Když se po dlouhém váhání nakonec předseda Senátu Miloš Vystrčil rozhodl, že uskuteční cestu na Tchaj-wan naplánovanou svým předchůdcem, působilo to jako znamení, že Čína nebude určovat zahraniční politiku České republiky alespoň v horní komoře parlamentu. Během čestného proslovu ovšem Vystrčil udělal hned několik přešlapů. Snad aby se vyrovnal velikánům, pasoval se ve svém projevu neskromně na následovníka odkazu Václava Havla a zvoláním „Já jsem Tchajwanec!“ dokonce na pokračovatele Johna F. Kennedyho. V proneseném projevu pak osmatřicetkrát zopakoval různé varianty slova demokracie, snad aby nebylo pochyb, na které straně barikády stojí. Jeho proslov byl následně mnoha „demokraty“ veleben na sociálních sítích téměř jako záblesk politické geniality. Stačilo přitom zdlouhavě hovořit o podobnosti cest obou zemí k demokracii, o tom, jak je svoboda báječná, a prokládat to nadšením pro krásy navštívené, ale i rodné země. Návštěva Vystrčilovi nicméně otevřela cestu ke stranické nominaci na post prezidenta, kterou zatím neodmítl. Je otázkou, zda by byl ve své funkci následně kopií Václava I. nebo Václava II. Pravděpodobně by se ale vrátil ke své původní nenápadnosti, v níž žil do roku 1989, jak v proslovu přiznává, ale i roky následující.