskáčou na sebe a začnou se samou radostí mazlit.
A tohle byla další šance pro Lipsko. Odvádějí skvělou práci. Bayern je už od začátku pod neustálým tlakem a z toho jsou právě takovéto chyby.
ONDRA: Ty se tématem choreografie a pohybu ve fotbale věnuješ už celkem dlouho. Na tvým Vimeu jsem našel video s názvem Fotbalová overtura, kde polonahej kluk na hřišti předvádí různý fotbalový pohyby.
HONZA: Je to tak. To video jsem natočil s Jaromírem Chmelařem, hercem a tanečníkem, a šlo v něm především o choreografii. Já jsem si rozkreslil různý fotbalový choreografie založený na nejslavnějších českých gólech. To byl počáteční bod pro performera. Z tohoto bodu se pohyb pomalu proměňoval ve volný tanec po hřišti. Snímaly to tři statický kamery, který rozebíraly jeho pohyb z různých úhlů. Myslím si, že z toho ve výsledku vznikla dobrá instalace.
ONDRA: A tohle téma se volně přeneslo i do Choreografie zápasu?
HONZA: Jo, je to vlastně takový volný pokračování.
ONDRA: Jak ses k tématu fotbalu vůbec dostal?
HONZA: Jak jsem se k tomu dostal? To si už přesně nepamatuju. Ale asi jsem se nejspíš potřeboval vyrovnat se zkušeností ze základky a gymplu. Hlavně co se týče stereotypů a šikany. A taky jsem se chtěl vyrovnat s tímhle typem mužství, nebo spíš zjistit, o čem ta maskulinita vůbec je. Fotbal mi posloužil jako příklad – potkávají se v něm totiž nejextrémnější stereotypy ohledně toho, kdo je to muž a jak by měl vypadat.
ONDRA: Myslíš si, že ses s tím pomocí tvorby vyrovnal?
HONZA: Myslím, že docela jo. Hlavní bylo, že jsem si to nějak dokázal pro sebe pojmenovat.
ONDRA: Po pravdě, já se s tím vyrovnávám doteď. Hlavně kvůli našemu tělocvikáři ze střední. Byl to strašnej macho týpek. Museli jsme pořád hrát fotbal, a když jsi pořádně nedokázal kopnout do míče, tak jsi byl slabej. Radši nechci vědět, co by dělal, kdyby věděl, že jsem teplej.
HONZA: No jasný. Ve mně to samozřejmě pořád něco vyvolává, občas stále nedokážu pochopit, že se tohle děje. Ale už je to pro mě celkem vyřešený téma.
Bernardo zahrál rukou – a je z toho penalta pro Bayern. Lewandowski se připravuje na výstřel… Gól! RB Leipzig – Bayern München 1:1.
ONDRA: Ale už jsem tam viděl docela pěknýho kluka. Mně se líbí takovej ten s hodně vyholenou hlavou. Hraje za Lipsko.
HONZA: Haha, taky jsem si tam jednoho našel, ale hraje za Bayern. Takže naši kluci stojí proti sobě. Ten můj je takovej skin. Řekni mi, až tam bude zase ten tvůj. Nějak jsem ho nezaznamenal.
ONDRA: Neboj, dám ti vědět. V Choreografii zápasu jsi pracoval se starou gardou. Proč sis zvolil zrovna starší fotbalisty?
HONZA: Chtěl jsem do toho videa dostat trochu nostalgii a k tomu jsem potřeboval, aby to z těch pánů během hraní pořádně teklo. Měl jsem domluvenou Slávii, ale padlo to kvůli termínu. Nakonec jsem video natočil se starou gardou z Roztoků u Prahy. Během natáčení byly na druhém hřišti spuštěné postřikovače, takže máme super záběry, jak hrajou, pořádně z nich teče pot a za nimi z postřikovačů tryská voda. Zkrátka jedna velká ejakulace. Potom jsem si tam jednoho hráče vzal bokem a natočil jsem ho zpomaleně, jak kope na bránu, střílí hlavičky a během toho se mu roztejká obličej. Chtěl jsem tím ztvárnit jeho transcendenci, která se odehrává v momentě, kdy se fyzicky a mentálně koncentruje na kop. V tom okamžiku se ten hráč propojuje se svým virtuálním ideálem.
ONDRA: Faul! A žlutá karta pro Alonsa. Jeho šestá za tuhle sezónu.
Penalta pro Leipzig poté, co byl faulován Forsberg. Timo Werner střílí. Gól! Leipzig se opět ujímá vedení – 2:1.
HONZA: Fotbal jako takovej je naprosto v pohodě. Je neuvěřitelně čistej a pohybově zajímavej. To, co mi na něm vadí, je neskutečně toxická kultura, která se kolem něho vytvořila. Rasismus, sexismus, homofobie.
ONDRA: Přesně pro tyhle věci má pro mě fotbal strašnou pachuť.
V hledišti někdo zapálil dýmovnici. Forsberg, Poulsen, a je to gól. Už třetí pro Lipsko!
ONDRA: Slušná kanonáda.
HONZA: Kdybys náhodou zahlídnul toho, kterej se ti líbil, tak mi ho ukaž. Ten můj je takovej plešounek.
ONDRA: Netuším, kde je. Asi na střídačce. Každopádně bych chtěl něco mít s nějakým dobrým fotbalistou. Je to takový zakázaný ovoce. Krádež heterosexuální ikony. Zajímalo by mě, jak by na to fanoušci reagovali, kdyby zjistili, že jejich polobůh spí s klukama. Ale moc hráčů se zatím nevyoutovalo… Koukej! Tamhle je ten, co se mi líbí.
HONZA: Jo, ten je v pohodě. Hodně v pohodě… Wow! Viděl jsi tu tyčku?
ONDRA: Neviděl. Koukal jsem se na ty jejich účesy… Vysvětlil jsi těm fotbalistům koncept videa?
HONZA: Jo, nějak jsme se o tom bavili. Hlavně teda s tím pánem, se kterým jsem točil detaily.
ONDRA: A jak na to reagoval?
HONZA: Říkal: „Jó, tak to přesně je. Takhle to vnímám. Přesně, přesně…“ Nejspíš jim to přišlo divné, že někdo takhle rozpitvává jejich hru, ale těšili se na výsledný video a říkali mi, ať jim ho pošlu.
ONDRA: A jaká byla jejich reakce?
HONZA: Napsali mi mail ve smyslu, že se dobře pobavili a že kdo jiný než ten pán, se kterým jsem natáčel detaily, by měl být ústředním hrdinou. Zval jsem je i do Pragovky na vernisáž, ale nakonec nedorazili. Vlastně je to možná dobře. Měl jsem trochu obavy, jak by pro ně celá výstava vyzněla. Možná by ji pochopili jako výsměch fotbalu, přestože to tak rozhodně nebylo myšleno. To by mě mrzelo. Kouříš?
ONDRA: Ne, ale můžeme dát. Jak je to dlouhý?
HONZA: Devadesát minut. Konec snad ještě stihneme.
Zápas v závěru nabral na dramatických otáčkách. Bayern München dokázal nejenom dorovnat, ale v prodloužení dokonce vstřelit rozhodující branku. RB Leipzig vs. Bayern München skončil po nervy drásajícím utkání 4:5.
Jan Matýsek (nar. 1994) je vizuální umělec a scénograf. Kombinuje téma transhumanismu s psychoterapeutickými prostředky hypnózy. Tvoří převážně videa s důrazem na obrazotvornost nevědomí. Z každodenních vjemů si vytváří vlastní příběhy, mýty a skrze jejich asociace a kauzality vysvětluje jevy mezi nebem a zemí. Absolvoval studium scénografie, stáž na berlínské Universität der Künste. Nyní studuje ve feministickém ateliéru nových médií 2 u Kateřiny Olivové a Dariny Alster na pražské Akademii výtvarných umění AVU.