Pokud bychom hledali dominující česká ekologická témata roku 2019, jež hýbala ekologickým hnutím, společností i mediálním prostorem, jistě bychom mezi ně mohli zařadit zběsilou přípravu nového stavebního zákona a vyšší razanci kampaně na ochranu klimatu.
Za nový stavební zákon je zodpovědné Ministerstvo pro místní rozvoj v čele s Klárou Dostálovou. Cílem zákona má být urychlení a zjednodušení povolovacího řízení a musí prý platit již od ledna 2023. Potíž je ovšem v tom, že zákon píšou lidé placení Hospodářskou komorou ČR. A ta má bytostný zájem stavět, nikoli zajistit důslednou ochranu různých veřejných zájmů.
Hlavním veřejným zájmem se má totiž stát rychlé získání jednoho povolení bez ohledu na (ne)zákonnost a (ne)vyváženost zásahů v území či ochranu práv účastníků řízení. Přitom formu i obsah přípravy zákona právně i věcně opakovaně kritizují nejen ekologické spolky, ale i památkáři, včetně zástupce UNESCO v ČR, soudy, veřejný ochránce práv, místní samosprávy nebo hlasy z akademické obce. A také Ministerstvo vnitra a Ministerstvo kultury, tedy resorty, které spravuje ČSSD.
Privátní zájmy jsou zatím jednoznačně mocnější než zájmy obecné. Zastánci zákona přitom argumentují mnohdy bizarně, jak dokládá například výrok ministryně Dostálové: „Jak je možné, že ve fázi umisťování staveb tam křeček není, a ve fázi stavebního povolení se nám křeček na dálnici objevuje? To prostě není možné.“ Ano, příroda se zatím nedá řídit jako firma! Zda v případě zásadní právní úpravy převáží peníze a síla, ukáže až rok 2020.
Druhým hlavním ekologickým tématem byla ochrana klimatu. A konkrétněji: nutnost vypracovat reálný plán na urychlené snižování produkce skleníkových plynů do deseti let a proměna energetiky směrem k vyšší podpoře obnovitelných zdrojů a na úsporná opatření. Rok 2019 tak charakterizovala vlna akcelerace občanské kampaně i vědecké komunity na obranu klimatu. Šlo převážně o veřejné happeningy iniciativy Extinction Rebellion (od února), páteční stávky studentů po hlavičkou Fridays for Future (od března) a pokračování kampaně hnutí Limity jsme my, tj. pořádání demonstrací, pochodů a Klimakempu.
Na problematiku klimatu máme v republice samozřejmě odborníky na slovo vzaté. Důkazem jsou dva absurdní výroky našich papalášů, vzdálené od sebe více než deset let: „Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci,“ prohlásil Václav Klaus v roce 2008 a vloni mu zdatně sekundoval Miloš Zeman: „Nejsem si jist, zda rozhodujícím faktorem globálního oteplení je právě lidská činnost, a nikoli přírodní zákony, pohyb zemské osy a další kosmické vlivy.“
Jaký vývoj energetiky a jaká razantní opatření na ochranu klimatu se u nás zvolí, ukáže asi až výsledek jednání takzvané uhelné komise na konci roku 2020. Například v Německu by měl uhelný průmysl skončit v roce 2038.
V únoru 2019 zveřejnila česká kapela Post-it ekologický song s názvem Ragnarok, který má dnes více než sedmdesát tisíc zhlédnutí. Jeho refrén není příliš optimistický, ale tomu se nelze divit: „Co když děti s náma zametou, tak jako my s naší planetou? Nezbyde čas, to lepší z nás. Jdem dobýt Mars, vyplenit vás!“