Evropská unie letos nejspíš splní jeden z ambiciózních zelených cílů, který si stanovila před více než deseti lety – dosažení dvacetiprocentního podílu obnovitelných zdrojů v energetickém mixu. Zní to hezky, ale za zdánlivým úspěchem se skrývá velký průšvih. Téměř 60 procent z těchto obnovitelných zdrojů totiž tvoří spalování biomasy a dalších biopaliv, která jsou kvůli právní kličce nejen v Evropské unii považována za uhlíkově neutrální zdroj energie.
I při zběžném pohledu na současný systém produkce a spalování biomasy přitom musí být každému jasné, že tu něco nehraje. Dřevěné pelety z USA putují na lodích do britských elektráren, polské dřevo míří do Německa a v Polsku pro změnu spalují biomasu z lesů na Sibiři nebo dokonce kokosové slupky z Malajsie. Nejen v britských elektrárnách jednoduše nahradili uhlí zemním plynem či biomasou, i když její spalování ve výsledku vyprodukuje více oxidu uhličitého než uhlí a k celkové uhlíkové stopě je navíc ještě potřeba připočíst dopravu a také environmentální devastaci v zemích, kde se biomasa produkuje. Oproti běžné představě totiž nejde o dřevěný odpad a odřezky, ale o cíleně kácené stromy či rostliny pěstované na plantážích.
Proč tedy biomasu stále považujeme za zelený zdroj energie? Když si EU v roce 2009 stanovovala své energetické cíle pro rok 2020, zastánci obnovitelných zdrojů kývli na kompromis a souhlasili se zařazením biomasy mezi obnovitelné zdroje s tím, že CO2 vytvořený spálením biomasy bude časem pohlcen nově vzrostlými stromy, a celý koloběh tak bude uhlíkově neutrální. Na papíře tato teorie působí hezky, ale praxe rychle ukázala na její mezery – do hry vstupuje konkrétní druh spalovaného rostlinného materiálu, náklady na pěstování, těžbu a dopravu, a především fakt, že opětovné pohlcení vyprodukovaného CO2 novými stromy trvá dlouhá léta. Podle Johna Shermana z MIT například obnova lesů na východě USA, odkud pochází značný podíl dřevěných pelet dovážených do Evropy, zabere 44 až 104 let, což je uprostřed probíhajícího klimatického kolapsu naprosto absurdní perspektiva.
V roce 2018 sice EU přijala dílčí ochranná opatření stanovující, že výroba biomasy nesmí způsobovat odlesňování či poškozování životního prostředí, ale ani to nevedlo k zásadní změně. Poptávka po obnovitelných zdrojích stále roste a čím dál víc uhelných elektráren bude muset pro splnění cílů udržitelnosti přejít na spalování biomasy. Evropská komise sice ohlásila, že na konci letošního roku představí výsledky rozsáhlé revize zaměřené právě na energetické využití biomasy, ale i tak budou případné legislativní změny uskutečněny nejdřív v příštím roce. Do té doby tak budeme nejspíš jen bezmocně sledovat, jak kvůli právním kličkám a dávno vyvrácené teorii nesmyslné spalování biomasy udržuje při životě fosilní energetiku, zatímco bychom se už mohli naplno věnovat rozvoji využití slunce, větru a jiných obnovitelných a uhlíkově neutrálních zdrojů.