Nerovný souboj

„Nemůžu dýchat,“ sípal během svého zatčení v Minneapolisu letos v květnu Afroameričan George Floyd, zatímco mu na krku klečel policista Derek Chauvin. Floyd to zopakoval několikrát a prosil, ať ho policista nezabíjí, ale Chauvin jako by neslyšel ani jeho, ani hlasy šokovaných přihlížejících a pokračoval v pomalém dušení naříkajícího bezbranného člověka, který se provinil jen tím, že údajně platil falešnou bankovkou. Vraťme se o necelých šest let zpátky na newyorský Staten Island: policista Daniel Pantaleo zde škrtí Afroameričana Erica Garnera, který se bránil zatčení kvůli prodeji kusových cigaret bez kolku. Garner jedenáctkrát zopakuje stejná slova jako Floyd, než ho Pantaleo při svém brutálním zákroku udusí.

Rapper Killer Mike na novém albu dua Run the Jewels v tracku Walking in the Snow reaguje právě na Garnerova poslední slova: „Každý den vás ve večerních zprávách zdarma krmí strachem/ a jste tak otupělí, že sledujete policajty, jak dusí chlapa jako já,/ než se můj hlas změní z křiku v šepot ‚Nemůžu dýchat‘.“ Run the Jewels plánovali své čtvrté album RTJ4 vydat 5. června, ale nakonec ho zdarma vypustili na internet o dva dny dříve – s odvoláním na vyostřenou situaci způsobenou částečně koronavirem, ale především policejním násilím v Minneapolisu, které po celých Spojených státech vyvolalo silnou vlnu protestů a nepokojů. Album vyšlo až po Floydově zabití a mnoho fanoušků spekulovalo, zda nebyl text citované písně na poslední chvíli upraven, Killer Mike ovšem na Twitteru uvedl, že její slova vznikla už koncem roku 2019. Zní tak jako proroctví a zároveň jsou bolestnou připomínku tvrzení, že historie se opakuje.

Zvláštní ovoce

Skladby alba pojí motiv fiktivního televizního pořadu Yankee and The Brave, ve kterém oba rappeři ztělesňují postavy pojmenované podle názvů baseballových klubů svých rodných měst: Newyorčan El­-P vystupuje jako Yankee a atlantský rapper Killer Mike jako The Brave. Na albu můžeme slyšet jak humorné, nadnesené scény ze života dvou gang­sterských „badass“ superhrdinů, tak reflexe palčivých společenských témat, především rasismu a propasti mezi chudými a bohatými. Prolínání těchto dvou poloh je pro Run the Jewels typické, nicméně až na čtvrtém albu se jim podařilo vytvořit si svébytný komiksový svět, který je však zároveň pevně usazený v drsné realitě.

Mezi hlavní padouchy patří policisté, kteří reprezentují systém institucionalizovaného rasismu, ale i oligarchové parazitující na práci svých zaměstnanců. Podle Run the Jewels je přitom jediným způsobem, jak vzniklou nerovnost odvrátit, boj, což se samozřejmě nelíbí těm, kdo systém udržují v chodu. Yankee a The Brave jsou proto v závěrečném ­tracku předvedeni před popravčí četu, která jim umožní pronést poslední slova. Killer Mike v mrazivém finále věnuje svou poslední sloku všem „pravdomluvným, kteří byli postaveni na pranýř, zbiti a pohmožděni“, všem, „jejichž těla visela na stromech jako nějaké zvláštní ovoce“. Slovním spojením „zvláštní ovoce“ Killer Mike odkazuje na stejnojmennou báseň Abela Meeropola z roku 1937, kterou o pár let později nazpívala Billie Holiday a která reaguje na lynčování Afroameričanů, zejména na nechvalně známou vraždu J. Thomase Shippa a Abrahama S. Smithe v Indianě roku 1930. Run the Jewels tak upozorňují na dlouhou historii násilí vůči Afroameričanům ve Spojených státech a na to, že ačkoliv si termíny jako segregace, otroctví nebo lynčování často spojujeme s minulostí, jejich pozůstatky jsou ve společnosti stále patrné. Ostatně, zabití George Floyda označil jeho bratr za „novodobý lynč za denního světla“.

Bez řetězu

V tracku JU$T, ve kterém hostují Pharrell Williams a Zack de la Rocha, pak Run the Jewels útočí na hudebníky, kteří v rapu vidí jen prostředek k rychlému zbohatnutí, a sami zůstávají nadále otroky, ať už nahrávacích společností nebo systému obecně. „Podívejte se na všechny ty otrokáře na vašich dolarech,“ zní v úderném refrénu, jenž odkazuje na skutečnost, že na pěti ze sedmi dolarových bankovek jsou vyobrazeni státníci, kteří vlastnili otroky. I když ale Run the Jewels „dissují“ rappery, kteří jdou jen po penězích, a kritizují kapitalismus, současně si vychutnávají jeho plody. Killer Mike v tracku Never Look Back rapuje o milionu dolarů, které vydělal, zároveň se však ve zmíněném posledním proslovu svěřuje, že ani bohatství nedokáže přebít bolest, již cítí. Rapper sice sám sebe považuje za „černého kapitalistu“, ale hlásí se k socia­listické politice Bernieho Sanderse. Tento rozpolcený postoj koneckonců ilustruje klip k tracku Ohh La La, ve kterém dav lidí v čele s Run the Jewels pálí hromadu peněz, přičemž se Killer Mikeovi na krku houpe obrovská zlatá socha bohyně Niké a všichni popíjejí luxusní šampaňské značky Moët.

Tím, že rappeři reflektují své vnitřní rozpory a pochyby, odhalují zranitelnou část svých superhrdinských alter eg. Připomínají tak Bigbyho Wolfa z komiksové série Fables – napraveného zlého vlka, který se snaží žít normální život ve velkoměstě. Konfrontace s všudypřítomným zlem ale občas vyvolá vzpomínku na divokou minulost, které se Wolf poddává. „Přijali jsme roli zločinců, protože nás za ně považujete,“ říká Killer Mike v tracku Goonies vs. E. T., a poukazuje tak na vnímání Afroameričanů ve společnosti.

Run the Jewels ze svého původního loga s motivem dvou rukou – jedné s revolverem a druhé s náhrdelníkem – už při vydání minulého alba vypustili zlatý řetěz a místo toho obě ruce pozlatili. El­-P v rozhovoru pro Spin poznamenal, že jde o symbol toho, že klenoty jsme my sami. Vymazání řetězu jako by ale říkalo ještě něco: pěst namířená proti zbrani už neodkazuje k oběti odevzdávající poníženě svůj majetek, ale k obraně před agresí. Run the Jewels tak naznačují, že s útlakem je třeba bojovat, jakkoliv může být takový souboj nerovný a zdánlivě nekonečný.

Autor je hudební publicista.