Básně Barbory Müllerové nás zavádějí do křovin periferií, kde se pohanské mýty prolínají s realitou našeho světa a kde se zjevují nová božstva. Hlubiny vesmíru střídá špinavé rumiště a zrození vykupuje smrt: „alchymistickej tyglík/ ve kterým se taví vesmír“.
5-8-1-18
V nebi se choulí osudí
a dole
zimní tráva
parchantský keře podél silnic
Takhle je holt udělanej svět
starověký mágové
degradovali do podoby havranů
aspoň se za nima nemusíš vláčet
půl života
přes půl známýho světa
stačí zastavit tady na benzince
Zimní tráva
žlutá
a nachlístaná bahnem
parchantský keře podél cest
tenhle okamžik je
alchymistickej tyglík
ve kterým se taví vesmír
25-2-20-11-54
Mrzkej únor.
Soukolí světa dobře promazaný bahnem
soukolí světa promazaný ropou
co je víc
Devět nad nulou
a v tý špíně za zahrádkářskou kolonií
rozkvetly talovíny
dík bohu za každý houští
za rumiště
a křáky kolem cest
Jenom ať je
kam se schovat
4-5-5-20
Vždycky tě to táhlo k benzínkám
lahváč na obrubníku
asfalt | kukuřičný pole
pocit míjení
Prvek statickýho a prvek
dynamickýho
v krajině
ufuněný rychlovky aut
prvek magickýho když
chlaďáky svítěj do noci jak oltáře
bohyně Algidy
Malý cigárko
už se šeří
a světla tvýho auta mířej až trochu moc
vysoko
13-7-20-20-05
Lehni si
a natáhni krk
chci vidět, jak ti tepny pulsujou
rozením a zanikáním galaxií
hroucením černých děr
rojením armád Urzeit božstev
se jmény
jako
Mitochondrie
Teď
teď
teď
teď
10-7-4-8-20-11-36
Zajímají tě místa
kudy se špatně chodí, kde se
prodírá
tělo v křoví
odřít tělo o těla
bezinek, hlohů, ostružin
Najít letní jabka za tratí
nic ti neuteče
A v boudě u nádraží
dědci nalezlí jak brouci v květu pampelišky
Křoví tě pozře
jako Leviathan
3-4-8-20
Oslavuj
je další ráno
další zbrusu novej den
déšť steče do louží
a louže
vyschnou
Další nekonečný množství malých dějů
všechno se stane dneska
i umřít se dá
Faeton padá z ohnivýho vozu
do sežehlý trávy
řeky
vyschnou
A Jáchyma odnesla kometa, co se vrátí
za šest tisíc let
23-10-18-18
Vracíš se ze dne
do noci
a noc ti do zad zatne drápky
Tvůj domov je tady
nezapomeň
Usínáš
a propadáš se
do sklepení svý mysli
a níž
bahnitý lůno světa
tady
se rodí vesmír
bezobrysí
bezčasí
a ty
už nejsi
Každý ráno
je jako malý narození
0-1-10-21-11-16
Na holých větvích zimomřivě
žlutá jablka
na holých větvích
zimo
Je mlha
je zima a zalejzá
a Lenka mluví o Platónovi
a o odlescích v jeskyních
uvnitř
našich lebek
kdo
umře v listopadu, ten určitě
frčí na druhou stranu expres
tma se otvírá
jak
brána
A na holých větvích
zimomřivě žlutá jablka
Barbora Müllerová (nar. 1991) vydala svou první sbírku Interno v roce 2012 pod pseudonymem Barbora Zava, v roce 2019 byla oceněna zvláštní cenou poroty Literární soutěže Františka Halase. Pracuje jako ilustrátorka, grafická designérka a kurátorka Mezinárodního festivalu ilustrace Lustr, také vyučuje. V nakladatelství Labyrint vydala autorskou knihu Atlas opravdovských zvířat – bestiář evoluce živočichů, nominovanou v soutěžích Zlatá stuha a Nejkrásnější česká kniha roku 2019. Jako zpěvačka a textařka působí v kapele Vlnobytí.